Vánoční drahota začíná: Na trhy se vybavte plnou peněženkou

Nejvýrazněji to je vidět v centru Prahy. Jak uvedl tento zpravodajský server, na Staroměstském náměstí stojí letos dvě deci svařeného vína z moravských hroznů z Chateau Valtice rovných 100 korun, „česká klobása vyráběná pouze pro vánoční trhy“ s obsahem 97 % masa se v bagetě prodává za 160 korun a trdelník vyjde na stovku. Langoš je za 180 korun a porce rybích hranolků se šplhá až ke 300 korunám. Vratná záloha za kelímek bývá navíc 50 korun, takže první svařák na pražském adventu začíná fakticky na 150 korunách, pokud si kelímek nenecháte.Novinky

Rodina dvou dospělých a dvou dětí, která si na Staromáku dá čtyři horké nápoje a čtyři teplé pokrmy, tak reálně míří k částce kolem tisícovky – a to bez jakékoli „přidané hodnoty“ v podobě dárků, suvenýrů či atrakcí.

Cenová mapa adventu: Praha vede, velká města se dotahují

Celorepublikovou analýzu cen přináší i tento server. Podle  srovnání stojí svařené víno na adventních trzích v Česku typicky 60 až 80 korun za dvě deci, ale v některých turisticky exponovaných lokalitách – konkrétně v Praze na náměstí Míru a v Českém Krumlově – se cena vyšplhala zhruba k 80 korunám. V Liberci se svařák prodává v rozpětí 60 až 110 korun, v Brně začínají ceny na 70 korunách a v Českých Budějovicích na 60 korunách.

Stejný zdroj ukazuje, že trdelník začíná v Českých Budějovicích na 80 korunách, ale „všude jinde“ se základní cena pohybuje od stovky výš. Ceny klobás se podle šetření televize Nova pohybují mezi 115 a 180 korunami, langoše mezi 120 a 155 korunami.

Regionální rozdíly jsou ale pořád znatelné. Tento zdroj loni uvedl, že v Přerově bylo možné koupit dvě deci svařeného vína za 50 korun (tři deci za 70 korun), v Pardubicích pak trhy nabízely svařák za 70 korun a dětský punč za 50 korun. Čím menší město a méně exponované náměstí, tím je svařák i punč stále dostupnější.

Co vlastně platíte: suroviny, nájem, nebo marži na hrstce těsta?

Obhajoba prodejců bývá podobná. Dražší suroviny, energie, personál a vysoké nájemné za stánek. V nedávné reportáži jeden z provozovatelů říká, že zdražil punč a svařák jen o deset korun, přestože má nyní nižší zisk.

Otázkou je, jak velkou část výsledné ceny tvoří samotné jídlo a jak velkou marže? U ikonického trdelníku se dá leccos dopočítat. Jeden z výrobců směsi na trdelníky  přímo na e-shopu uvádí, že při použití jejich koncentrátu vychází výrobní náklady jednoho standardního trdelníku o hmotnosti 170 gramů na zhruba 7 korun. Podle domácího receptu a použití kvalitních surovin může jít o rozmezí 9 až 15 korun.

Pokud stejný typ výrobku stojí na Staroměstském náměstí kolem 100 korun, znamená to, že se finální cena pohybuje zhruba na šestinásobku až sedminásobku přímých nákladů na suroviny. Samozřejmě je nutné připočítat práci, energii, nájemné a další položky, nicméně prostor pro velmi slušnou marži je zjevný.

Podobný obrázek vychází u klobás. Jak jsme si ověřili u prodejců – běžné „staročeské“ nebo grilovací klobásy v maloobchodu stojí v akci přibližně 250 až 300 korun za kilogram. Porce 150 gramů – což odpovídá velikosti klobásy v housce – tedy představuje náklad kolem 40 až 45 korun čistě za samotný výrobek. I zde je marže několikanásobkem.

Mezi „poctivou“ klobásou, drahým trdelníkem a svařákem nejasného původu

Otázka, kterou si spotřebitel klade stále častěji, zní. Když už za to tolik platím, dostávám odpovídající kvalitu? Odpověď je však rozporuplná. Na jedné straně stojí příklady, kdy pořadatelé trhů zdůrazňují vyšší standard – třeba právě pražská „tržní“ klobása s deklarovanými 97 % masa v přírodním střívku. Na straně druhé jsou výsledky kontrol i konkrétní kauzy.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) letos na jaře uzavřela provozovnu vyrábějící trdelníky na Václavském náměstí kvůli nevyhovujícím hygienickým podmínkám – inspektoři zjistili, že v provozovně netekla pitná voda, chyběla teplá voda na mytí rukou a v lednici byla plíseň. Inspekce na svém profilu Potraviny na pranýři upozornila na riziko kontaminace potravin z důvodu stavu prostor a provozovně zakázala další používání.

Dlouhodobý obrázek stánkového prodeje dokreslují i ostatní kontrolní orgány. Česká obchodní inspekce zde například popsala, že na vánočních trzích zjistila porušení zákona v polovině provedených kontrol – „v 50 procentech kontrol evidujeme porušení zákona“, uvedl mluvčí Jiří Fröhlich, nejčastěji kvůli chybějícím nebo neúplným cenám a nevystavení dokladu na vyžádání.

U samotného svařeného vína hraje roli nejen hygiena, ale i poctivost složení. SZPI dlouhodobě nachází falšovaná vína – například laboratorní rozbory v minulých letech odhalily produkty, které obsahovaly téměř tři čtvrtiny přidané vody bez deklarace a nesplňovaly parametry jakostního vína. Na trzích jde často o stolní vína nebo směsi určené k ohřevu, ale pokušení víno naředit, dohnat cukrem, aromaty a kořením a prodávat za „vánoční“ cenu je zcela zjevné. Pro spotřebitele přitom není téměř žádný způsob, jak kvalitu svařáku na místě reálně ověřit.

Od roku 2025 navíc SZPI nově dozoruje širší okruh stravovacích služeb, včetně části provozů rychlého a mobilního občerstvení, což znamená, že stánkaři s potravinami mají být pod větším drobnohledem než dříve. Teoreticky by to mělo vést k postupnému zlepšování hygieny i kvality nabídky.

Advent pro všechny, nebo jen pro ty, kteří si to mohou dovolit?

Suma sumárum. Když se podíváme na aktuální cenové mapy a porovnáme je s výrobními náklady, je zřejmé, že atmosféra vánočních trhů se platí dvakrát. Jednou v ceně energií, nájmů a služeb, podruhé v maržích, které by u běžného pouličního občerstvení působily přehnaně – nebýt kouzelného slova „advent“.

Pro část návštěvníků to možná problém není. Svařák za stovku, trdelník za stovku a klobása za 160 korun se dají vnímat jako součást předvánočního „zážitku v centru metropole“. Pro rodiny s dětmi, seniory nebo lidi, jejichž rozpočet už nahlodala inflace, se ale adventní trhy v Praze a dalších velkých městech stávají spíše expozicí jídla za sklem.

Z pohledu spotřebitele proto dávají smysl dvě základní strategie. Tou první je vědomě se rozhodnout, že platíte hlavně za atmosféru – a podle toho si nastavit rozpočet, třeba na jeden svařák a jednu sdílenou pochoutku místo „večeře z trhu“. Tou druhou je přesunout se mimo nejexponovanější lokality – menší města a lokální trhy často nabízejí stejné nebo velmi podobné produkty za výrazně nižší ceny a s podobnou – nebo i příjemnější – atmosférou. Ať už si vyberete jakoukoli variantu, jedno je jisté. Adventní svařák už dnes rozhodně není „drobný zimní nákup“.