Sdílet
Zapnout troubu, položit si před sebe prkénko, vzít do ruky nůž a prostě jen krájet. Vůně česneku, syčení cibule na pánvi, bublání omáčky. Když dovolíme smyslům, aby nás vtáhly do přítomného okamžiku, kuchyně se může stát tichým útočištěm, kde se myšlenky zklidní a náš dech se zpomalí.
Výzkumy ukazují, že domácí vaření není jen cesta k lepšímu jídelníčku, ale že může zlepšovat náladu, posilovat sebevědomí a snižovat stres.
Relax v kuchyni místo na podložce
Možná znáte ten moment, kdy přijdete domů po náročném dni, hlava plná mailů, notifikací a starostí, co ještě musíte dnes udělat a den má jen 24 hodin. A přitom stačí otevřít lednici, vytáhnout pár základních surovin a začít. V tu chvíli jako by se svět smrsknul na jednoduché úkoly, oloupat, nakrájet, promíchat, dochutit. Ruce pracují a hlava si i při práci konečně vydechne.
„Příprava jídla může být formou terapie,“ říká kuchařka v podnikové jídelně Marie Koucká. „Je to kombinace rituálu, kreativity a péče, o druhé i o sebe. Když opravdu vnímáme, co děláme, zapojujeme smysly a dovolíme si být chvíli nedostupní pro svět, mozek přepíná z režimu neustálé pohotovosti do klidnějšího nastavení.“
O tom, že vaření umí víc než jen zasytit žaludek, mluví i vědci. Lidé zapojení do kurzů nebo programů vaření často popisují lepší náladu, vyšší sebevědomí i menší úzkost. Nejde ale jen o jídlo samotné, ale právě o proces, mnohdy učení se novým dovednostem, pocit kompetence a radost z viditelného výsledku, který vznikne doslova pod rukama. Ano, máte za sebou něco, co je vidět. Byť na chvíli, než jídlo sníte, ideálně s pochvalou.
Zajímavé poznatky přináší i text věnovaný vlivu domácího vaření na psychickou pohodu, který shrnuje, že vaření podporuje kreativitu, posiluje pocit, že máme svůj život víc pod kontrolou, a vytváří strukturu dne – třeba ve formě jednoduchého rituálu „večeře v šest“.
Když je člověk v krizi, může být těžké vstát ráno z postele, natož ‚pracovat na sobě‘. Uvařit si polévku nebo upéct bábovku je ale konkrétní, uchopitelný úkol. Vidíte začátek, střed procesu i konec. Tím, že projdete celý proces, si připomínáte: něco dokážu. A to je u lidí s úzkostí nebo depresí obrovsky důležité.
Jedna z nových studií se dokonce zaměřila na lidi hospitalizované kvůli depresi nebo poruchám příjmu potravy. Zavedla pro ně sérii workshopů, kde s pomocí šéfkuchaře a nutričního terapeuta vařili jednoduchá jídla, učili se zacházet se surovinami a mluvili o vztahu k jídlu. Účastníci po několika týdnech popisovali nejen lepší náladu a menší napětí, ale i větší motivaci jíst pravidelně a pestře. Autoři studie uzavírají, že vaření může fungovat jako doplňková forma terapie – ne jako náhrada léčby, ale jako její jemné, praktické prodloužení.
Vaření jako terapie, ne výkon
Techniky mindfulness v kuchyni doporučují i programy zaměřené na všímavost. Nabádají k tomu, abychom se při krájení nebo míchání vraceli k dechu, při mytí zeleniny cítili proud vody na rukou a před jídlem se na chvíli zastavili a podívali se na talíř, než se do něj pustíme.
Když se myšlenky rozutečou k mailům a povinnostem, stačí si jen znovu připomenout, že teď jste tady. U tohoto hrnce, „u sebe.“ Podle odborníků právě taková drobná kotva v běžném dni snižuje vnímaný stres a podporuje vnitřní klid.
Vaření jako lék na samotu
Další rozměr „kuchyňské meditace“ otevírá společné vaření. Najíst se dá za pár minut u notebooku, ale když člověk někoho pozve ke stolu, děje se něco jiného. Společné vaření a stolování pomáhá lidem cítit se méně osaměle, posiluje rodinné i partnerské vztahy a může být překvapivě účinnou podporou duševního zdraví, i proto najdete online poměrně dost podobných aktivit.
Společné vaření přináší hned několik benefitů: lidé jedí kvalitněji, víc si povídají a zároveň se cítí propojenější a klidnější a funguje trochu jako lepidlo. Nemusíte vést žádné hluboké rozhovory. Stačí, když dítě míchá omáčku, partner krájí zeleninu a někdo prostírá stůl. Děláme něco společného, máme před sebou viditelný výsledek a mozek si mezitím odpočine od vnitřního monologu.
Malé kuchyňské rituály pro těžké dny
Jídlo jako meditaci si můžeme vnést do života po malých krocích. Nemusíte hned každý den péct kváskový chléb nebo balancovat na hraně haute cuisine. Pro začátek stačí vybrat si jeden drobný rituál, který vám bude příjemný, třeba nedělní pečení koláče, každovečerní zeleninová polévka, pomalé vaření luštěnin nebo jen ranní příprava kávy, kterou si vědomě vychutnáte místo scrollování telefonu.
V náročných obdobích se právě tyto obyčejné, opakující se činnosti mohou stát záchytným bodem. Přinášejí pocit, že v našem dni existuje něco stálého a předvídatelného – a to je pro psychiku uklidňující. Když se člověku hroutí svět, bývá těžké věřit velkým slibům o změně života. Ale uvařit si teplé jídlo právě teď, to zvládnete. A zítra znovu. Krok za krokem se tak člověk učí být k sobě laskavější.
Zkusit proměnit vaření z povinnosti v malou meditaci nic nestojí. Potřebujete jen trochu času, ochotu zpomalit a chuť být chvíli opravdu přítomní, u prkénka, u hrnce, u sebe.
