Sdílet
Německý maloobchodní řetězec REWE vybudoval přímo nad svou berlínskou prodejnou kompletní hydroponickou farmu. Zelenina tak nemusí cestovat tisíce kilometrů v chladírenských vozech napříč celou Evropou, ale dozrává přímo v místě, kde si ji zákazníci nakupují.
Lidé ve městech chtějí čerstvé potraviny a zkracování dodavatelských řetězců představuje směr, kterým se začíná ubírat moderní maloobchod. Městské farmy přitom už dávno nejsou jen technologickou kuriozitou.
Pole se přestěhovalo na střechu
Nová prodejna REWE v berlínské čtvrti Lankwitz dostala poměrně neobvyklou střechu. Místo klasické prázdné plochy nebo hlučných klimatizačních jednotek stojí na její střeše moderní prosklený skleník. V rámci konceptu REWE Green Farming jde o vůbec největší střešní farmu v celém Německu.
Klasickou hlínu byste v tomto střešním skleníku hledali marně. Pěstování spoléhá na pokročilý hydroponický systém. Rostliny jsou několikrát denně zásobovány živným roztokem a k zavlažování se využívá také dešťová voda zachycená v cisterně přímo na střeše. Velkou výhodou celého procesu je i jeho rychlost: z malého semínka vyroste čerstvý salát připravený ke sklizni už za pouhých 23 dní.
Zásoby pro 500 obchodů
Na berlínské střeše se pěstuje pestrá škála salátových odrůd. Po sklizni se zelenina rovnou zpracovává a balí v zázemí objektu. Při plném provozu může farma vyprodukovat až 900 tisíc balení salátových směsí ročně. Část jde hned do prodejny pod skleníkem, zbytek míří přes regionální sklad do přibližně 500 prodejen po celém východním Německu.
Princip je jednoduchý: vypěstovat zeleninu co nejblíže místu, kde se prodá. Díky lokální produkci v Berlíně ušetří řetězec podle svých údajů přibližně 500 tisíc přepravních kilometrů ročně, které by jinak připadaly na dovoz ze zemí jižní Evropy. To znamená úsporu pohonných hmot a nižší emise spojené s dopravou.
Česko nezaostává
Německo přitom nebylo první zemí, kde se podobný nápad objevil. Už v roce 2021 vznikla hydroponická farma přímo na střeše pražského OC Smíchov. Za projektem ForestBit stála skupina absolventů Smíchovské střední průmyslové školy, kteří se rozhodli dokázat, že čerstvé bylinky lze pěstovat i v samotném srdci české metropole.
Na smíchovské střeše pěstovali přes 10 tisíc rostlin – petržel, tymián, mátu i různé druhy salátů. Kořeny držely v kalíšcích vytištěných na 3D tiskárně a systémem proudila voda obohacená o živiny a minerály.
Bez plevele a přímo do restaurací
Díky přesně namíchanému živnému roztoku podle provozovatelů rostly plodiny až o 40 procent rychleji než na běžném poli. Ve střešním prostředí navíc nerostl plevel, takže nebylo nutné používat herbicidy. Bylinky a zelenina ze Smíchova mířily přímo na pražské trhy a do místních restaurací. Cílem mladých pěstitelů bylo sklízet až 3,5 tuny plodin měsíčně.
Význam podobných projektů je zajímavý i při pohledu na českou spotřebu a soběstačnost. Spotřeba potravin v České republice v posledních letech trhá rekordy. Na jednoho obyvatele připadá téměř 800 kilogramů potravin ročně, což je zhruba o 65 kilogramů více než v roce 1993. Rostoucí spotřebu v minulých letech podpořily mimo jiné vyšší příjmy domácností a nízká nezaměstnanost.
Závislost na dovozu ze zahraničí
Tuzemské zemědělství však vysokému tempu nestačí a Česko zůstává u řady klíčových komodit závislé na dovozu. Česká produkce vepřového masa podle zveřejněných údajů pokrývala pouze 43 procent domácí spotřeby. Podobný deficit vykazují také drůbeží maso, čerstvé ovoce, zelenina nebo brambory, zatímco spotřeba masa přesahuje 83 kilogramů na osobu ročně. Podrobnější údaje shrnuje Ekonomický deník ve svém přehledu české potravinové soběstačnosti.
Česko přitom ve velkém vyváží zemědělské suroviny, zatímco zpět dováží výrobky s vyšší přidanou hodnotou. ČR vyváží ve velkém pšenici, ale dováží zpracované výrobky. Obdobně kamiony odvážejí živá zvířata na porážku do zahraničí a zpět se vrací maso a masné výrobky. Záporná bilance agrárního obchodu dosahovala podle zveřejněných údajů 47,5 miliardy korun.
Světlé výjimky: Mléko a pivo
Není to tak u všech potravin. Plně soběstační jsme v produkci kravského mléka, kde přebytky míří na export. Tradičně silné je také české pivovarnictví, jehož produkce zásobuje vedle domácího trhu také zahraničí. Právě u zeleniny však domácí produkce pokrývá jen část spotřeby, což otevírá prostor i pro nové způsoby lokálního pěstování.
Jak k tomu přistupují české zákony
Postavit skleník na střeše obchodu zní jednoduše, ale v praxi to obnáší pořádnou porci papírování a pravidel. Nejde totiž o pouhé zahradničení, ale o kombinaci stavebního zásahu a potravinářské výroby.
Skleník, technika, a hlavně tuny vody v nádržích představují pro budovu značnou zátěž. Konkrétní projekt proto musí počítat se statickým posouzením a splnit požadavky stavebních předpisů podle rozsahu a charakteru zásahu.
Jakmile se vypěstovaná zelenina dostává na trh, provozovatel musí dodržovat pravidla potravinového práva a hygieny. Při dalším balení a zpracování se uplatňují také pravidla založená na zásadách HACCP pro bezpečnost potravin.
Nakládání s vodou se musí řídit příslušnými pravidly vodního hospodářství. Dohled nad oblastí zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin má v Česku také Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ).
Nové využití pro městské střechy
Střešní skleníky sice klasická pole z mapy nesmažou a plnou soběstačnost Česka v zelenině samy o sobě nezajistí. Ukazují však, že i dosud nevyužité městské střechy mohou sloužit k produkci potravin. Supermarket, kam chodíme na běžný nákup, tak může mít část své nejčerstvější zeleniny doslova pár metrů nad regály – a zkrátit jí cestu od vypěstování k zákazníkovi na minimum.
