Sdílet
Tělo po jídle spouští komplexní systém reakcí, v němž hlavní roli hraje hladina glukózy. Jde o základní palivo mozku, jehož činnost je na stabilním zásobování cukrem tak závislá, že výkyvy glukózy mohou způsobit dramatické změny v kognitivní výkonnosti. Vrchní nutriční terapeutka pražské Thomayerovy nemocnice a členka Fóra zdravé výživy Tamara Starnovská opakovaně upozorňuje, že mozek čerpá energii výhradně z glukózy a jakékoli prudké výkyvy v jejím množství vedou k únavě, zpomalení reakcí či snížení pozornosti. Roli zde však nehraje samotný cukr, ale způsob, jakým jej tělu dodáme.
Pokud sáhneme po rychlých sacharidech – ať už jde o bílé pečivo, těstoviny z bílé mouky, sladké nápoje, smetanové omáčky nebo jídla s vysokým obsahem jednoduchých cukrů – hladina glukózy v krvi vyletí vzhůru jako raketa na startovací rampě. Tělo reaguje jediným možným způsobem. Vyšle do oběhu velké množství inzulinu, aby glukózu rychle stáhlo dolů. A právě tato dvojitá křivka – prudký vzestup a následný pád – je hlavní příčinou akutní únavy po jídle. Mozek je v této chvíli krátce „podvyživený“ a výsledkem je zívání, malátnost, zhoršené rozhodování a paradoxní chuť na další sladké.
Neméně důležité je i to, že po jídle se část krevního zásobení přesouvá ke gastrointestinálnímu traktu. Je to logické – trávení je metabolicky náročná práce. Tento posun sám o sobě výraznou únavu nevyvolává, ale v kombinaci s glykemickými výkyvy vytváří „odpolední útlum“. Neurovědci navíc upozorňují, že potraviny bohaté na jednoduché cukry aktivují dopaminové dráhy, po jejichž stimulaci přichází rychlé vyčerpání. Pro kancelářský mozek, který má po obědě zvládnout ještě několik hodin koncentrace a reakční pohotovosti, je taková kombinace nežádoucí.
Vhodná kombinace potravin
Pokud ale změníme složení oběda, může být výsledek překvapivě jiný. Stabilní hladinu glukózy nejlépe udržují komplexní sacharidy, tedy potraviny, z nichž se cukr uvolňuje postupně. Patří sem brambory, luštěniny, celozrnné pečivo či rýže natural. Pokud tyto zdroje zkombinujeme s kvalitními bílkovinami – rybou, vejci, libovým masem nebo rostlinnými variantami – a doplníme je přiměřeným množstvím zdravých tuků, tělo dostane přesně takový typ energie, který vyhovuje mozku i metabolismu. Vláknina zpomaluje vstřebávání sacharidů, tuky podporují sytost a bílkoviny drží hladinu energie na stabilní úrovni bez prudkých skoků.
Výživoví specialisté dlouhodobě upozorňují, že velkou roli hraje nejen to, co jíme, ale i kdy a jak. Pokud je oběd příliš vydatný, trávení zatíží organismus natolik, že únavu neoddálí ani nejlepší výživová skladba. Velkou chybou jsou také přestávky mezi jídly delší než pět nebo šest hodin, kdy organismus přechází do úsporného režimu a reaguje silnou chutí na sladké, což následně může vést právě k výběru potravin, které odpolední útlum jen prohloubí. Proto je rozumné zařadit dopolední a odpolední svačinu, která udrží glukózu na rovnoměrné hladině.
Sedavý režim a únava
Postprandiální únava se navíc netýká jen kancelářských profesí. Je to univerzální jev, který postihuje lidi napříč životním stylem a věkem. Moderní pracoviště k němu však přispívají – sedavý režim, stres, nedostatek denního světla a nepravidelné jídlo vytvářejí kombinaci, která organismus zatěžuje víc, než si uvědomujeme. Přitom řešení není dramatické. Stačí zvolit oběd, který nezpůsobí prudké výkyvy glukózy, nezahltí organismus tukem a nepotřebuje dlouhé hodiny k trávení.
Ať už si vybereme brambory s rybou, zeleninové stir-fry s rýží natural nebo jakoukoli jinou kombinaci komplexních sacharidů, bílkovin a zeleniny, výsledkem je zpravidla totéž – hladší odpoledne, vyšší mentální výkon a výrazně méně zívání. Postprandiální únava totiž není osud, ale reakce těla na konkrétní volby. Pokud jídlo pochopíme jako nástroj, který může buď pomoci, nebo naopak přitížit, dokážeme pracovní den ovlivnit mnohem víc, než se na první pohled zdá.
