Sdílet
Po dlouhých pětadvaceti letech, kdy se jednání střídavě ocitala na mrtvém bodě a v záblescích naděje, došlo v paraguayském Asunciónu k historickému zlomu. Představitelé Evropské unie a jihoamerického bloku Mercosur (Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay) včera stvrdili svými podpisy obchodní dohodu, která aspiruje na titul největší zóny volného obchodu na planetě. Zatímco Brusel slaví otevření trhu pro více než 700 milionů spotřebitelů, čeští zemědělci a potravináři varují: Podepsali jsme pakt, který může nevratně rozvrátit evropskou potravinovou bezpečnost a zlikvidovat poctivou domácí produkci.
Ekonomický motor v soukolí zájmů
Z pohledu Evropské komise jde o strategické vítězství první kategorie. V době rostoucího vlivu Číny v Latinské Americe se EU podařilo zajistit si privilegovaný přístup k surovinám a trhům, které byly dosud chráněny neprostupnými cly. Odhaduje se, že roční export z EU do zemí Mercosuru vzroste o závratných 39 %, což představuje injekci ve výši 49 miliard eur a podporu pro více než 440 000 pracovních míst napříč kontinentem.
Pro evropské průmyslové giganty, zejména v oblasti automotive, strojírenství a chemického průmyslu, se otevírají netušené možnosti. Cla na automobily, která se v těchto zemích pohybovala kolem 35 %, budou postupně eliminována. Tato „výměna“ průmyslového odbytu za zemědělské ústupky je však právě tím, co vyvolává hluboké rozhořčení u producentů potravin. Cena za tento úspěch je podle Agrární komory ČR (AK ČR) a Potravinářské komory ČR (PK ČR) v podstatě likvidační.
Regulatorní asymetrie: Nerovný souboj na společném trhu
Jádrem sporu je tzv. regulatorní asymetrie. Evropští zemědělci jsou v posledních letech vystaveni čím dál přísnějším nárokům v rámci strategie Farm to Fork (z farmy na vidličku). Musí investovat miliardy do snižování emisí, welfare zvířat a omezování chemických přípravků. Na druhé straně stojí jihoamerické latifundie, které hrají podle diametrálně odlišných pravidel.
Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal upozorňuje na alarmující praxi, která je v přímém rozporu s evropským pojetím bezpečnosti potravin. „Nemůžeme hrát fér hru s někým, u koho nevíme, čím zvířata léčil, nebo čím ošetřoval plodiny,“ varuje Doležal. Poukazuje především na Brazílii, kde lze zakoupit silná antibiotika pro podporu růstu hospodářských zvířat bez jakéhokoliv předpisu. Tato praxe nejenže sráží výrobní náklady jihoamerických producentů na zlomek těch evropských, ale představuje i globální zdravotní hrozbu v podobě šíření rezistentních bakterií.
Maso a cukr pod palbou: Exponované sektory v ohrožení
Dohoda otevírá evropská stavidla zejména ve třech nejzranitelnějších sektorech: hovězí maso, drůbež a cukr. V těchto odvětvích doslova hrozí existenční střet, který unijní producenti v nerovných podmínkách nemohou vyhrát.
V případě hovězího masa se očekává masivní příliv levné produkce z Argentiny a Brazílie. Zatímco čeští chovatelé musí splňovat přísné standardy dohledatelnosti a veterinární péče, jihoamerické chovy jsou často spojeny s korupčními skandály tamních dozorových orgánů. Podobná situace panuje v sektoru cukru. Potravinářská komora ČR poukazuje na neuvěřitelný paradox: Evropská unie v zájmu ochrany zdraví a biodiverzity zakázala 43 látek používaných při pěstování cukrové řepy. Nicméně nová dohoda umožní dovoz cukru z brazilské cukrové třtiny, která je těmito prokazatelně toxickými látkami běžně ošetřována.
Ekologické pokrytectví: Pralesy vs. Zelená dohoda
Kritika dohody nemíří pouze na ekonomiku, ale i na morální integritu evropské environmentální politiky. Zatímco EU hrdě prosazuje ambiciózní cíle v oblasti klimatu a nařízení proti odlesňování (EUDR), podepsaná dohoda s Mercosurem tyto snahy v očích odborníků fakticky popírá.
Prezidentka Potravinářské komory Dana Večeřová se opírá o data Getulio Vargas Foundation, která potvrzují, že expanze pěstování cukrové třtiny a chovu dobytka v Jižní Americe vede k přímému i nepřímému odlesňování. „V Česku lesní plochy dokonce přibývají. A do této situace Unie podepíše dohodu, která devastaci pralesů jinde na světě fakticky podpoří. Jde to proti zdravému rozumu,“ uvádí Večeřová. Pro české spotřebitele to znamená hořkou pilulku – na jedné straně jsou nuceni platit „zelené“ příplatky za evropskou produkci, na druhé straně jim Brusel servíruje levné produkty vykoupené ničením deštných pralesů.
Efekt sněhové koule a rozvrat cenových signálů
Zastánci dohody často argumentují tím, že dovozní kvóty jsou nastaveny tak, aby nepředstavovaly majoritní podíl na trhu. Ekonomická realita je však mnohem komplexnější. Zkušenosti z posledních dvou let, zejména v souvislosti s bezcelním dovozem cukru a obilovin z Ukrajiny, jasně ukázaly, že i relativně malé objemy levné produkce dokážou zlomit tržní cenu v celé Unii.
Jakmile levný dovoz vytvoří nerealistický cenový signál, trh na něj okamžitě reaguje propadem výkupních cen. Pro české zemědělce to znamená propad do ztrát, které v mnoha případech vedou k uzavírání cukrovarů nebo nevratnému omezení pěstebních ploch. V případě dohody s Mercosurem hrozí identický scénář, který tentokrát zasáhne srdce evropského venkova.
Poslední šance v Evropském parlamentu?
Ačkoliv byl text v Asunciónu podepsán, proces schvalování není u konce. Dokument nyní míří do Evropského parlamentu a následně k ratifikaci v jednotlivých členských zemích (v rámci politické části dohody). Rozdělení dohody na dvě části – obchodní a politickou – sice umožnilo Komisi obejít národní parlamenty v otázkách obchodu, ale odpor v europarlamentu může být stále značný.
České profesní komory proto apelují na zákonodárce, aby nepodlehli lobbingu průmyslových svazů a uvědomili si rizika spojená se ztrátou potravinové suverenity. Požadují zejména:
Striktní reciprocitu standardů: Pokud chce někdo prodávat na evropském trhu, musí splňovat identické nároky na ekologii a welfare jako evropský producent.
Důsledné kontroly: Posílení veterinárních a hygienických kontrol na hranicích EU, aby se zabránilo dovozu masa se stopami zakázaných látek.
Funkční záchrannou brzdu: Jasný mechanismus, který automaticky zastaví bezcelní dovozy, pokud cena na domácím trhu klesne pod kritickou úroveň.
Evropa se podepsáním této dohody ocitla na křižovatce. Výměna potravinové nezávislosti za exportní výhody pro průmysl se může ukázat jako strategická chyba historických rozměrů. Jakmile dojde k likvidaci domácích chovů a pěstebních ploch, cesta zpět bude trvat desetiletí. „Podřezáváme si pod sebou větev,“ uzavírají představitelé komor. Český spotřebitel by si měl uvědomit, že nízká cena na regálu dnes může znamenat prázdné a nebezpečné talíře zítra.
