Sdílet
„Úsměv může být způsob obrany, za kterým se skrývá utrpení. Člověk má pocit, že jeho trápení nikdy neskončí. Beznaděj pak může vést k myšlenkám na smrt jako vysvobození,“ vysvětluje psychoterapeutka Mgr. Jiřina Maršálková, spoluautorka preventivních programů Mindwell.
Ačkoli pojem smiling depression v odborných manuálech nenajdeme, psychologové ho dobře znají. Označuje typ deprese, který se navenek schovává za úsměv a zdánlivou pohodu. Fenomén popsal americký psychiatr R. D. Chessick už v 70. letech, kdy upozornil na paradoxní kombinaci vnitřního zhroucení a vnějšího klidu. Člověk působí vyrovnaně, vtipkuje, pomáhá druhým, přitom sám večer propadá hlubokému zoufalství. A protože si to okolí nedokáže spojit, pomoc často přichází pozdě.
Smiling depression se tak často objevuje u těch, kteří jsou zvyklí fungovat, i když uvnitř nemohou. „Blízcí si mohou povšimnout drobných změn, které však na první pohled nevypadají závažně. Jde například o častější únavu, podrážděnost, ztrátu zájmu o aktivity, které člověka dříve těšily, případně nenápadné uzavírání do sebe. Někdy to mohou doprovázet i opakované poznámky typu: ‚Já jsem tak vyčerpaný,‘ přestože se dotyčný stále snaží usmívat,“ popisuje terapeutka Jiřina Maršálková.
Nemoc perfekcionistů a lidí pod tlakem
Podle Jiřiny Maršálkové se tento typ deprese často objevuje u lidí, kteří potřebují mít všechno pod kontrolou – od pracovního výkonu až po vlastní emoce. Jsou to ti, kteří nechtějí zklamat ani okolí, ani sebe, a proto si své slabosti nedovolí projevit. Často se tento problém projevuje u osob, které jsou orientované na výkon – může jít o vysoce postavené manažery nebo lídry nadnárodních společností. V posledních letech se však deprese projeví i u mladých, kteří se prezentují na sociálních sítích a snaží se přizpůsobit naprosto dokonalému obrazu, který je jim servírován
Žijeme v době, kdy se oceňuje výkon, rychlost a neúnavná aktivita. Přiznat únavu nebo slabost se často rovná selhání. Na sociálních sítích se usmíváme, sdílíme úspěchy, sportovní výkony i snímky dokonale načasovaných rán, jako by život nikdy neztrácel lesk. Jenže skutečnost bývá jiná. Právě rozpor mezi tím, co prožíváme, a tím, co ukazujeme světu, podle psychologů často vede k pocitům vyčerpání, prázdnoty a v krajním případě i k depresi.
„Tím, že člověk trpící smiling depression své obtíže úspěšně skrývá, narůstá riziko, že jeho deprese zůstane dlouho nerozpoznaná a neléčená,“ upozorňuje Maršálková. Jenže neřešená deprese může být nebezpečná. Jak ukazují české statistiky, deprese zabíjí. V roce 2023 si jen na našem území vyžádala přes šest set životů – a odborníci odhadují, že v polovině těchto případů hrála roli právě depresivní porucha.
Včasná pomoc může zachránit život
Cesta k uzdravení přitom začíná u vědomí, že něco není v pořádku. „První a nejdůležitější krok je uvědomit si, co prožívám. Že to, co se mi děje, není moje chyba, a nemusím být na to sám. Mohu se svěřit blízkému, ideálně také kontaktuji praktického lékaře, psychiatra nebo psychoterapeuta,“ radí Maršálková.
V posledních letech se navíc otevírají nové možnosti, jak pomoc vyhledat diskrétněji. „Pokud je těžké o věcech mluvit tváří v tvář, může být velmi dobrou vstupní možností anonymní online screening. Na webových stránkách terapeutických programů Mindwell mohou lidé najít screeningový dotazník SAM, který mimo jiné zvládne velmi dobře zachytit příznaky deprese,“ vysvětluje.
Digitální terapie přitom nejsou jen „nouzovým“ řešením. „Studie potvrzují, že digitální intervence pomáhají účinně nastartovat léčbu a překlenout období čekání na osobní péči. Takovým programem je v Česku například Mindwell, který je založen na principech kognitivně-behaviorální terapie,“ dodává psychoterapeutka.
Smiling depression je důkazem, že úsměv nemusí být vždy projevem štěstí. Někdy je to obranný mechanismus, jak se udržet nad hladinou. Proto je důležité ptát se, všímat si změn a nezlehčovat věty typu „už nemám sílu“. „Naprosto zásadní je neodkládat vyhledání jakékoliv pomoci. Deprese je léčitelná,“ uzavírá Mgr. Jiřina Maršálková.
