Rostlinné analogy těží z jazykového kapitálu živočišných výrobků – odborníci volají po přesnějším označování.

Zatímco u mléčných výrobků platí přísná pravidla – například označení „mléko“ smí být používáno pouze pro produkt výhradně živočišného původu – u jiných kategorií panuje legislativní mlha. A právě toho část trhu využívá. Nebo, přesněji řečeno, zneužívá. Ani samotní výrobci rostlinných alternativ už nejsou jednotní: někteří z nich požadují celoevropské sjednocení pravidel. V překladu – chtějí jasno, protože i jim komplikují podnikání roztříštěná pravidla a právní nejistota. Potravinářská komora ČR proto vydala souhrn nejčastějších nepravd, které kolem „rostlinné revoluce“ zaznívají. A pokud jste si dosud mysleli, že názvosloví je jen jazykový detail, možná se budete divit, o jak vážnou věc ve skutečnosti jde.

Nejde jen o slova. Jde o důvěru.

Označovat rostlinný tukový blok jako „veganské máslo“ zní sice přitažlivě, ale má to háček – většina lidí si pod pojmem „máslo“ stále představí výrobek z mléka. A právě proto není debata o názvech jen slovíčkařením. Právní význam potravinových termínů se v Evropě budoval desítky let a slouží hlavně k ochraně spotřebitele. Označení typu „maso“ nebo „mléčný výrobek“ má v legislativě zcela konkrétní význam, podmíněný nejen složením, ale i technologickým postupem výroby.

Argument, že „vegan ví, co kupuje“, neobstojí. Mnozí spotřebitelé mohou být uvedeni v omyl vzhledem obalu, grafickým zpracováním či použitím slovních spojení, která evokují tradiční živočišné produkty. Ostatně i některé veganské organizace vedou tvrdé kampaně za zachování těchto názvů – což paradoxně dokazuje, jak silný je jejich marketingový potenciál.

Jedna Evropa, dvanáct výkladů zákona?

Aktuálně přistupují jednotlivé členské státy EU k označování rostlinných produktů odlišně. Co je legální v Německu, může být zakázáno ve Francii. Spotřebitel se tak ocitá v prostředí právní roztříštěnosti, která snižuje přehlednost a oslabuje schopnost vědomého výběru. Zmatek v označování neprospívá ani výrobci – a už vůbec ne regulatorní důvěře.

Není divu, že se čím dál hlasitěji volá po jednotném evropském rámci – jasném, přehledném a právně vymahatelném. Zmatek totiž nepomáhá nikomu, ani příznivcům veganské stravy.

A co na to samotní výrobci? Překvapivě – nebo spíš logicky – většina z nich sjednocení podporuje. Není totiž příjemné, když stejný název jednou projde, a jindy vás soud donutí přebalit celý sortiment. Přesně to se stalo i letos v Paříži, kde soud nařídil společnosti odstranit z obalu nejen slovo „maso“, ale i grafiku zelené krávy, která mohla klamat dojmem, že jde o tradiční živočišný výrobek. Podobně se v minulosti vyjádřil i Evropský soudní dvůr – označení „veganské maso“ podle něj není přípustné.

Regulace jako nástroj pro zajištění transparentnosti

Ačkoli část veřejnosti má za to, že za regulacemi stojí silné průmyslové lobby, realita je komplexnější. Návrhy na úpravu legislativy podporuje 18 členských států EU, včetně těch, které dlouhodobě podporují rozvoj alternativních výživových směrů.

Cílem navrhovaných opatření není omezovat inovace, ale nastavit jednotný rámec pro pojmenovávání výrobků tak, aby odpovídaly objektivnímu složení a technologickému původu. Jinými slovy: nejde o brzdění změn, ale o ochranu srozumitelnosti, právní jistoty a důvěryhodnosti na trhu s potravinami.

Pravidla nejsou novinkou. Jen se dosud nedodržovala.

Evropská legislativa nečelí otázce „zda regulovat“, ale spíš „proč dosud nebyla pravidla dostatečně vymáhána“. Označení typu „sýr“, „jogurt“ či „máslo“ jsou totiž právně chráněna již desítky let a jejich užívání je podmíněno živočišným původem suroviny. Rozhodnutí Soudního dvora EU z roku 2017 (věc C-422/16) výslovně potvrdilo, že výrazy jako „sojové mléko“ nebo „veganský sýr“ jsou v rozporu s právními předpisy – a že spotřebitel má právo na jednoznačné a nezavádějící informace.

To, co se dnes označuje za „nový tlak na rostlinný sektor“, je ve skutečnosti pouhý pokus o uplatňování existujícího rámce. Nejde o krok zpět, ale o narovnání pravidel, která už dávno existují – jen je mnozí přehlíželi. A trh, který roky těžil z toho, že si „půjčoval“ významy slov ze zcela jiných produktových kategorií, se s tím nyní bude muset vyrovnat.

Zelené obaly, tradiční tvary a iluze masa

Obal prodává – o tom není sporu. A právě to je důvod, proč se některé rostlinné produkty stylizují do podoby tradičních potravin: balí se do plastových „střívek“ jako uzeniny, formují se do plátků připomínajících šunku, nebo se označují jako „karbanátek“, ačkoli neobsahují žádné maso. U spotřebitele to vyvolává dojem, že kupuje výživově srovnatelný produkt – což ale ve většině případů neodpovídá realitě.

Potravinářská komora ČR ve svém stanovisku upozorňuje, že některé rostlinné alternativy používají identickou grafiku a design obalů jako jejich živočišné předobrazy, aniž by odpovídaly jejich nutričním parametrům. V důsledku toho může být spotřebitel v domnění, že zvolil výživově plnohodnotnou náhradu – zatímco ve skutečnosti konzumuje produkt s nižším obsahem bílkovin, jinou skladbou tuků a často i vyšším obsahem aditiv.

Rostlinná revoluce v Česku? Ne bez pravidel.

Změny, které se odehrávají na evropské úrovni, mají přímý dopad i na tuzemský trh. Česká republika patří k zemím, které dlouhodobě prosazují jasné a srozumitelné značení potravin. Ministerstvo zemědělství opakovaně deklarovalo, že podpoří taková legislativní opatření, která povedou ke zvýšení transparentnosti a ochraně spotřebitele. A to i přesto, že trh s rostlinnými alternativami zažívá růst.

Ten růst – ať už je motivován zdravotními, etickými nebo klimatickými důvody – je nepochybný. Nicméně inovace nesmí být vykoupena ztrátou orientace na straně spotřebitele. Přesně proto je důležité, aby se legislativa pohybovala v duchu technologické neutrality: tedy aby nerozlišovala mezi rostlinnými a živočišnými produkty z ideologických důvodů, ale výhradně na základě jejich objektivních vlastností a složení.

Ne zakazovat, ale pojmenovávat přesně

Cílem regulace názvů není omezit kreativitu nebo inovaci. Nikdo nebrání výrobci vytvořit novou potravinu – ale pokud jde o označování, platí jedno pravidlo: slova mají význam. A ten musí být srozumitelný, ověřitelný a férový. O to více v době, kdy se obal stává hlavním komunikačním kanálem mezi výrobcem a spotřebitelem.

Evropský potravinový prostor potřebuje standardy, které umožní férovou soutěž – nikoli neregulované přivlastňování významů. To není krok proti rostlinným alternativám. To je krok za spotřebitele, který má právo vědět, co si dává na talíř. A podle čeho se může zodpovědně rozhodnout.

Zdroj: Autorský text, Foodnet