Sdílet
Problematika zpětného odběru nápojových obalů není v tuzemském prostředí novinkou. Diskuse se vede roky, avšak aktuální legislativní iniciativa znovu rozdmýchala emoce napříč celým dodavatelským řetězcem – od výrobců nápojů přes maloobchodníky až po samosprávy. Jádrem sporu je otázka, zda je nutné budovat zcela nový, paralelní systém sběru, když ten stávající, založený na separaci do barevných kontejnerů, vykazuje v mezinárodním srovnání nadprůměrné výsledky.
Systémová destabilizace jako hlavní hrozba
Hospodářská komora ČR ve svém oficiálním stanovisku volí neobvykle silná slova. Návrh zákona o obalech označuje za „koncepčně chybný, ekonomicky neodůvodněný a systémově destabilizující zásah“. Hlavním argumentem proti povinnému zálohování je riziko zmaření dosavadních investic. Český systém třídění byl budován desetiletí a obce i soukromé firmy do něj vložily miliardy korun. Vybudovaly se sofistikované třídicí linky a optimalizovaly svozové trasy.
Povinné zálohování by z tohoto fungujícího organismu „vytrhlo“ ekonomicky nejzajímavější suroviny – čistý polyetylentereftalát (PET) a hliník. Pokud třídicí linky přijdou o materiál, který generuje příjmy a dotuje sběr méně atraktivních složek odpadu, hrozí ekonomický kolaps obecních systémů. Jak uvádí Komora, důsledkem by mohlo být „významné oslabení investic a zvýšení nákladů, mimo jiné i v podobě vyšších poplatků za odpady“ pro občany.
Logistická výzva pro potravinářský sektor
Návrh počítá s tím, že povinnost vykupovat obaly dopadne na všechny prodejny nad 50 metrů čtverečních. To zahrnuje více než 11 000 odběrných míst, včetně čerpacích stanic a on-line prodejců. Pro provozovatele prodejen potravin to představuje enormní zátěž. Nejde jen o prostor pro umístění automatů, ale o kompletní změnu logistických toků.
Zástupci potravinářů a obchodu upozorňují na hygienická rizika spojená se skladováním použitých obalů v prodejnách. Navíc by systém vyžadoval masivní investice do nových skladových kapacit a přepravních prostředků. Jan Mraček, předseda Sekce životního prostředí Hospodářské komory, k tomu pro ČTK dodal: „Místo zavádění povinného zálohového systému by měla být prioritou podpora a rozvoj stávajícího systému třídění komunálních odpadů.“
Chybějící analýzy a vládní pragmatismus
Kritika směřuje i k metodice přípravy zákona. Hospodářská komora upozorňuje, že návrh není doprovázen důkladnou analýzou dopadů na podnikatele, obce ani spotřebitele. Absence tvrdých dat o tom, jak se zálohování promítne do koncových cen potravin a nápojů, vyvolává oprávněné obavy z dalšího inflačního tlaku.
Současná vláda hnutí ANO, SPD a Motoristů se k poslaneckému návrhu postavila negativně. Její postoj lze interpretovat jako snahu o ochranu funkčního trhu. Ve svém programovém prohlášení kabinet podmiňuje zavedení záloh „prokázáním jednoznačného ekologického přínosu“ a zárukou, že nedojde k narušení funkčních obecních systémů. Tento pragmatismus vítají zejména menší obce, pro které je stávající systém třídění základním pilířem odpadového hospodářství.
Sociální rozměr a problematika letáků
Součástí odmítnutého návrhu byla i úprava povinností spojených s reklamními letáky. Ty měly být nově považovány za obaly, což by distributory nutilo k zajištění jejich zpětného odběru nebo k platbě recyklačních poplatků. Vláda se v tomto bodě postavila na stranu seniorů a nízkopříjmových skupin. Letáky jsou v českém potravinářském prostředí zásadním zdrojem informací o slevách. Jak uvádí vládní prohlášení: „Nezavedeme recyklační poplatky zatěžující tisk a distribuci reklamních letáků, které jsou důležitým zdrojem informací o slevách.“
Evropské cíle versus česká realita
Zastánci zálohování často operují nutností dosáhnout 90% míry zpětného odběru do roku 2029, jak požaduje Evropská unie. Je však otázkou, zda je povinné zálohování jedinou cestou. Odpůrci z řad Komory věří, že investice do osvěty, modernizace sběrné sítě a využití digitálních nástrojů mohou přinést stejný efekt bez nutnosti budovat drahý a neohrabaný paralelní systém.
Podle údajů ministerstva životního prostředí se u nás ročně uvede na trh 1,8 miliardy PET lahví a 0,8 miliardy plechovek. Pokud uvážíme, že u plechovek jsou nyní správně tříděny pouze tři ze čtyř, prostor pro zlepšení je značný. Nicméně řešení by mělo vycházet z vnitrostátního konsenzu, nikoliv z politického nátlaku.
Hospodářská komora ve svém závěru uznává, že mezi podnikateli existují různé názory a některé firmy v zálohování vidí příležitost. Oficiální stanovisko však musí zohledňovat „širší národohospodářské a celospolečenské dopady“. Pro český potravinářský trh a obchodníky je klíčové, aby jakákoliv změna byla evoluční, nikoliv revoluční.
Zavádění povinného zálohování bez shody s klíčovými hráči a bez jasného prokázání přínosu by bylo hazardem. Česká republika nepotřebuje rozbít to, co funguje, ale spíše citlivě inovovat stávající úspěšný model. Budoucnost recyklace v Česku by tak měla být výsledkem odborného dialogu, nikoliv výsledkem uspěchaných legislativních procesů, které by ve finále zaplatil spotřebitel v ceně svého nákupu.
