V poslední době médii prolétly zprávy zmiňující bodyshaming – a to s ohledem na bulvární článek, že se nevejdeš na obrazovku. Jak si vnímala celou tuto kauzu?

Co se lidí týče, zajímá mě jen jejich normální názor, plodný, konstruktivní, nějakým způsobem přínosný do mého života, ať už pozitivní či negativní. A co se týče bulváru, tak to máte jako s jídlem. Bulvár je jako fast food, všichni dělají, jak je to špatný, ale každý ho stejně baští. A seriózní novinařina je jako Michelinská restaurace. Měla by podávat luxusní výkon, ovšem ne každý to umí udělat i ocenit. Každopádně pohybuji se v médiích od malička, strejda byl uznávaný, slavný, pan novinář. Mám vystudovanou žurnalistiku. Prostě ten svět je mi známý a blízký. Bulvár tedy beru jako PR, ať už bílé nebo černé. A i když existují slavní, co je bulvár trápí i po třiceti letech v showbyzu, tak to už je o povaze, o minulosti, o dětství, o vnitřní sebejistotě, prostě nejsme všichni stejní a nikdy nebudeme. Mně bulvár baví a nic proti němu nemám. To nevím, co by museli udělat, abych proti nim šla.

Jak ty sama vůbec vnímáš bodyshaming? Přijde ti v pořádku, že někdo jakkoli hodnotí cizí tělo?

Tak děje se to asi od doby, co existuje lidstvo, jen se mění parametry krásy. Nemusím ani brouzdat daleko do historie, naše babičky chodily s mohérem všude po těle a našim dědečkům se to líbilo. Teď musíš být spíš jak holátko, aby se tě partner vůbec dotknul. Hodnotil se vzhled kdysi, hodnotí se stále, a bude tomu tak i v budoucnu. Pokud se nezavede nějaký striktní bodyshaming zákon, což by ale pro lidi byl stejný trest asi tak jako zakázat hudbu a zpívání. Lidi prostě řeší všechno kolem, když nechtějí, nebo se bojí řešit sami sebe. A Češi jsou na tohle experti. Nikde jinde si nevšímají mojí nadváhy tak, jako u nás. A proč tomu tak je. Jeden z důvodů je sebeláska, která Čechům chybí, neumí milovat sami sebe, tak proč očekávat, že budou milovat tebe. A k tomu všemu máš soutěže krásy už od plenek Mini Miss, pak Miss, dělají se na táborech, na různých akcích i firemních, časopisy jsou plný článků o hubnutí, o kráse a dokonalosti a ještě se přidaly sociální sítě s těmi všemi vylepšujícími filtry. Hnát ženský do diet v dubnu, když už za 2 měsíce by měly do plavek, je hnus, který akorát ničí psychiku žen a podporuje všechny ty rychlo keto style diety, co ničí zdraví. Chcete-li hubnout, tak JEZTE pravidelně a hýbejte se, stačí třeba jen chodit. To je jediná zdravá a trvanlivá dieta na světě.

Říkala jsi, že tvoje máma by si nejraději přála svou dceru v jiném těle. Jak jsi to vnímala?

Bolelo to kdysi, bolí to i teď. Nikdy nepochopím, jak pro ni může být vzhled víc, než nitro člověka. Cokoliv udělám, se nezavděčím, dokud to nebudu dělat jako hubená. Ale vlastně, i když jsem měla velikost 36 nebo 27 nebo jak se to čísluje, tak stejně mi říkala: „Ještě 5 kilo Anetko a bude to dokonalý.“ Je těžký, uspokojit mámu vzhledem, když pro ni je ideální váha počáteční hranice anorexie.

Jsi nejznámější XXL moderátorka, mozek celého bývalého Dámského klubu na Frekvenci 1, hlava i srdce vašich dvou knížek, vedeš úspěšný pořad na rádiu Prostor, máš přes 10 tisíc příznivců na Instagramu Deník tlustý kočičandy, hrála jsi v Zoo a určitě i moc hezky zpíváš 😀 (minimálně ve sprše)… Přece na tebe musí být pyšná…

Díky, to je milý J Když o tom to asi není. Nevím, tohle asi nikdy nepochopím, dokud nebudu máma. A máma být nechci, takže se to asi nikdy nedozvím. I když si opravdu myslím, že je to hodně o povaze člověka, který se stane rodičem. Máš maminky, co si nechají od dětí vyloženě kakat na hlavu, co je pro ně dítě dokonalé, ať udělá cokoliv, nebo ho minimálně budou milovat, i když s ním nemusí souhlasit. Jenže zjišťuju, že jich je moc málo. Být rodič je tak velká zodpovědnost, tak důležitá role pro budování člověka, že by ani většina mých kamarádů neměla mít děti, protože je svým jednáním ničí. A pak z nich rostou další generace bez sebevědomí, bez sebelásky, bez té správné síly poprat se se životem, se závislostmi páč se neustále perou s duchem minulosti…

Když jsi byla mladá, snažila ses přiblížit jejímu ideálu krásy, v konečném důsledku ti to ale ublížilo…

Ježíš, a jak jsem se snažila. Já držela diety jen a jedině kvůli mámě, aby mě měla alespoň trochu ráda. Ve finále dneska už vím, že mě ráda má, nenechá mě padnout, v těžkých chvílích je při mně. Ale jako sedmiletýmu dítěti nebo puberťačce nevysvětlíš, nebo spíš tehdy nechápeš, že máma zrcadlí a že jsou to její mindráky, co se na mě snaží hodit. To pochopíš až jako dospělá, kdy už sis zničila tělo všema možnýma dietama, jen abys mámu uspokojila a stejně ji to moje tělo nikdy nebylo dost dobrý. Vždycky říkala, že na pracovním pohovoru si vždycky vyberou tu hubenou, i když blbou, než tu chytrou tlustou. Považovala jsem za nutný hubnout, aby teda máma měla radost a já asi měla jednou tu práci. V životě jsem udělala plno blbostí, ale lituju jen jedné jediné věci, kdybych mohla vrátit čas, NIKDY bych nedržela žádný diety!!! Totálně jsem si tím nejezením nebo všemi rychlo dietami odbourala zdraví, a projevilo se to až ve čtyřiceti, kdy už prakticky jakousi dietu mít musím, protože mám stařeckou cukrovku.

Když jsi měla bulimii – bylo těžké si přiznat, že máš opravdu psychický problém?

Řekla bych, že to dokonce začalo jako anorexie, přestala jsem jíst. Ale máma si toho ani nevšimla, měla vlastně radost, že jim málo a že tak hezky hubnu. Na tohle by si rodiče měli dát pozor, je to hned, a je to rychlý a pak se z toho blbě a dlouho dostává. Kamarádky si tehdy na táboře všimly, že nejím a donutily mně sníst oběd. Jenže mě tížil v břiše, bylo mi tak těžko fyzicky i psychicky, a tak jsem ho šla nenápadně vyzvracet. A tak se spustila bulimka. Nejezení si okolí všimlo hned, bulimii už jen tak někdo neviděl. Mně tehdy zachránil kamarád. Byli jsme v pubertě, já začínala experimentovat s jídlem, on s drogama. Přišel za mnou a řekl mi: „Já přestanu brát a ty přestaneš dělat to, co děláš a začneš normálně jíst.“ Do té doby jsem ani netušila, že to ví. A tak jsme oba přestali. Bohužel, jsme se ke svým neřestem oba pak vraceli, v závislosti na životních obdobích. Naštěstí on už má rodinu a je v pohodě, já mám zdravotní problémy. Ale zvracení nenávidím. Asi jako bývalý kuřák cigarety. J

Táta je Bulhar, sama jsi v Bulharsku byla 10 let a studovala žurnalistiku. Dokonce jsi držitelkou ocenění Zlatá čočka za kvalitní reportáže. Co tě přimělo k tomu změnit mediální klima?

No vidíš, když se tak zamyslím, mám vystudovaný gympl, kde všechny předměty byly v angličtině, mám vysokou magistra žurnalistiky, ocenění ČTK, dělala jsem šéfredaktorky, makám celý život a stejně to mojí mamce nestačí. To, co teď dělám, podle ní není seriozní práce, ale nějaký trapný showbyznys. J Od dětství jsem toužila být novinářka, bojovat za pravdu a spravedlnost. Chtěla jsem dělat investigativní žurnalistiku, ale jakmile jsem jen nahlédla do světa politiky, a takové té seriózní novinařiny, bylo mi z toho zle.  Rozpadly se mi ideály, a tak jsem si vybrala cestu menšího zla a to byl svět lifestyle, módy, kosmetiky a showbyzu. Pak jsem dostala nabídku hrát a od té doby v seriálech vyplňuju nedostatek tlustých hereček v Čechách. No a z článků jsem přesedlala na knížky. Letos mi bude vycházet už třetí v pořadí, ale první pouze moje pod názvem Deník tlustý kočičandy. 

 

O životě v Bulharsku si mluvila ve VIP Prostřenu, dokonce jsi vyšvihla i tradiční bulharská jídla. Kdo tě vůbec učil vařit a kdy?

Když mě pozvali do VIP Prostřena, bouchla jsem doslova smíchy a řekla, že asi radši ne. Že děkuji, že jsem poctěna, ale že neumím vařit, nerada vařím, prostě v kuchyni se vidím jen jako požírač, ne kuchař. Smíchy mimochodem bouchnul pak nevěřícně každý, kdo mě viděl v upoutávkách. Ale protože lidi do pořadu nabírá okouzlující Štěpánka Decastelo, nešlo jí odolat a kývla jsem. Navíc mi povolili asistenci táty, který na rozdíl ode mne vaření zbožňuje, tak jsem to brala jako příležitost na vtipně strávený den s ním. Jednou to bude nádherná vzpomínka, takže jsem vlastně vděčná TV Prima, že mi ji umožnila.

Co je tvoje oblíbené jídlo?

Nejvíc na světě miluju sladký, hlavně v podobě zmrzliny, pak meloun a třešně. Co se týče jídla jako vařených pokrmů, tak je to podle nálady, sezóny, podle momentální chuti či rozpoložení. Česká kuchyně je moje asi nejmíň oblíbená. I když mám moc ráda smažák s kaší, párek v rohlíku i chlebíčky jsou fajn. Ale nejsem omáčkový knedlíkový typ. Spíš tíhnu k balkánu, tedy bulharská, řecká, turecká kuchyně. Výborná je taky Asie. Poslední dobou moc nemusím maso. Tak nějak se s věkem mění i chutě. Jako malá jsem neměla ráda olivy nebo plísňoví sýry, teď je baštím s velkou láskou. Jak říkal můj strejda: „K některým chutím musíš dozrát.“

Jaké chutě ti připomínají dětství…

Máma mi dělala žloutky s cukrem, to bylo moc dobrý a teď bych to nepozřela. Vzpomínám hodně na babičky, jak českou, tak bulharskou. Jedna dokonale pekla, dodnes je pro mě cukroví babičky Růženky bezkonkurenční. A ano, její knedlíky a omáčky jsem měla ráda. Jenže knedlíky od babí jsem taky tak dokonalý nikde nikdy nejedla. A Mama Bibi, tak se říkalo bulharské babičce, ta zase jela bomby bulharských tradičních pokrmů. Předčí jí jen můj táta. A jinak v dětství bylo sladký takový můj utěšitel. Když mě bylo smutno nebo nějak ouvej, tlačila jsem do sebe cukrovinky. To dělám dodnes, a už nemusím být ani smutná. J Jsem ten typ, co zajídá stres dobrotama. Vím, že vypadám, jako kdybych žila v permanentním stresu, ale co si budeme povídat, život je jeden velkej pytel plnej všeho, ale hlavně stresu.

Tvůj životní partner Prince pochází z Mauriciu. Jaká je jejich kuchyně?

Asi nejvíc tradiční byl jejich pták Dodo. Ten prý chutnal lépe než kuře a lehce se lovil. J Jinak mimo žerty, vlastně ani netuším, co je přímo jejich tradiční. Mauricius je sice maličkatý, tečka na mapě, která vypadá spíš jako smítko, než vyznačení ostrova, ale žije tam mnoho náboženství i kultur. Byl myslím pod Portugalci, Nizozemci, Francouzi i Brity, žijí tam Indové, Arabové, takže jde o takový mix všeho, miš maš kultur i jídla.

Co mu v Čechách chutná?

Omáčky z naší hospůdky. A díky Bohu, jinak by neměl co jíst. J Jinak doma frčí z 99 % na rýži a cokoliv do ní dáš

Kdo u Vás doma vaří?

Nevaříme nikdo. Opravdu výjimečně zamíchám nějakou omajdu  nebo dělám smaženou rýži a la Aneta. A Prince zase jednou za sto let udělá ty jejich placky roti nebo krevety. Jinak se stravujeme po restauracích či na objednání. Máme oblíbenou burgrárnu Burger Pub Na Hubálce, tam dáte jejich zapečený nachos nebo burgera a už nikde jinde vám nebudou tolik chutnat. Stejný efekt má naše milovaná sušárna Imperial Sushi. J