Sdílet
Markéta Konvičková dnes působí vyrovnaněji než kdykoli předtím, ale cesta k tomuto klidu rozhodně nebyla samozřejmá. Když v roce 2020 přišla diagnóza neuroendokrinního nádoru, všechno se v jejím životě zpomalilo. Tělo začalo dávat jasné signály a ona je už nemohla ignorovat. Nemoc, která se navíc obtížně diagnostikuje, přinesla měsíce nejistoty. „Do té doby mi bylo fakt hrozně… Nemůžete s tím nic dělat… a mně nezbývalo jen doufat, že se brzo přijde na to, z čeho to mám,“ vzpomíná.
„Měla jsem nádor na vaječníku, pak se mi začal přesouvat i na ten druhý a teď to mám někde v uzlinách, ale není to nic, co by mi nějak znepříjemňovalo život,“ říká. Tón jejího hlasu a způsob, jakým nemoc popisuje, působí na čtenáře zvláštně klidně. Jako by si uvědomila, že proti některým věcem nemá cenu bojovat silou. Že jediná cesta vede přes přijetí.
Strava jako základ pohody
Nemoc postupně pronikla do všech oblastí jejího života — i do způsobu, jakým jí. V dřívějších letech, kdy jela v rychlém pracovním tempu, si často nevědomky ulevovala jídlem. „Zajídala jsem únavu,“ vysvětluje s odstupem dobu, kdy se jí podařilo zastavit nezdravý vzorec, který jí bral energii místo toho, aby jí ji dodával.
Nepřizpůsobila svůj jídelníček extrémním dietám a nepropadla honbě za zázračnými potravinami. Spíše si vytvořila nový, klidnější režim — pravidelnost, méně stresu, více spánku a naslouchání tomu, co její tělo dovolí. Strava se pro ni stala prostředkem, jak se o sebe starat, ne způsobem, jak „utáhnout“ další pracovní den.
Léčba je však stále přítomná. „Mám tablety, hormonální injekce a cítím se dobře. Zdravá nejsem, ale cítím, a jsem vděčná, že už můžu vstát z postele, starat se o dcerku, cestovat…“ popsala.
Zpěvačka opakovaně zdůrazňuje, že když je její tělo slabé, právě partner René a jejich dcera Amálie jsou tím, co ji drží nad zemí. Její nemoc přinesla do vztahu nelehká období, což sama otevřeně přiznala. Když popisovala, jak nemoc zasáhla do partnerského života, nechyběla upřímnost ani zranitelnost. Připouští, že tehdejší napětí jejich vztahem otřáslo, ale zároveň jej nakonec posílilo. René vedle ní zůstal, a právě to vnímá jako jednu z největších životních jistot.
Nemoc také výrazně změnila způsob, jakým se dívá na mateřství. Péče o malou Amálku je pro ni nejen denní rutinou, ale i zdrojem radosti a motivace. V jejích vyjádřeních se znovu a znovu objevuje vděčnost za to, že dokáže fungovat v běžném režimu — ráno vstát, chystat snídani, doprovodit dceru, být s ní. Když říká, že „už může vstát z postele a starat se o dcerku“, není to fráze. Je to upřímný popis reality, ve které každý takový den znamená výhru.
O jejím onemocnění se pro server PrahaIN.cz vyjádřil i endokrinolog, který přiblížil, proč lidé s neuroendokrinními nádory žijí v jiném režimu než zdravá populace. „Zdravý člověk nevstřebá, čím zpěvačka Konvičková prochází,“ uvedl lékař a dodal, že tento typ nádoru může produkovat hormony, které výrazně ovlivňují metabolismus, energetickou hladinu i celkovou stabilitu organismu.
Právě to vysvětluje, proč Konvičková musí žít ve velmi pravidelném režimu a proč je pro ni klíčová hormonální léčba, o níž sama otevřeně mluví. U těchto diagnóz není prostor na výkyvy – tělo potřebuje stálost, protože prudké kolísání energie nebo glukózy může přijít doslova z hodiny na hodinu. Odborný komentář tak dává nový rámec i jejím stravovacím změnám.
