Sdílet
Klíč k našemu únorovému přejídání drží serotonin – neurotransmitér, který nám dodává pocit klidu a spokojenosti. Jeho produkce je přímo závislá na slunečním světle. Když je ho v únoru málo, hladina serotoninu klesá a my se cítíme pod psa, unavení a podráždění.
Serotonin: Hormon, který se v zimě „vypíná“
A tady přichází ten háček: jak nejrychleji serotonin v těle zvednout? Mozek ví, že konzumace jednoduchých sacharidů vyvolá inzulínovou špičku. Inzulín následně pomůže aminokyselině tryptofanu proniknout do mozku, kde se z něj vyrobí právě onen vytoužený serotonin. Je to v podstatě blesková „svépomocná léčba“ špatné nálady jídlem. Problém je, že tento pocit trvá jen chvíli a následuje o to hlubší propad.
Evoluční dědictví: Máme v sobě „úsporný režim“
Náš organismus si stále pamatuje doby ledové. Pro naše předky byl únor obdobím, kdy zásoby docházely a tělo muselo přepnout na úsporný režim. I když dnes máme supermarkety otevřené 24/7, naše geny nás stále nutí budovat si tukové zásoby jako izolaci proti chladu a pojistku proti hladomoru.
Zajímavý vhled nabízí psychologie výživy: v zimě podvědomě vyhledáváme jídla s vysokou energetickou hustotou a specifickou texturou. Často jde o tzv. „comfort food“, které máme spojené s pocitem bezpečí z dětství – typicky jde o teplé, krémové a sacharidové pokrmy. Tyto pokrmy, které patří právě do kategorie komfortního jídla, skutečně fungují jako sociální náplast; snižují pocit osamělosti, který je v zimních měsících častější.
Jak z toho ven a nezbláznit se?
Pokud nechceme, aby se únorové večery podepsaly na naší váze a cévách, musíme mozek trochu obelstít. Cílem není sacharidy úplně zakázat, ale změnit jejich kvalitu. Zkuste tyto tři jednoduché návrhy:
-
Sázejte na komplexnost: Místo bílého pečiva volte kváskový chléb nebo luštěniny. Tělo dostane svůj tryptofan, ale hladina cukru v krvi nebude skákat jako na horské dráze.
-
Oklamejte smysly vůní: Někdy mozek volá po jídle, i když chce jen stimulaci. Skořice, vanilka nebo kardamom jsou typické „zimní“ vůně, které dokážou částečně uspokojit centrum odměny v mozku bez jediné kalorie.
-
Doplňte „Déčko“: Nedostatek vitamínu D úzce souvisí s úzkostmi a chutěmi na sladké. Odborníci připomínají význam konzumace tučných mořských ryb nebo fortifikovaných potravin právě v tomto období.
- Není náhodou, že únor v našich zeměpisných šířkách historicky patřil masopustu. Naši předci věděli, že před jarním půstem se tělo potřebuje trochu „dorazit“. Koblihy a zabijačkové hody nebyly jen o jídle, ale o kolektivní psychoterapii. Sdílení kalorického jídla v komunitě totiž uvolňuje oxytocin, další z hormonů štěstí, který nám pomáhá přečkat poslední týdny zimy.
Není náhodou, že únor v našich zeměpisných šířkách historicky patřil masopustu. Naši předci věděli, že před jarním půstem se tělo potřebuje trochu „dorazit“. Koblihy a zabijačkové hody nebyly jen o jídle, ale o kolektivní psychoterapii. Sdílení kalorického jídla v komunitě totiž uvolňuje oxytocin, další z hormonů štěstí, který nám pomáhá přečkat poslední týdny zimy.
Masopustní veselí: Sytost se stala rituálem
Historie masopustu není jen o smažených koblihách a tlustém mase, ale o hluboké psychologické potřebě se „najíst do zásoby“ před přísným jarním půstem. Kořeny těchto oslav sahají až k pohanským oslavám konce zimy, kdy lidé věřili, že hlučný průvod masek a bohaté hodování probudí zemi k plodnosti.
Název sám o sobě – „maso-pust“ – tedy opuštění masa, jasně definuje toto období jako poslední legální příležitost k nespoutané konzumaci živočišných tuků. Pro naše předky to byl zásadní ventil; v době, kdy byla zima dlouhá a tma všudypřítomná, fungovala masopustní zabijačka jako hlavní společenská událost, která upevňovala sousedské vztahy a dodávala tělu i duši energii potřebnou k přečkání posledních mrazivých týdnů.
Dnes už sice nemusíme pořádat zabijačky na každé návsi, ale princip zůstává: jídlo je v únoru lékem na duši. Důležité je jen nenechat se onou „sacharidovou pastí“ úplně pohltit a vybírat si takové potraviny, které nás sice zahřejí u srdce, ale nezanechají v nás pocit viny.
