Asi každý z nás se někdy setkal s prohlášením, že je závislý na kávě, čokoládě nebo třeba chipsech. Je to však skutečná závislost, jak ji známe u drog nebo alkoholu? Jídlo je nedílnou součástí našich životů, ale nemělo by se stát jeho středobodem, který ovlivňuje veškerý zbytek naší reality.

Když jídlu nejde odolat

Pacienti, trpící závislostí, mají oblíbené jídlo, jemuž nejsou schopni odolat. Neexistuje, že by ho zvládli mít doma a jeho konzumaci odložit na jindy. Zpravidla jde o sladké, slané nebo tučné pokrmy. Celý den myslí na jídlo, a to i v situacích, kdy zrovna dojedli. Případně nedokážou přestat jíst, dokud před sebou jídlo vidí, a to ani tehdy, když už jsou naprosto plní.

Zatímco před ostatními se drží, o samotě při nejbližší příležitosti sahají po celé tabulce čokolády nebo balení chipsů. Jsou si vědomi faktu, že nadměrné jedení není s ohledem na jejich zdraví vhodné, a proto své chování před svým okolím často maskují. Přejídají se o samotě, potají. Odborníci zároveň upozorňují, že takové chování nemusí být na první pohled zřejmé, neboť pacient může mít zcela normální hmotnost.

Jídlo jako odměna

Jídlo používají jako formu odměny po nepovedeném dni, stresové situaci, při únavě, špatné náladě apod. Je pro ně na jednu stranu zdrojem požitků, na druhou je jeho konzumace po epizodách záchvatovitého přejídání doprovázena výčitkami svědomí a sebedestruktivními myšlenkami. Jídlo jim přináší chvilkové uspokojení a úlevy, ale vzápětí přicházejí pocity viny, výčitek a úzkostí, doprovázené u někoho snahou se potrestat – hladověním, nadměrným cvičením nebo zvracením.

Únik ze stresu

Závislost na jídle je někdy pro pacienty samotné velmi špatně rozpoznatelná a netuší, že jde o poruchu, kterou je možné léčit. Často se obviňují z lenosti či slabé vůle a neschopnosti se ovládat. Případně se jim těchto reakcí dostává od jejich okolí, které jejich potíže nechápe či zlehčuje. Závislost na jídle je ale vážnou psychickou poruchou, jejíž léčba nevede cestou dietních opatření, hladovění, medikace ani nadměrné fyzické aktivity.

Překrývá se často s dalšími poruchami příjmu potravy, nejčastěji záchvatovitým přejídáním. Prvotní je odstranit psychické příčiny přejídání, neboť jídlo se pro člověka stává cestou, jak uniknout z nahromaděného napětí.

Jídlo, stejně jako jiné návykové látky, produkuje dopamin, který závislému navodí příjemné pocity. Psychologická pomoc by měla směřovat k tomu, pacientovi nastavit zdravý vztah k jídlu a naučit ho stresové situace zvládat za pomocí jiných nástrojů, než je jídlo.

Je třeba postupovat pozvolna

Proces odvykání musí být velmi pozvolný. Pacienti se učí nahrazovat jídla, na nichž mají závislost jinou alternativou. Zatímco jiné závislosti (na alkoholu či na drogách) vyžadují léčbu abstinencí, s jídlem takový krok není možný. Člověk se tedy musí naučit, jak s jídlem zacházet jiným způsobem. Radikální postup v podobě striktní redukční diety často vede k dalšímu prohloubení závislosti. Úspěšná léčba je dlouhodobá a musí být spojena s psychologickou péčí a celkovou úpravou životosprávy.

Zatímco závislosti na drogách nebo alkoholu jsou dnes již velmi dobře prozkoumané fenomény, závislost na jídle ještě vyžaduje další zkoumání. Nicméně je zřejmé, že minimálně psychická složka závislosti probíhá velmi obdobně. Jídlo pomáhá doplňovat hladiny hormonů, které krátkodobě přinášejí úlevu, ale z dlouhodobého hlediska narušují rovnováhu organismu.