Sdílet
Podle koordinátorky korporátních vztahů organizace Obraz Kristýny Cábové nabídka klecových vajec v prodejnách napříč republikou jasně ukazuje, že jmenovaný řetězec svůj veřejný slib nesplnil, a to navzdory tomu, že na změnu měl celé roky. Ochránci zvířat upozorňují, že v okamžiku, kdy ostatní velké řetězce dokázaly přechod dokončit, zůstává řetězec výjimkou. Kritika míří i na fakt, že už dříve ukončil prodej klecových vajec Konzum v Ústí nad Orlicí, který do skupiny COOP rovněž patří. Podle aktivistů tím padá argument o technické nemožnosti změny.
K ukončení prodeje vajec z klecových chovů do konce roku 2025 se v minulosti přihlásily všechny velké potravinové řetězce působící na českém trhu. Podle ochránců zvířat Kaufland, Lidl, Albert, Penny i Globus svůj závazek splnily k začátku letošního roku, zatímco Billa, Rohlík, Košík nebo Delmart přešly na alternativní vejce dokonce s předstihem. Prezident Svaz obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza už loni v prosinci uvedl, že klecová vejce lidé od ledna letošního roku v obchodech nenajdou a že nehrozí ani jejich nedostatek. Právě v tomto kontextu působí postoj COOPu podle kritiků jako krok zpět.
Řetězec mluví o limitech trhu a ochraně českých dodavatelů
COOP se proti kritice brání s tím, že situace na trhu není tak jednoznačná, jak ji popisují aktivisté. Podle místopředsedy Svazu českých a moravských spotřebních družstev Lukáše Němčíka řetězec dlouhodobě preferuje prodej českých vajec, avšak v současnosti není jasné, kdy bude na trhu dostatek vajec z voliérových nebo podestýlkových chovů od tuzemských dodavatelů. COOP podle něj nechce řešit problém dovozem, byť by šlo o vejce z alternativních chovů, a zdůrazňuje zároveň etické zacházení se zvířaty i podporu českých farmářů. Cílem má být přestat klecová vejce prodávat co nejdříve, ideálně ještě před začátkem zákazu klecových chovů, který má v Česku platit od roku 2027.
Pro organizaci Obraz však tato argumentace neobstojí. Podle jejích zástupců nejde o administrativní selhání ani o nedostatek času, ale o vědomé rozhodnutí pokračovat v prodeji produktu, který je dlouhodobě kritizován kvůli utrpení zvířat. Mluvčí organizace Pavel Buršík zdůrazňuje, že náprava je stále možná a že by stačilo jediné rozhodnutí vedení skupiny i jednotlivých družstev okamžitě ukončit prodej klecových vajec. Organizace proto vyzývá zákazníky, aby svou nespokojenost vyjádřili prostřednictvím kampaně Zrádci slepic a vyvinuli na řetězec spotřebitelský tlak.
Do celé debaty vstupuje i ekonomický rozměr. Předsedkyně Českomoravská drůbežářská unie Gabriela Dlouhá už loni upozornila, že z celkových zhruba 5,8 milionu nosnic je přibližně 2,5 milionu stále chováno v klecových systémech a že někteří chovatelé nestihnou chovy přestavět ani do roku 2027. Náklady na přestavby patří podle ní mezi hlavní faktory zdražování vajec, což se promítá i do cen pro spotřebitele. V prosinci stálo balení deseti vajec v průměru 78,29 koruny, tedy o více než pětinu více než o rok dříve.
Jak číst kód na skořápce vejce a co přesně znamená?
Každé vejce prodávané v České republice musí mít podle evropské legislativy vytištěný kód přímo na skořápce. Tento kód není marketingové označení, ale povinná informace, která umožňuje dohledat původ vejce i podmínky, ve kterých bylo vyprodukováno. Čte se vždy zleva doprava a každý znak má přesně daný význam.
První číslice kódu označuje způsob chovu nosnic. Číslo nula znamená ekologický chov, tedy bio produkci, která podléhá nejpřísnějším pravidlům včetně povinného výběhu, ekologického krmiva a omezeného používání léčiv. Jednička označuje volný výběh, kdy mají slepice přístup do venkovního prostoru, i když ne nutně po celý den nebo po celou dobu snášky. Dvojka značí halový, takzvaný podestýlkový chov, kde se slepice mohou volně pohybovat uvnitř haly, ale nemají přístup ven. Trojka znamená klecový chov, tedy systém, který je dlouhodobě kritizován z hlediska welfare zvířat a který má být v České republice od roku 2027 zakázán.
Za první číslicí následují dvě písmena označující zemi původu. V případě České republiky jde o zkratku CZ, u dovozu se objevují například PL, DE nebo SK. Tato část kódu říká, ve které zemi byla vejce vyprodukována, nikoli kde byla balena nebo prodávána.
Další část kódu tvoří číselná kombinace, která identifikuje konkrétní chov a provoz. První čísla obvykle označují kraj nebo registrační oblast, zbytek pak konkrétní farmu nebo halu. Díky tomuto údaji je možné vejce zpětně dohledat až k producentovi, což je klíčové například při veterinárních kontrolách nebo stahování potravin z trhu.
Cechovní norma je zárukou vyšší kvality
Vedle základních zákonných pravidel značení existují na trhu i doplňkové systémy, které mají spotřebitelům pomoci zorientovat se v kvalitě potravin nad rámec minimálních požadavků. Jedním z nich je Česká cechovní norma, která se vztahuje i na vejce. Ta není povinná, ale dobrovolná, a mohou ji používat pouze výrobci a balírny, které splní přísnější kritéria, než jaká stanovuje legislativa.
Podle odborníků z Potravinářské komory České republiky je právě to hlavní rozdíl mezi běžně prodávanými vejci a těmi, která nesou označení České cechovní normy. Zatímco zákon určuje základní parametry, jako je způsob chovu, značení či hmotnostní třída, cechovní norma klade důraz na vyšší úroveň kontroly kvality v celém řetězci – od chovu přes třídění až po balení. U vajec se to týká například přísnějších požadavků na čerstvost, dohledatelnost původu, jednotnost jakosti nebo způsob manipulace během balení a skladování.
V praxi to znamená, že vejce s Českou cechovní normou musejí projít nadstandardní kontrolou a jejich výrobce se dobrovolně zavazuje dodržovat přesně stanovená pravidla, která jsou pravidelně ověřována nezávislým auditorem. Označení samo o sobě nemění způsob chovu nosnic – ten je stále dán kódem na skořápce – ale dává spotřebiteli jistotu, že deklarované informace odpovídají realitě a že výrobek splňuje vyšší jakostní standardy.
Welfare podle zákona a realita v chovech se liší?
Z hlediska welfare je důležité připomenout, že ani volný chov a bio chov nejsou bezproblémové systémy. Zákon nestanovuje idylický obraz slepic pobíhajících po louce, ale minimální standardy. U volného výběhu musí mít slepice přístup do venkovního prostoru, nikoli však neomezeně a po celý den. Bio chov má přísnější pravidla, zejména pokud jde o hustotu osazení, krmení a používání léčiv, a podléhá častějším kontrolám. Přesto se odborníci i ochránci zvířat shodují, že z hlediska přirozeného chování slepic jde o výrazně šetrnější alternativy než klece.
Spor kolem COOPu tak není jen konfliktem mezi jedním řetězcem a aktivisty, ale ilustrací širšího napětí mezi etickými závazky, soběstačností českého trhu a ekonomickou realitou zemědělské výroby. Zároveň ukazuje, že odpovědnost neleží jen na obchodnících a chovatelích, ale i na informovanosti zákazníků. Právě drobná číslice na skořápce dnes často rozhoduje víc než jakýkoli reklamní slogan na obalu.
