Sdílet
Zkoumá magnetron, srdce tehdejšího radaru, který během druhé světové války pomáhal spojencům odhalovat nacistická letadla. Najednou se ale stane něco podivného. Spencer ucítí v kapse u kalhot zvláštní teplo a zjistí, že jeho oblíbená tabulka čokolády se během pár sekund proměnila v neforemnou hnědou kaši. Právě v tenhle moment, uprostřed hučení vojenských strojů, se zrodila mikrovlnná trouba.
Spencer nebyl člověk, který by nad takovou věcí jen mávl rukou. Okamžitě pochopil, že elektromagnetické vlny radaru nerozkmitaly jen čokoládu, ale molekuly vody a cukru v ní obsažené. Aby si svou teorii ověřil, poslal kolegu pro pytlík kukuřičných zrn. Položil je před magnetron a během chvíle byla místnost plná popcornu. Další den přišlo na řadu vajíčko, které ovšem pod tlakem vnitřního tepla explodovalo jednomu z vědců přímo do obličeje. Experimenty potvrdily revoluční fakt: jídlo lze ohřívat zevnitř, a to neuvěřitelnou rychlostí.
Cesta od vojenského monstra do kuchyně
Cesta od radaru k dnešnímu „ohřívači polévek“ ale nebyla vůbec přímočará. První komerční mikrovlnka, představená v roce 1947 pod názvem Radarange, by se vám do kuchyně rozhodně nevešla. Měřila skoro dva metry, vážila přes 300 kilogramů a stála tehdy astronomických 5 000 dolarů. První mikrovlnky vypadaly jako monstra a používaly se výhradně v restauracích nebo na zaoceánských lodích, kde byla rychlost přípravy jídla pro stovky lidí prioritou.
Veřejnost však byla zpočátku víc než skeptická. V 50. letech, kdy se začaly objevovat první modely pro domácnosti, panovala mezi lidmi „atomová paranoia“. Neviditelné záření, které ohřeje maso za pár minut, působilo na hospodyňky jako technologie z hororu. Kolovaly mýty o tom, že mikrovlnky způsobují slepotu, sterilitu nebo že jídlo z nich je radioaktivní. Trvalo desetiletí, než se podařilo tyto obavy rozptýlit, k čemuž přispěly i první seriozní výzkumy bezpečnosti neionizujícího záření.
Revoluce v mražených polotovarech
Skutečný průlom nastal až v 70. letech s příchodem levných mikroprocesorů a kompaktních rozměrů. Mikrovlnka tehdy ruku v ruce s fenoménem „TV dinners“ (mražených hotovek) totálně změnila strukturu rodinného života. Najednou už nebylo nutné trávit hodiny u sporáku; večeře byla hotová za pět minut. Mikrovlnná trouba zásadně přispěla k individualizaci stravování, jelikož členové rodiny už nemuseli jíst všichni najednou totéž.
Fyzikální princip mikrovlnky je přitom až sisyfovsky prostý a zároveň geniální. Mikrovlny o frekvenci 2,45 GHz rozkmitávají dipólové molekuly, zejména vody, které se o sebe třou a vytvářejí kinetické teplo. Jak vysvětluje web Encyclopaedia Britannica, teplo se nešíří vedením jako v klasické troubě, ale vzniká přímo v objemu suroviny.
Dědictví inženýra samouka
Příběh Percyho Spencera, který mimochodem za svůj objev od firmy Raytheon dostal jen jednorázovou odměnu dva dolary, což byl v té době standardní bonus za patent, je mementem éry, kdy věda nebyla svázána jen byrokracií, ale poháněna zvědavostí. Dnešní mikrovlnky jsou sice bezpečné, tiché a chytré, ale jejich základem je pořád ten stejný magnetron, který měl původně sestřelovat letadla z oblohy.
Je ironií osudu, že technologie vyvinutá pro nejtemnější konflikt lidských dějin nakonec skončila jako nástroj pro výrobu popcornu u sledování filmů. Mikrovlnná trouba nás naučila, že v kuchyni nemusíme vždycky čekat. A i když gurmáni dodnes tvrdí, že jídlo z mikrovlnky nikdy nebude chutnat jako z litinové pánve, nikdo už si bez ní moderní život nedokáže představit. To všechno díky jedné kapse plné rozpuštěné čokolády.
