Cheesecake přežil Římany, středověké krále i newyorské foodies: Vyzkoušejte jeho netradiční obměny

Tento dezert je zapsaný v knize rekordů. Největší cheesecake byl připraven v Rusku, v roce 2017 a každý jeho kousek byl téměř metr vysoký. Což ale není jediná zmínka o něm. Zajímavější jsou historické prameny.

První zmínky o dortu, který všichni považují za výmysl moderní doby, se datují k olympijským hrám ve starověkém Řecku. Podle všeho byl oblíbenou svačinkou sportovců, i když dnes by patrně u výživových poradců neobstál. Tvarohový koláč, pod názvem Savillum, býval servírován také u římských patricijů. Doslazovaný medem, sypaný mákem, byl považovaný za lahůdku, které nelze odolat, dokonce byl součástí svatebních hostin.

Ve středověku se v italských domácnostech vyráběl především z ricotty, německy mluvící země na jeho přípravu používaly tvaroh. Základ dortu tvořilo jednoduché těsto z mouky, vajec, másla a medu –⁠ tedy suroviny, které byly dostupné i v běžných domácnostech.

Na dvoře Richarda II. Na konci čtrnáctého století byl tento typ dezertu také velmi populární. Pod názvem Tart de bry, případně Sambocade, byly recepty na něj dokonce zaznamenány tehdejší kuchařkou a od toho lze odvozovat, že byl cheesecake pochoutkou, kterou snesla i královská tabule.

Později, spolu s emigranty z Německa se tvarohový dort přestěhoval do Ameriky – a zcela si jí podmanil. V Americe osmnáctého a devatenáctého století se stával dobrotou, která měla vlastní krčmu, takže postupně zlidověl. Ve městě Philadelphia se objevila zájezdní hospoda s názvem „The Cheesecake House.“ Odsud pravděpodobně pramení touha místních obyvatel, přidávat do tvarohu pro zjemnění místní sýr Philadelphia, který se pyšní krémovou a svěží chutí, je vynikající variantou na cesty, dlouho vydrží a je perfektní nejen ve sladké, ale také ve slané podobě. Přitom tento typ sýra vznikl omylem. Americký místní sýrař se snažil vytvořit sýr francouzského typu, jenže mu z jeho pokusu vyšel smetanový sýr, který se následně stal základem pro cheesecake.

Pozor na složení dlouhé jako týden

Milovníci této pochoutky se přou nejen o vznik, místní příslušenství, ale také o to, co do cheesecaku patří, co ne. O výrobním postupu nemluvě. Americká verze je pečená v troubě, evropská varianta je nepečená, pouze chlazená v lednici. Zaoceánská varianta je hebčí, jemnější na jazyku, vyznívá spíše pudinkově a smetanověji než jeho evropský příbuzný, který je hutný, velmi tvarohový a se silnou chutí mléka, což je dáno i tím, že právě do mléčné složky dortu není přidáváno mnoho dalších ingrediencí.

Z nutričního hlediska je krémový sýr skutečně výživově bohatší než některé jeho levné náhražky, které najdeme v průmyslově vyráběných cheesecacích. Pokud je na etiketě místo „cream cheese“ uveden jen „rostlinný tuk“ nebo „tvarohový krém s náhradními tuky“, zpozorněte – pravděpodobně nejíte cheesecake, ale sladký dezert s aromaty.

Spotřebitelé by měli vědět, že právě nepečené varianty často obsahují želatinu či stabilizátory, které prodlužují trvanlivost. Naopak pečený cheesecake připravený doma vydrží v lednici maximálně tři dny, ale neobsahuje umělé přísady. Pokud kupujete hotový výrobek, čtěte složení – skutečný cheesecake má jako základ jen tři složky: krémový sýr, vejce, cukr.

Tento druh dezertu lidé milují pro jeho variabilitu. Základní recept je sice jednotný, ale zdobit, případně korpus tvořit, lze prakticky z čehokoliv. Můžete na něm mít jakékoliv ovoce, pro základ těsta použít jakékoliv sušenky, které máte doma.

V posledních letech se objevují také slané verze cheesecaku – například s kozím sýrem, vlašskými ořechy a sušenými rajčaty. V luxusní gastronomii je cheesecake často podáván v mini verzi jako amuse-bouche. Výrobci i šéfkuchaři experimentují s texturami, příchutěmi, fermentací i zdobením.

I když jde o pochoutku, kterou si snadno každý může připravit doma, také ona má svou extra unikátní a samozřejmě příslušně naceněnou variantu. Tu si můžete dát v Rafele Ristorante na Manhattanu v New Yorku a vyjde na pět tisíc dolarů.

Zajímavostí je, že na českém trhu se objevují i veganské varianty cheesecaku – většinou z kešu oříšků a kokosového krému. Výživově mohou být hodnotné, ale je třeba počítat s vyšší kalorickou hodnotou a citlivostí na uchovávání – neobsahují totiž konzervanty ani stabilizátory. Pokud je kupujete, dbejte na dodržení chladicího řetězce.