Sdílet
Nejnovější čísla přineslo šetření Potraviny 2025, které zrealizovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. Proběhlo mezi 14. a 26. březnem letošního roku a zapojilo se do něj přes tisíc respondentů starších 15 let, reprezentujících českou populaci.
A teď k tomu zdánlivě povzbudivému posunu. Zájem o to, v jakých obalech si lidé nosí domů potraviny, sice narostl, ale pořád zůstává spíše okrajovou záležitostí. Skoro 60 procent dotázaných přiznalo, že se touto otázkou prakticky vůbec nezabývá. Naopak jen pět procent Čechů uvedlo, že je problematika obalů zajímá „velmi“.
Zajímavější ovšem je, že pokud už se někdo nějakému obalovému materiálu vyhýbá, jde nejčastěji o plast. Tento postoj přiznalo 31 procent dotázaných. Plast tak drží nelichotivou pozici nejproblematičtějšího materiálu z pohledu spotřebitelů. Druhým nejčastěji odmítaným materiálem je hliník (12 procent), zatímco papír a sklo vadí jen zlomku lidí. Pro úplnost: 51 procent respondentů se nevyhýbá žádnému obalu.
Co však skutečně formuje české nákupní chování? Tady výsledky nepřekvapí – rozhoduje cena. Pro téměř polovinu dotázaných (47 procent) je právě cena nejdůležitějším faktorem při nákupu potravin. Teprve za ní následuje složení výrobku (24 procent) a jeho původ (20 procent). Naopak způsob chovu či pěstování a samotný obalový materiál stojí až na chvostu zájmu. Pro téměř čtyři z deseti nakupujících je druh použitého obalu v podstatě bezvýznamný.
Tuto odtažitost k ekologickým aspektům potvrzují i další výsledky. Když měli Češi určit, zda při nákupu berou v potaz ekologickou stopu výroby potravin, 58 procent odpovědělo, že ano – většinou ale pouze v mírné rovině („spíše důležité“). Třetina populace pak naopak tvrdí, že environmentální dopady nejsou pro jejich nákupní rozhodování podstatné.
Na druhé straně, když dojde na každodenní ekologickou praxi v domácnostech, Češi paradoxně vykazují poměrně slušnou aktivitu. Devadesát dvě procenta lidí pravidelně třídí běžný odpad, devadesát procent nosí na nákupy vlastní tašku, a dvě třetiny třídí bioodpad. Kompostování hlásí 63 procent respondentů. Ovšem nadšenců, kteří by šli až k bezobalovému nákupu, je u nás naprosté minimum – sotva dvě procenta populace.
Pod drobnohledem CVVM se navíc ukázaly i určité generační a genderové rozdíly. Například ženy častěji volí české potraviny, nosí vlastní tašky a vyhýbají se hliníkovým obalům. Muži naopak častěji prohlašují, že se při nákupu žádným obalům vyhýbat nechtějí. A mladí? Ti sice o něco častěji nosí vlastní znovupoužitelné lahve na pití, ale na druhou stranu méně třídí běžný odpad a dávají menší prioritu českému původu potravin.
Pokud bychom chtěli shrnout, kam se Česko v otázce ekologického spotřebitelství za posledních pět let posunulo, odpověď není ani dramaticky povzbudivá, ani zcela skeptická. Část společnosti se začíná probouzet a zvyšuje se její vnímavost vůči environmentálním otázkám. Přesto zatím zůstává platné, že v běžném supermarketu vítězí peněženka nad planetou.
Výzkum vznikl v rámci projektu Strategie AV21 „Udržitelná produkce a spotřeba potravin“ a zpracovala jej Monika Kyselá z CVVM SOÚ AV ČR.
