Sdílet
Zmrzlina byla v Americe známá už v koloniálním období, ale její příprava dlouho nebyla jednoduchá. Směs smetany, mléka, cukru a příchutí se musela chladit pomocí ledu a soli a zároveň opakovaně míchat. Kdo chtěl hladkou zmrzlinu, potřeboval nejen suroviny, ale také čas a vybavení.
Právě proto šlo dlouho o dezert dostupný hlavně majetnějším domácnostem. New-York Historical Society uvádí, že zmrzlina se ve Spojených státech podávala už v koloniální době, její výroba však byla obtížná, takže si ji mohlo dopřát jen málo lidí. Podobně německý patentový úřad DPMA připomíná, že mléčná zmrzlina se dříve musela v nádobě obklopené přírodním ledem ručně míchat celé hodiny a prodávala se za vysokou cenu.
Led, sůl a ruce, které nesměly přestat
Starší příprava stála na jednoduchém principu. Nádoba se zmrzlinovou směsí se vložila do další nádoby s drceným ledem a solí. Sůl snižovala teplotu tání ledu, takže okolí vnitřní nádoby mohlo být chladnější než samotný led. Směs uvnitř začala mrznout.
Problém byl v tom, že bez stálého pohybu vznikala tuhá hmota s hrubší strukturou. Zmrzlá vrstva se tvořila hlavně u stěn nádoby a bylo nutné ji seškrabovat a promíchávat zpět. Výroba tak vyžadovala trpělivost i sílu. V kuchyni nebo cukrářské dílně to nebyla romantická hra s vanilkou, ale pomalá práce kolem ledu, soli a těžknoucí směsi.
Nancy Johnson a patent na „Artificial Freezer“
Nancy Maria Johnson žila ve Philadelphii. O jejím životě se dochovalo podstatně méně než o mnoha mužských vynálezcích stejné doby, ale její patent zůstal. Dne 9. září 1843 získala americký patent číslo 3 254 na zařízení nazvané „Artificial Freezer“.
V patentové specifikaci je uvedena jako Nancy M. Johnson z Philadelphie. Sama v ní popisuje „nové a užitečné zlepšení v umění výroby umělých ledů“. Nešlo o vynález samotné zmrzliny. Šlo o stroj, který zjednodušil její přípravu.
Zařízení mělo vnější nádobu, do níž se dával led se solí, a vnitřní kovový válec se zmrzlinovou směsí. Uvnitř se otáčel míchací mechanismus napojený na ruční kliku. Patent popisuje svislou osu s lopatkami, které při otáčení posouvaly hmotu, stíraly ji od stěn a vracely zpět do středu nádoby.
Klika, která nahradila úmorné míchání
Nejdůležitější změnou byla ruční klika. Místo namáhavého promíchávání zmrzlinové směsi v nádobě stačilo otáčet mechanismem. Lopatky uvnitř udržovaly směs v pohybu a zároveň seškrabávaly zmrzlou vrstvu ze stěn válce.
DPMA popisuje, že míchací rameno se dvěma zakřivenými perforovanými deskami pohybovalo zmrzlinovou hmotou rovnoměrněji a bez velké námahy. Zároveň narušovalo ledové krystaly tvořící se u stěn. Díky tomu byla zmrzlina jemnější a krémovější.
Patentová dokumentace zmiňuje také úsporu ledu a soli. Johnson navrhla izolaci nádoby pomocí silné vlněné přikrývky nebo podobného materiálu, aby se vnější teplo dostávalo dovnitř pomaleji. Popsala také možnost znovu získávat sůl odpařením slané vody po použití. V době, kdy led i sůl představovaly náklad, to nebyl nepodstatný detail.
Dvě příchutě najednou
Johnsonin zmrzlinovač měl ještě jednu praktickou zvláštnost. Podle New-York Historical Society umožňoval připravovat dvě příchutě zmrzliny současně. To se dnes může zdát jako drobnost, ale v polovině 19. století šlo o úsporu času i práce. Každá dávka zmrzliny znamenala led, sůl, suroviny a další otáčení klikou. Šlo o první ručně poháněný zmrzlinovač ve Spojených státech. Připomíná také, že hotová zmrzlina v zařízení vydržela zhruba půl hodiny, což mělo význam v době bez domácích elektrických lednic a mrazáků.
Patent prodala, jméno ustoupilo do pozadí
Nancy Johnson na svém patentu nevybudovala velkou značku. Patentová práva následně prodala Williamu G. Youngovi z Baltimoru. Výše částky se v různých zdrojích liší, proto je přesnější držet se ověřitelného faktu: práva přešla na jiného podnikatele a zařízení se dál šířilo pod názvem Johnson Patent Ice-Cream Freezer.
Na Johnsonin návrh navazovali další výrobci a vynálezci. Její patentovaný „Artificial Freezer“ podnítil další konstrukce podobných domácích zařízení. Zmrzlinovače se postupně zdokonalovaly, později přišla elektřina a průmyslové chlazení. Základní myšlenka ale zůstala stejná: během mražení se směs musí pohybovat.
Johnsonin zmrzlinovač neudělal ze zmrzliny přes noc levnou pochoutku pro každého. K tomu bylo potřeba ještě rozšíření obchodu s ledem, technické chlazení, výroba ve větším měřítku a později domácí mrazáky. Její patent ale odstranil jednu zásadní překážku. Výroba už nemusela stát na hodinách ručního míchání kolem nádoby s ledem.
