Sdílet
Z biologického hlediska totiž neplatí, že by se nálada, emoce nebo deprese rodily ve střevech. Tyto procesy vznikají v mozku. Střeva na ně mají významný vliv, ale nepřímo a jiným mechanismem, než jaký bývá v populárních textech popisován. Rozdíl mezi těmito dvěma tvrzeními není akademický detail. Určuje, zda o vztahu jídla, mikrobiomu a psychiky mluvíme realisticky, nebo se pohybujeme v oblasti zjednodušených sloganů.
Serotonin hraje v mozku důležitou roli. Podílí se na regulaci nálady, úzkosti, spánku nebo impulzivity. I proto se o něm roky mluví jako o „hormonu štěstí“, což je označení, které je spíš mediální než odborné. Serotonin totiž radost nevytváří. Jeho funkce je střízlivější – drží emoce v určitém rozpětí a brání jejich prudkým výkyvům.
Právě tady ale často dochází ke zjednodušení. Skutečnost, že se velká část serotoninu tvoří ve střevech, ještě neznamená, že by tento serotonin ovlivňoval náladu. Do mozku se nedostane. Zastaví ho krevně-mozková bariéra, která odděluje centrální nervovou soustavu od zbytku těla a nepropouští většinu látek z krevního oběhu.
Serotonin patří mezi ty, které bariérou neprojdou. Ten střevní zůstává mimo mozek. Nemůže se „přesunout“ a zasáhnout do psychiky. Mozek si serotonin vyrábí sám, přímo v nervových buňkách, a také si ho sám reguluje.
Na toto rozdělení dlouhodobě upozorňují i odborné přehledy. Serotonin působící v mozku a serotonin vznikající ve střevech nejsou jeden systém. Mají jiné úkoly. Zatímco centrální serotonin se podílí na regulaci chování a emocí, ten periferní má na starosti především trávení, střevní pohyb a část imunitních reakcí.
Co tedy střeva skutečně ovlivňují
To, že se nálada netvoří ve střevech, ještě neznamená, že by střeva byla pro psychiku nepodstatná. Střevní mikrobiom ovlivňuje řadu procesů v těle, které se do fungování mozku promítají nepřímo, ale citelně. Zasahuje do zánětlivých reakcí, metabolismu některých látek i fungování imunitního systému. Právě tyto signály pak mozek vyhodnocuje jako informaci o tom, v jakém stavu se organismus nachází. Tyto procesy dohromady vytvářejí vnitřní prostředí organismu. Mozek ho průběžně „snímá“ a podle toho upravuje svou činnost. Nejde o vědomý proces. Mozek jednoduše reaguje na to, v jakém stavu se tělo nachází.
Stresová osa jako spojnice mezi tělem a psychikou
Výzkumy ukazují, že změny ve složení střevního mikrobiomu mohou ovlivňovat aktivitu stresové osy HPA, tedy systému propojujícího hypotalamus, hypofýzu a nadledviny. Tento systém hraje klíčovou roli v regulaci stresu a emoční stability.
Pokud je stresová osa dlouhodobě aktivovaná, mozek se chová jinak. Zvyšuje ostražitost, omezuje schopnost prožívat radost, mění zpracování emocí. Navenek se to může projevit úzkostí, podrážděností nebo psychickým útlumem. Ne proto, že by se „špatná nálada vyráběla ve střevech“, ale proto, že mozek reaguje na signály, že organismus není v rovnováze.
Na tuto souvislost dlouhodobě upozorňuje i The Lancet Psychiatry, který popisuje depresi jako stav úzce propojený s celkovým fyziologickým zdravím, nikoli pouze s chemií mozku.
Proč emoce vznikají v mozku
Nálada a emoce nejsou chemické látky. Jsou výsledkem činnosti složitých nervových sítí, paměti a vyhodnocování významu situací. Vznikají především v limbickém systému mozku, kde se zpracovávají emoce, ohrožení i očekávání.
Střeva tyto funkce nemají. Přestože se někdy mluví o „druhém mozku“ ve střevech, jde spíše o obrazné vyjádření. Enterický nervový systém dokáže autonomně řídit trávení, ale nevytváří vědomé emoce ani nálady.
Mozek zůstává místem, kde se rozhoduje o tom, jak se cítíme. Zároveň však reaguje na tělo. Pokud je tělo dlouhodobě v zánětu, energetickém deficitu nebo hormonální nerovnováze, promítne se to i do psychického prožívání.
Co z toho plyne v praxi
Péče o stravu a střevní mikrobiom může psychice pomoci. Nemůže ji ale nahradit ani „opravit“ sama o sobě. Zlepšení jídelníčku, snížení zánětu a stabilizace metabolismu mohou vytvořit lepší podmínky pro fungování mozku, nikoli však vyřešit psychická onemocnění.
Zjednodušeně řečeno: nálada vzniká v mozku. Mozek ale pracuje s informacemi z těla a střeva patří mezi jeho důležité zdroje. Kvalita těchto signálů může ovlivnit, jak stabilní nebo křehká psychická rovnováha bude.
Je to méně líbivé než tvrzení o „štěstí ve střevech“. Je to ale biologicky přesnější – a v dlouhodobém horizontu i užitečnější.
