Dětské přejídání i odmítání jídla často neukazují na neposlušnost, ale na skryté psychické problémy

Některé děti mají jídlo jako posedlost, jiné jako hrozbu. Některé snědí vždy a vše, jiné se v talíři přebírají tak dlouho, až je od stolu raději odvoláte, protože se na takové chování nemůžete dívat. Jak vysvětluje nutriční terapeutka Jill Castleová, MS, RDN: „Důvody toho, proč dítě věnuje nadměrnou pozornost jídlu, stejně jako dává najevo ostentativní nezájem, mohou být zdravotní, psychické. A ty mohou vztah k jídlu ovlivnit natolik, že se dítě po konzumaci jídla pozvrací, nebo si rozhází imunitní systém tak, že bude často nemocné. I to způsobí nedostatek mikronutrientů ve stravě dorůstajících dětí.“

Odbornice doporučuje, aby se rodiče dítěti věnovali, ale přestali přemýšlet o tom, jak obsedantní chování jejich potomka je. „Jakmile začnete sledovat chování dítěte nad plným talířem jako patologické, je zřejmé, že mu nepomůžete a velmi mu ublížíte. Jakmile si dítě bude myslet, že dělá něco špatně, bude se cítit – špatně. To znamená, že nebude mít dostatečné sebevědomí k tomu, aby se s nerovnováhou ve stravování jakkoliv popralo,“ dodává expertka na dětské stravování.

Co dělat, když si uvědomíte, že vaše dítě k jídlu nemá zdravý vztah?

Odbornice radí, abyste sledovali, jak moc a kdy, v jakých situacích se děti přejídají, nebo naopak jídlo odmítají. Jestli se o jídle baví, nebo je to pro ně tabuizované téma. Také je na místě sledovat, kolik přátel vaše děti mají a jestli tráví nadbytek času na sociálních sítích.

Některé děti, které se perou s nadváhou, mohou být nadšené z potravin, které mají výraznou chuť. Tedy ze sladkostí i slaných pochutin, například chipsů a ultrazpracovaných potravin. To může značit, že jsou citlivé – a potřebují silné potravinové podněty, aby na ně reagovaly. To také vede k tomu, že jim více chutná fastfood, který je doprovázen signifikantním pachem. Ten přináší do dětského života stav excitace, který si děti rády a často zopakují. V tomto případě je dobré s dítětem o pocitech komunikovat a pozorně naslouchat jeho sdělení.

Jakmile vaše děti začnou nad jídlem ztrácet kontrolu, může to znamenat, že jim chybí, mozek jim nedodává, informaci o tom, že je bříško plné. To ale může vést k nezměrnému přejídání, bolestem břicha, střevním obtížím a dalším komplikacím. Tento pocit může být daný geneticky, ale také je budován ze základu, že další jídlo nebude. Což může být způsobeno delšími prodlevami mezi jednotlivými jídly, pokud tedy dítěti chcete pomoci, servírujte svačinky častěji – například ovoce.

Děti se z logiky věci nemohou umět samy rozhodovat o tom, co je pro ně zdravé, co nikoliv a v jaké míře. I proto je dobré nepovažovat v rodině jídlo a stravování za něco, o čem se nemluví, ale spíš se o něm bavit, společně vařit a ukázat dítěti, že právě strava je neoddělitelnou součástí života rodiny i každého člověka jednotlivě.

Pokud dítěti některé potraviny zakážete, může se stát, že je bude hromadit. Což není ideální stav, protože se pak může tajně přejídat bez vašeho vědomí, vzhledem k tomu, že nedokáže určit, kolik jídla je příliš, může si způsobit bolesti břicha. V tomto případě netabuizujte potraviny, ale hovořte o nich, případně si na pomoc pozvěte psychologa. Proč se dítě tak chová? Co je prvotním impulsem pro schraňování potravin? Odhalte to společně.

Signálem, že se vaše dítě pere s poruchou příjmu potravy, může být tajné či záchvatovité přejídání. I zde je na místě požádat o konzultaci psychologa, příčiny takového chování mohou být hlubší, než si myslíte.

Jak psycholožka nakonec dodává: „Jídlo je pro někoho radost, pro jiného trápení. Vyplatí se nedémonizovat ho, nezmiňovat před dítětem neustále vlastní diety, nastavit rodinnou dynamiku tak, aby pokrmy byly součástí její kultury, ne tabuizovanými prvky, které mohou ovlivnit budoucnost a zdraví dítěte.“