Sdílet
Rodiče malých dětí dnes neřeší jen to, co je zdravé. Řeší také čas, cenu, dětské chutě a přání, která si děti přinášejí ze školy, od kamarádů, z reklam nebo sociálních sítí. Cereálie se známou postavičkou, oblíbená tyčinka nebo barevný nápoj nejsou pro dítě jen potravinou. Často jsou také něčím, co mají ostatní a co chce mít také.
Vědci tentokrát neřešili jen to, co děti snědly krátce před vyšetřením. Jejich jídelníček sledovali už od půl roku věku a pokračovali až do šesti let. Pak část dětí pozvali na magnetickou rezonanci a porovnali snímky mozku s tím, jak velkou část jejich stravy během dětství tvořily ultrazpracované potraviny.
Pojem ultrazpracovaná potravina může znít, jako by zahrnoval téměř všechno, co člověk nepřipraví doma. Tak jednoduché to ale není. Výzkumníci potraviny rozdělovali podle mezinárodně používaného systému NOVA. Do skupiny ultrazpracovaných výrobků patří především průmyslově sestavené potraviny, které často obsahují větší množství složek a látky používané kvůli chuti, struktuře, vzhledu nebo delší trvanlivosti.
Patřit sem mohou například některé sladké cereálie, slazené nápoje, balené sladkosti a slané snacky, instantní jídla, některé masné výrobky nebo část hotových jídel.
Rozdíl na magnetické rezonanci
Když bylo dětem přibližně šest let, část z nich podstoupila magnetickou rezonanci mozku. Pro podrobné porovnání jídelníčku se snímky měli vědci kompletní data od 79 dětí.
Na snímcích se ukázal jasný rozdíl. Děti, které dlouhodobě jedly více ultrazpracovaných potravin, měly v průměru menší některé části mozku. Týkalo se to oblastí důležitých pro emoce, motivaci, učení i fungování systému odměny.
S každým zvýšením dlouhodobého podílu ultrazpracovaných potravin o deset procentních bodů souvisel v průměru přibližně o 1,92 procenta nižší objem sledovaných oblastí mozku.
Ještě názornější bylo porovnání dětí s nejnižší a nejvyšší spotřebou. U první skupiny tvořily ultrazpracované potraviny nejvýše přibližně třetinu přijímané energie. U druhé skupiny už jejich podíl přesahoval zhruba 62 procent. Děti z této druhé skupiny měly sledované části mozku v průměru asi o šest procent menší.
Všeho s mírou
Dítě může jednou za den dostat balenou tyčinku a přitom snídat pečivo nebo kaši, obědvat ve školní jídelně, jíst ovoce, zeleninu, jogurt a večer normální domácí večeři. Ultrazpracovaná potravina se v jeho jídelníčku objevila, ale netvoří jeho základ.
Jiný den může začít sladkými cereáliemi, pokračovat ochuceným nápojem a sušenkou, po škole přijde balený snack a večer hotová pizza. Ani jedna z těchto položek sama o sobě nepůsobí dramaticky. Když se ale sečtou, tvoří podstatnou část toho, co dítě za celý den snědlo.
Právě dlouhodobý podíl podobných jídel vědce zajímal. Z rodičovského pohledu proto dává větší smysl zaměřit se na potraviny, které se opakují každý den. Sladký nápoj jednou za čas představuje něco jiného než sladké pití jako hlavní zdroj tekutin. Balený snack několikrát týdně je něco jiného než svačina založená výhradně na podobných výrobcích. Stejně tak nemusí být problémem samotné cereálie, ale jejich každodenní kombinace s dalšími ultrazpracovanými jídly.
Děti chtějí jíst také to, co mají ostatní
Do jídelníčku navíc nevstupují jen výživová doporučení. Dítě přirozeně sleduje své okolí a chce stejné výrobky jako spolužáci.
Úplný zákaz proto není jedinou ani nutně nejpraktičtější cestou. Mnohem větší prostor má rodič v tom, co se doma jí pravidelně. Také současná doporučení pro zdravý jídelníček stojí hlavně na pestré kombinaci běžných základních potravin, ovoce, zeleniny, obilovin, luštěnin a dalších zdrojů živin. Nevyžadují život bez jediné sušenky nebo hotového jídla.
MRI ukázala rozdíl, ne poškození mozku
Výsledek studie je zajímavý, ale neměl by se překládat jako důkaz, že ultrazpracované potraviny dětem mozek zmenšují. Výzkumníci našli souvislost mezi jídelníčkem a velikostí některých mozkových struktur. Z observační studie ale nelze určit, že právě ultrazpracované potraviny byly příčinou rozdílu. Na výsledku se mohou podílet i další okolnosti, které se mezi rodinami liší.
Také menší objem konkrétní části mozku automaticky neznamená, že funguje hůře. Když vědci sledovali, jak si děti vedou v úkolech zaměřených například na pozornost, paměť nebo další schopnosti, horší výsledky u dětí s vyšší spotřebou ultrazpracovaných potravin neprokázali.
Nová studie proto nepřináší důvod k panice nad každou sušenkou v dětském batohu. Přidává ale zajímavý poznatek k tomu, proč má smysl hlídat celkovou skladbu jídelníčku už od raného dětství.
Pro rodiče z toho plyne poměrně jednoduché pravidlo. Není potřeba hledat dokonale čistý jídelníček a zakazovat dítěti všechno, co jedí jeho kamarádi. Mnohem důležitější je, aby rychlá, balená a hotová jídla zůstávala jednou částí stravy a postupně nepřevzala celý den od snídaně až po večeři.
