Sdílet
Kdyby někdo před 600 lety přišel do aztécké říše se zlaťáky, mohl být za chudáka. Tehdejší civilizace si totiž cenily kakaových bobů natolik, že je používaly jako skutečné peníze — a k tomu ještě jako nápoj, který byl hořký, kořeněný a vůbec se nepodobal dnešní sladké čokoládě. Říkali mu xocolātl a věřili, že je darem od bohů, skoro magickou esencí síly a moci.
Aztékové a Mayové nešetřili fantazií ani kořením: kakao míchali s chilli, vanilkou a dalšími přísadami, které měly povzbudit tělo i ducha. Tabulku mléčné čokolády by tehdy nejspíš považovali za znesvěcení — čím hořčí a pikantnější, tím lepší.
Sladký evropský převrat
Když Hernán Cortés přivezl do Evropy kakao, nejspíš ani netušil, jakou lavinu tím odstartuje. Původní hořký nápoj Evropanům moc nevoněl, a tak ho začali vylepšovat — přidávali cukr, skořici, někdy i mléko, až z něj vznikl sladký tekutý dezert pro vyšší vrstvy. U nás se čokoláda objevila poprvé v 18. století, tehdy ještě jako luxusní pití s exotickým nádechem.
No a dnes? Máme pralinky, lanýže, dorty, krémy, fondue — čokoláda se proměnila v nekonečný vesmír chutí, který nikdy nepřestane překvapovat.
Čísla, která vás posadí
Podle International Cocoa Organization zkonzumuje lidstvo přes 7 milionů tun čokolády ročně. Sedm milionů tun! To je tolik, že by se z toho dala postavit čokoládová zeď kolem celé planety. Švýcaři a Němci vedou — každý zvládne přes 10 kilo čokolády za rok. Česká republika není tak daleko, i když u nás převládají spíše levnější tabulky než single-origin bean-to-bar speciality.
Možná vás potěší, že čokoláda nemusí být jen hříšná. Když sáhnete po kvalitní hořké čokoládě s obsahem kakaa nad 70 %, dodáte tělu i slušnou porci flavonoidů — antioxidantů, které podporují zdraví srdce a cév. Podle studie zveřejněné v časopise BMJ může navíc rozumná konzumace čokolády snižovat riziko kardiovaskulárních chorob.
Samozřejmě, pořád platí — méně je někdy více. Dvacet gramů denně nikoho nezabije, a pokud si ho vychutnáte s respektem, možná vám udělá víc radosti než drahý doplněk stravy.
