Pálenky v nové éře: Výrobci snižují obsah alkoholu, důvodem není zdraví, ale tlak na daně

České pálenky vstupují do dalšího roku s vyšší daňovou zátěží a stále silnějším pocitem nerovnosti. Spotřební daň na lihoviny od ledna opět vzrostla, zatímco víno zůstává v daňové výjimce. Mezi výrobci destilátů tak poměrně dramaticky sílí otázka, proč stát zachází s jednotlivými druhy alkoholu rozdílně.  Výsledkem nejsou jen vyšší ceny na pultech, ale i změny samotných výrobků, tlak na marže a v některých regionech pocit, že se legální výroba alkoholu dostává na hranici udržitelnosti.

Zástupci lihovarnického sektoru dlouhodobě upozorňují, že opakované navyšování spotřební daně nepřináší státu odpovídající efekt. Generální ředitel společnosti Fruko-Schulz Tomáš Panenka v této souvislosti uvedl pro ČTK, že ačkoli se daň na alkohol zvyšuje už od roku 2020, příjem do státního rozpočtu se pohybuje stále kolem osmi miliard korun. Podle něj to naznačuje, že spotřeba se pouze přelévá jinam – část zákazníků míří za hranice, část k pěstitelskému pálení a část k jiným druhům alkoholu, zejména k pivu a vínu. V příhraničních oblastech je tento efekt viditelný obzvlášť silně, protože rozdíly v cenách začínají konkurovat i pohodlí domácího nákupu.

Alkohol je jen jeden

Jedním z nejcitlivějších bodů celé debaty je srovnání s tichým vínem, které je sice součástí systému spotřebních daní, ale se sazbou nula. Panenka tuto nerovnost ilustruje na příkladu výrobků s podobným obsahem alkoholu: vaječný likér s dvanácti procenty alkoholu podléhá spotřební dani, zatímco láhev vína se stejným nebo vyšším obsahem nikoli. Podle výrobců destilátů jde o principiálně nespravedlivé nastavení, které deformuje trh a vytváří dojem, že stát hodnotí alkohol podle tradice či politického komfortu, nikoli podle skutečného obsahu alkoholu.

Stejný názor sdílí i největší tuzemská likérka Stock Plzeň-Božkov. Její marketingový ředitel Michal Jakl pro ČTK uvedl, že lihoviny jsou v Česku jediným druhem alkoholu, u něhož se sazba spotřební daně systematicky zvyšuje, zatímco u piva zůstává stabilní a u vína je prakticky nulová. Výrobci podle něj dlouhodobě prosazují tezi, že alkohol je jen jeden a měl by být zdaněn rovnoměrně bez ohledu na to, zda je prodáván jako rum, fernet nebo víno. Nerovnoměrné zdanění pak vede k paradoxní situaci, kdy stát vybere na lihovinách o miliardy korun více než na víně, přestože celkový objem spotřeby obou kategorií je zhruba srovnatelný.

Víno jako chráněná výjimka 

Rostoucí daňová zátěž už se promítá přímo do složení výrobků. Některé likérky začaly snižovat obsah alkoholu u vybraných produktů, aby nemusely plně promítnout vyšší daně do cen. Stock Plzeň-Božkov už například snížil obsah alkoholu u rumu Republica Exclusive z 38 na 35 procent a podobné úpravy zvažuje i u dalších značek. Podle firmy se receptura ani technologický postup nemění, ale samotný fakt, že se tradiční destiláty „ředí“ kvůli daňové politice, považují výrobci za varovný signál.

Do debaty se opakovaně zapojuje i Potravinářská komora České republiky, která v minulých letech upozorňovala na nerovné zdanění alkoholu jako celek. Komora se v obecné rovině kloní k tezi, že by jednotlivé druhy alkoholu měly být zatíženy srovnatelně, zároveň však připomíná, že vinařství má v Česku specifické postavení. Je vnímáno jako tradiční součást zemědělství, regionální identity i mezinárodní prezentace země, a právě proto je politicky chráněno nižším daňovým zatížením. Tento argument nezpochybňuje samotnou podstatu nerovnosti, ale vysvětluje, proč se téma zdanění tichého vína opakovaně vrací, aniž by kdy došlo k zásadní změně.

Česko ve vedení Evropy?

Spotřeba alkoholu v České republice se dlouhodobě drží nad evropským průměrem. Pozitivní změnou, kterou je možné sledovat zejména u mladší generace, je větší zájem o nealkoholické alternativy a takzvané mocktaily, tedy koktejly připravované z dealkoholizovaných nápojů. Celková bilance se tím ale zatím zásadně nemění. V přepočtu na obyvatele se v Česku stále vypije zhruba deset až třináct litrů čistého alkoholu ročně, což zemi řadí mezi státy s nadprůměrnou spotřebou.

Tato čísla potvrzují i analýzy České adiktologické společnosti, která dlouhodobě upozorňuje, že celková spotřeba alkoholu v populaci zůstává vysoká. Jak k tomu v rozhovoru pro média uvedl adiktolog Miroslav Barták z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vývoj spotřeby není nijak překvapivý: „Nevyvíjí se nijak dramaticky, nejsou tam velké meziroční výkyvy. Je stále vysoká, ať už ji měříme podle toho, co se v Česku prodá a vyrobí, nebo podle toho, co se skutečně vypije. Je to relativně stabilní, ale stabilně vysoké.“