Sdílet
Ještě nedávno běžný nákup, dnes nepříjemné překvapení. Zákazníci některých supermarketů v jihoitalské Kalábrii přicházejí do prodejen, v nichž zůstávají prázdná místa po čerstvém mase, rybách nebo zelenině. Někde začínají docházet také mléčné výrobky, mouka a další základní potraviny. Regály, které mají za normálních okolností překypovat zbožím, připomínají spíše inventuru po mimořádně úspěšném výprodeji. Jenže tentokrát není důvodem nákupní horečka ani mimořádně výhodná akce.
Za nedostatkem potravin stojí stávka kamionových dopravců, která začala 16. října a zasáhla především jih Itálie. První problémy se zásobováním na sebe nenechaly dlouho čekat. V kalábrijském Catanzaru už v pondělí 19. října chyběly v některých supermarketech ryby, čerstvé maso a další potraviny, které se musejí pravidelně doplňovat. Podle italské tiskové agentury ANSA začínaly docházet také zásoby mléka a mouky.
Podobné zprávy přicházejí i z dalších kalábrijských měst. Fotografie ze Scalei, které lidé sdílejí na sociálních sítích, zachycují poloprázdné chladicí vitríny, zatímco oddělení pečiva nebo nápojů zůstávají zásobená. Nejrychleji totiž mizí zboží, které obchodníci nemohou skladovat dlouhé týdny a jehož dostupnost závisí na každodenních dodávkách. Situaci v regionu sleduje také italská veřejnoprávní televize RAI.
Moderní supermarket může působit jako téměř nevyčerpatelný sklad potravin. Ve skutečnosti však funguje především jako poslední článek velmi přesně organizovaného logistického řetězce. A když se tento řetězec přeruší, ukáže se, že hojnost zboží v regálech je závislá na něčem tak obyčejném, jako je pravidelný příjezd nákladního automobilu.
Dopravcům došla trpělivost. Zákazníkům docházejí potraviny
Na počátku současného konfliktu stojí především ekonomická situace italských autodopravců. Ti upozorňují, že rostoucí provozní náklady dostávají zejména menší přepravní společnosti do finančně neudržitelného postavení.
Nejde přitom pouze o cenu nafty. Dopravní podniky musejí platit zaměstnance, pojištění, údržbu vozidel, leasingové splátky a další provozní výdaje. Současně čelí tlaku odběratelů na ceny přepravy, takže zvýšené náklady nelze vždy jednoduše promítnout do účtovaných tarifů.
Regionální organizace dopravců Fedralog Calabria při oznámení protestu upozornila, že některým firmám již prakticky došla likvidita. Podle jejího vyjádření proto zastavení dopravy nepředstavuje dobrovolně zvolený způsob vyjednávání, ale důsledek dlouhodobě neúnosných hospodářských podmínek.
Původní protest měl trvat od 16. do 20. října. Jenže jednání představitelů dopravců s italským ministrem dopravy Matteem Salvinim nepřineslo řešení, které by organizátoři považovali za dostatečné.
Kalábrijský koordinátor Fedralogu Mario Pansini oznámil pokračování protestu až do 27. října. Dopravci podle něj po jednání nezískali nové vládní závazky, které by jejich situaci zásadně změnily. Uvolnění dříve přislíbených peněz totiž nepovažují za dostatečnou odpověď na současné problémy.
Pro obchody a jejich zákazníky to znamená další dny nejistoty. A pro čerstvé potraviny, které se nemohou neomezeně skladovat, může každý další den znamenat podstatný rozdíl.
Když se zastaví doprava, přestane fungovat i zdánlivá hojnost
Problémy se přitom neomezují pouze na Catanzaro. Také v dalších kalábrijských městech se objevují výpadky v nabídce čerstvého zboží. V některých oblastech situaci komplikují rovněž protesty zemědělců, kteří podobně jako dopravci upozorňují na zdražování pohonných hmot, energií a výrobních vstupů.
Vzniká tím nepříjemný hospodářský paradox. Zemědělci potřebují svou úrodu prodat, přepravci ji potřebují dopravit do obchodů a zákazníci ji chtějí koupit. Přesto mohou všichni tři skončit ve ztrátě. Producentům hrozí komplikace s odbytem, dopravcům výpadek tržeb a spotřebitelům omezená nabídka. Potravina může existovat, ale dokud se nedostane ke kupujícímu, její dostupnost je pouze teoretická.
Zajímavý detail přinesla také agentura ANSA. V některých kalábrijských supermarketech zůstávalo dostupné lokální zboží, které výrobci dodávají pravidelně z krátkých vzdáleností. Zatímco produkty závislé na vzdálenějších distribučních centrech mizely, část místních dodávek se udržela. Neznamená to, že by lokální produkce dokázala nahradit celý sortiment velkých obchodních řetězců. Ukazuje však, že rozmanitost dodavatelských cest může v krizové situaci představovat značnou výhodu.
Protesty zasáhly i Sicílii, situace se však liší podle regionů
Napětí se mezitím neomezilo jen na Kalábrii. Dopravci a zemědělci protestovali také na Sicílii, v Apulii a dalších oblastech jižní Itálie. Na Sicílii se demonstrace soustředily mimo jiné na okolí Palerma, Messiny a Catanie.
Jednání z 20. října přineslo alespoň částečný posun. Sicilský výbor dopravců oznámil odvolání protestní odstávky poté, co vláda přislíbila uvolnění prostředků na podporu sektoru, včetně 430 milionů eur určených na daňové úlevy z dříve podaných žádostí.
Ani toto rozhodnutí ovšem neznamenalo okamžitý návrat k normálnímu provozu. Někteří nezávislí dopravci pokračovali v protestech a kamiony zůstávaly odstavené například v okolí přístavu Palermo a na dálničních komunikacích u Catanie.
Zkušenost z jihu Itálie navíc připomíná jeden přehlížený aspekt současného potravinářství. Přestože Evropa disponuje vyspělou zemědělskou produkcí, moderními sklady a rozsáhlými distribučními sítěmi, samotná existence potravin ještě automaticky nezaručuje, že budou k dispozici tam, kde jsou právě potřeba.
Jak odolný je vlastně potravinový systém, pokud ho dokáže během několika dní citelně narušit výpadek jediné části dopravy?
V případě čerstvého zboží může mít i relativně krátké zdržení zásadní následky. Ovoce, zelenina, ryby či chlazené maso mají omezenou dobu skladovatelnosti a jejich distribuce musí respektovat přísné teplotní a hygienické požadavky. Pokud se zboží zpozdí, nemusí to znamenat pouze prázdný regál. V krajním případě může dojít také k jeho znehodnocení a ekonomické ztrátě.
Krize zásobování jako varování pro zbytek Evropy
Pro českého spotřebitele může současné dění v Kalábrii působit vzdáleně. Jenže princip, na němž tamní problém vznikl, je velmi podobný fungování maloobchodu v České republice.
Také tuzemské supermarkety spoléhají na pravidelné zásobování, centrální distribuční sklady a rozsáhlou silniční dopravu. Řada potravin překračuje státní hranice, než se dostane na pult. Současně jednotlivé prodejny zpravidla neudržují neomezené zásoby zboží, protože skladování představuje náklady a u čerstvého sortimentu také riziko ztrát.
Samozřejmě nelze automaticky předpokládat, že by obdobný protest v České republice způsobil naprosto stejné následky. Záleželo by na jeho rozsahu, délce, existujících zásobách i schopnosti obchodníků najít náhradní přepravní kapacity. Italská zkušenost nicméně názorně ukazuje, proč jsou dopravní infrastruktura a stabilita logistických služeb pro potravinovou bezpečnost stejně důležité jako samotná zemědělská výroba.
