Sdílet
Počasí nás doprovází na každém kroku, ale málokdo si uvědomí, že se nám nenápadně vměšuje i do takové záležitosti, jako je pitný režim. Lidské tělo není stroj na autopilota – reaguje na prostředí kolem a voda je jedním z prvních nástrojů, kterým si tuto reakci řídí. Přesto existuje určité minimum, pod které bychom denně neměli klesnout, má-li organismus pracovat správně.
Průběžný příjem tekutin je pro organismus přirozený, protože reaguje především na aktuální teplotní podmínky. Zimní období ale bývá zvlášť zrádné: chlad tlumí vnímání žízně a zároveň urychluje odpařování vlhkosti z povrchu těla, což vede k nenápadným, ale významným ztrátám tekutin. Fyziologické studie opakovaně ukazují, že organismus může v nízkých teplotách přicházet o vodu podobným tempem jako v horku – jen bez typických signálů. Není proto neobvyklé, že se člověk napije až ve chvíli, kdy tělo funguje převážně z rezerv.
Na vliv počasí upozorňuje i meteoroložka Ing. Dagmar Honsová, Ph.D., která se tím dlouhodobě zabývá. „Pitný režim bychom měli dodržovat podle našeho fyzického zapojení a hmotnosti a dávky zvýšit při tropických a dusných dnech, kdy se tělo více potí a vylučuje potem i minerální látky,“ říká. Zdaleka nejde jen o parna. Podle Honsové sehrávají roli také arktické dny, vlna veder střídající mrazivé ráno, vysoká vlhkost, silný vítr, rychlé změny tlaku nebo i sluneční erupce.
Zajímavé je, jak jednotlivé jevy mění způsob, jakým tělo hospodaří s vodou. Vysoká vlhkost například zpomalí odpařování potu, takže tělo reguluje teplotu hůře a potřebuje víc tekutin. Naopak silný vítr může odpařování urychlit, aniž bychom cítili výrazné horko. Studie navíc ukazují, že rozdíl může být překvapivě velký. Teplotní výkyvy během jediného dne pak dokážou rozházet i cévní systém, což se také promítá do potřeby hydratace.
Dva litry vody denně jsou základ, který odborníci opakují už léta. Ale u lidí s vyšší fyzickou zátěží, při užívání některých léků, během pylové sezony nebo v období únavy je vhodné množství zvednout. Není to rozmar. Už mírná dehydratace dokáže ovlivnit schopnost soustředění, způsobit bolest hlavy nebo zhoršit náladu.
Do pitného režimu bychom navíc měli započítávat jen to, co tělo skutečně hydratuje. Káva nebo slazené sycené nápoje do celkového příjmu vody nepatří – naopak mohou způsobit, že organismus pracuje s ještě větším deficitem. Vodu ale najdeme i v jídle. Meloun, okurka nebo třeba pomeranč mohou překvapivě pomoci dorovnat denní příjem tekutin, aniž bychom o tom přemýšleli.
Zvláštní kapitolu představují senioři a malé děti. Starší lidé často necítí žízeň tak spolehlivě jako mladší, což potvrzuje i klinická praxe. „V okamžiku, kdy starší člověk cítí, že by se chtěl napít, je to již signál, že je jeho tělo dehydratované,“ uvádí specialistka Anne Vanderbiltová. U dětí je problém jiný: žízeň snadno přehlédnou, jelikož je zaměstnávají jiné dětské aktivity. V obou případech je tedy lepší nenechat spoléhat na vlastní pocit a pití připomínat.
Mít u sebe lahev cca o objemu 750 mililitrů a průběžně z ní popíjet, je stále nejspolehlivější metoda. Když ji během dne doplníte dvakrát či třikrát, jste na správné cestě. Pokud se navíc zrovna střídá vítr s dusnem, nebo meteorologové hlásí prudké změny tlaku, je rozumné přidat ještě o něco víc. Tělo si s počasím musí poradit každou hodinu – voda mu v tom pomáhá víc, než bývá na první pohled vidět.
