Sdílet
Rozdíly v cenách mohou být skutečně značné. Analýza cen na 17 evropských letištích zveřejněná v listopadu 2024 například ukázala, že za obyčejnou půllitrovou láhev vody mohli cestující zaplatit i několik eur.
V Istanbulu se cena pohybovala v průměru kolem 6 eur a na některých místech dosahovala až 9 eur. V Berlíně průzkum zaznamenal 5,90 eura, ve Frankfurtu 4,75 eura a v Bruselu 4,60 eura. Přímo v centru Istanbulu přitom podle stejného průzkumu stála srovnatelná voda přibližně 80 centů.
Voda přitom představuje pouze jeden příklad. Káva, sendviče nebo další občerstvení mohou být v terminálu podstatně dražší než několik kilometrů od letiště. Rozdíl navíc může existovat dokonce uvnitř jediného letiště. U půllitrové vody zaznamenal zmíněný průzkum na letišti v Bergamu cenu od 1,50 do 2 eur podle místa prodeje.
Stejná voda, ale úplně jiná cenotvorba
Na první pohled může vysoká přirážka působit nelogicky. Pokud obchodník nakoupí stejnou nebo obdobnou láhev vody jako prodejce mimo letiště, proč by měla její konečná cena vzrůst několikanásobně?
Maloobchodní cena však není tvořena pouze pořizovací cenou samotného výrobku. Do výsledku vstupují náklady na provozovnu, zaměstnance, logistiku, nájem či koncesní poplatky a v případě letiště také specifické požadavky vyplývající z bezpečnostního režimu.
Provozovna uvnitř terminálu funguje v podstatně odlišném prostředí než kavárna nebo obchod na běžné městské ulici. Zásobování, pohyb pracovníků i přístup do neveřejných prostor podléhají bezpečnostním postupům a omezením. Provozovatelé navíc často fungují na základě nájemních nebo koncesních smluv s letištěm.
Americký provozovatel letišť JFK, LaGuardia a Newark například při úpravě svých pravidel pro letištní provozovny výslovně pracoval s tím, že podnikání přímo na letišti přináší vyšší provozní náklady než srovnatelný provoz mimo letiště. V tamním systému se do nákladové stránky promítají mimo jiné zvláštní požadavky na pracovní sílu a fungování provozoven v letištním prostředí.
Samotná nákupní cena bagety nebo vody je tedy pouze jednou položkou v celé kalkulaci. Stejná vstupní cena zboží automaticky neznamená stejnou konečnou cenu pro zákazníka.
Po bezpečnostní kontrole se mění také konkurence
Vyšší provozní náklady však letištní ceny nevysvětlují celé. Druhá část odpovědi leží na straně poptávky a konkurence.
Pokud je káva v běžné městské kavárně příliš drahá, zákazník může přejít přes ulici, zajít do supermarketu nebo si nákup jednoduše odpustit. Po průchodu bezpečnostní kontrolou jsou jeho možnosti podstatně omezenější. Zpět do města se kvůli lahvi vody nebo obědu vracet nebude.
Ekonomie pro podobné prostředí používá pojem captive market, tedy trh se zákazníkem, jehož možnost využít konkurenční nabídku je omezená. Výzkum letištních gastronomických provozoven publikovaný v odborném časopise Journal of Air Transport Management upozorňuje právě na to, že zákazníci na letištích bývají vůči ceně méně citliví než zákazníci běžných městských provozoven, mimo jiné proto, že se po vstupu do letištního prostředí ocitají na trhu s omezenějšími alternativami.
V ekonomických termínech jde o rozdílnou cenovou elasticitu poptávky. Cestující, kterému za hodinu odlétá letadlo a potřebuje se napít nebo najíst, zpravidla reaguje na vyšší cenu jinak než člověk, který vybírá mezi několika restauracemi v centru města.
To samozřejmě neznamená, že může provozovatel stanovit jakoukoliv cenu. Znamená to ale, že omezenější konkurence vytváří jiné podmínky pro cenotvorbu.
Obchody a restaurace jsou důležitou součástí ekonomiky letišť
Význam restaurací a obchodů je navíc pro samotná letiště větší, než může při pohledu na jednu láhev vody působit. Příjmy letišť se zjednodušeně dělí na letecké, například poplatky související s provozem letadel, a takzvané neletecké neboli non-aeronautical revenues. Do druhé skupiny patří mimo jiné obchody, gastronomie, parkování nebo pronájem komerčních prostor.
Podle nejnovějších dat Airports Council International World, která vycházejí z finančních výsledků za rok 2024, tvoří neletecké příjmy 36,7 procenta celkových příjmů letišť ve světě a v Evropě dokonce 38,1 procenta.
Jejich význam je patrný také při porovnání s náklady. Celosvětově odpovídají neletecké příjmy přibližně 48 procentům celkových letištních nákladů, v Evropě podíl přesahuje polovinu. Z neleteckých příjmů připadá globálně 23,1 procenta na maloobchodní koncese a dalších 6,3 procenta na gastronomii.
Restaurace a obchody tedy nejsou pouze doplňkem pro čekající cestující. Jsou významnou součástí obchodního modelu moderních letišť.
Ani to však samo o sobě neznamená, že každá vysoká cena je ekonomicky oprávněná. Právě proto některá letiště stanovují provozovatelům pravidla, která mají cenové rozdíly omezit.
Některá letiště stanovují cenový strop
Zajímavý systém funguje na letištích JFK, LaGuardia a Newark. Tamní provozovatel používá takzvaný princip street pricing, při němž se cena na letišti odvozuje od ceny stejného nebo srovnatelného výrobku mimo letištní areál.
Podle aktuálních pravidel Port Authority of New York and New Jersey mohou letištní provozovny účtovat maximálně o 15 procent více než stanovenou srovnatelnou cenu mimo letiště. Současně musejí nabízet také některé levnější varianty jídla a nápojů. Pravidlo v této podobě platí od začátku roku 2025.
Je to v podstatě kompromis mezi dvěma ekonomickými skutečnostmi. Provozovatel letištní restaurace má vyšší náklady, současně ale podniká na místě, kde má zákazník omezenější možnost odejít ke konkurenci.
Drahé letiště neznamená, že musí být drahé každé jídlo
Ceny se přitom výrazně liší také mezi jednotlivými provozovnami na stejném letišti. Pokud tedy člověk nemá svačinu připravenou z domova, nemusí automaticky nakoupit v prvním obchodě za bezpečnostní kontrolou.
Dobře je to vidět také v Praze. V restauraci Runway na Letišti Václava Havla bylo podle jídelního lístku platného 18. srpna 2026 možné koupit rizoto s grilovanou zeleninou, pestem a mozzarellou za 150 korun, holandský řízek s vařenými bramborami za 190 korun, vepřovou krkovici s knedlíkem a zelím za 210 korun nebo svíčkovou za 240 korun.
Vyplatí se proto ještě před cestou projít nabídku restaurací na webu letiště nebo porovnat několik provozoven přímo v terminálu. Jedna vysoká cena nemusí vypovídat o cenové hladině celého letiště.
Další možností je vlastní občerstvení. U pevných potravin nebývá samotná bezpečnostní kontrola překážkou, u potravin tekuté nebo polotekuté konzistence je však potřeba sledovat pravidla pro přepravu tekutin. Evropská pravidla mezi tekutiny zahrnují kromě nápojů například také polévky, sirupy, pasty nebo směsi tekuté a pevné konzistence.
V Praze je navíc nutné rozlišovat mezi terminály. V Terminálu 1 zůstává limit jednotlivých nádob na 100 ml v jednom litrovém sáčku. V Terminálu 2 lze od října 2025 vzít navíc jednu nádobu s tekutinou o objemu až dva litry, což umožnilo zavedení moderních CT rentgenů.
Nejjednodušeji lze ušetřit na vodě
Právě u vody existuje řešení, při kterém není nutné řešit cenotvorbu letištních obchodů vůbec. Stačí mít vlastní prázdnou láhev a naplnit ji až za bezpečnostní kontrolou.
Na Letišti Václava Havla je v současnosti k dispozici až 30 pítek s pitnou vodou zdarma. Nejčastěji se nacházejí u vstupů na toalety a některá jsou umístěna až za bezpečnostní kontrolou. Letiště výslovně potvrzuje, že vodu doplněnou do vlastní nádoby za kontrolou si cestující může vzít také na palubu letadla.
Obdobnou možnost nabízejí i další letiště, proto se před cestou vyplatí zkontrolovat jejich web nebo mapu terminálu.
Za vysokou cenou letištní vody tedy nestojí jen samotný výrobek. Výslednou cenu ovlivňuje specifická nákladová struktura provozovny, bezpečnostní režim, logistika, nájemní či koncesní podmínky a zároveň omezenější konkurence v prostoru terminálu. Cestující však nemusí první uvedenou cenu automaticky přijmout. Někdy stačí porovnat několik provozoven – a v případě vody dojít k pítku, kde stojí stejný litr přesně nula korun.
