Když v roce 1930 přišli odborníci s teorií „moudrosti těla“, předpokládalo se, že naše tělo si přirozeně říká o to, co potřebuje. Touha po steaku měla znamenat nedostatek bílkovin, chuť na brambory zase potřebu energie. Jenže tahle rovnice nepočítala s tím, že se mnohem raději vrháme na dortíky a slané chipsy než na játrovou paštiku plnou železa.
Mozek, nebo žaludek: Kdo to řídí?
Jedním z fascinujících objevů posledních let je role našeho zažívacího systému v regulaci chuti. Ukázalo se, že žaludek obsahuje senzorický systém, který vysílá do mozku signály o tom, co je „dobré“ k jídlu. Jde o jakýsi vnitřní navigační systém, který nás neustále upozorňuje na to, co bychom měli (či neměli) konzumovat. Zajímavé je, že některé druhy jídla aktivují v mozku stejné dráhy jako drogy – což vysvětluje, proč máme někdy nezvladatelné chutě na sladké nebo tučné pokrmy.

Preference „v bříšku“
Již novorozenci dávají přednost sladkým chutím před nevýraznými nebo hořkými. Výzkumy, o kterých referoval server Psychology Today, dokonce ukázaly, že podání sladkého roztoku před očkováním snižuje vnímání bolesti u kojenců – což může vysvětlit, proč cukr působí jako univerzální „uklidňovač“ i v dospělosti. Zatímco sladkost je evolučně zakódovaná jako bezpečný zdroj energie, odpor k hořkým chutím je zase způsob, jak se vyhnout potenciálně toxickým látkám.
Zajímavostí je, že se s věkem naše preference mění – děti například odmítají hořké chutě, protože mnoho jedovatých rostlin je přirozeně hořkých. Jakmile však dospíváme, začínáme oceňovat náznaky hořkosti v kávě, pivu nebo čokoládě. Důvod? Mnohé z těchto potravin obsahují zdraví prospěšné antioxidanty, což znamená, že jsme si v průběhu evoluce vytvořili jakousi toleranci k těmto chutím.

Vliv střevního mikrobiomu
Podle nejnovějších studií zveřejněných v Nature Communications se ukazuje, že chuťové preference nejsou ovlivněny pouze genetikou, nebo vývojem, slovo má také střevní mikrobiom. Bakterie v našich střevech produkují metabolity, které interagují s nervovým systémem a mohou tak přímo ovlivňovat naše vnímání chutí. Tento objev by mohl vysvětlit, proč někteří lidé mají intenzivní chuť na určité potraviny – jejich mikrobiom je k tomu doslova nabádá.
Podle neurovědců z Harvardu hraje roli i to, jak často si jakou chuť dopřáváme. Tu si totiž mozek i střevní mikrobiom asociuje s pozitivním zážitkem, což vysvětluje, proč mají někteří lidé celoživotní slabost pro konkrétní pokrmy – jejich tělo si jednoduše tuto chuť spojilo s příjemnými vzpomínkami a zážitky.