Sdílet
Bezhotovostní placení je pro mnoho lidí samozřejmostí. Kartou nebo mobilem platíme za kávu, nákup i oběd a peněženku s bankovkami někteří už prakticky nenosí. Jenže zejména v menších provozovnách, stáncích a některých restauracích se stále můžete setkat s cedulkou „Pouze hotově“. Důvodem mohou být náklady na terminál, podmínky poskytovatele platebních služeb nebo jednoduše rozhodnutí provozovatele.
Zatímco pro zákazníka je bezhotovostní platba otázkou několika sekund, restauratér se na každou transakci dívá také jako na náklad. Přijímání karet totiž není automaticky zadarmo. Odmítání platebních terminálů ale nemusí být vždy tak výhodné, jak se na první pohled zdá.
Kolik restaurace skutečně zaplatí za jednu platbu kartou?
Platební terminál není pro obchodníka vždy bez nákladů. Poskytovatelé si mohou účtovat procento z každé transakce, případně také pravidelný poplatek za zařízení či službu. Kolik podnik zaplatí, závisí na jeho smlouvě, objemu transakcí i konkrétním způsobu přijímání plateb.
Příklad nabízí ceník společnosti SumUp. U standardního tarifu uvádí poplatek 1,95 procenta z platby prostřednictvím terminálu. Pokud zákazník zaplatí účet 250 korun, vychází poplatek přibližně na 4,88 koruny.
Na první pohled jde o drobné. Při stovce podobných plateb se ale částka dostane téměř na 488 korun. Při tisíci transakcích už jde přibližně o 4 875 korun. To je jednoduchý příklad podle jednoho ceníku, nikoli průměrný náklad všech českých restaurací. Tentýž poskytovatel nabízí také tarif s nižším poplatkem 0,95 procenta u vybraných karetních transakcí, ovšem za pravidelný měsíční paušál.
Z toho však ještě nevyplývá, že restaurace odmítáním karet skutečně vydělá. Ani hotovostní provoz není bez nákladů. Peníze je potřeba počítat, evidovat, bezpečně ukládat a případně odvádět do banky. Svůj čas tomu věnují zaměstnanci a některé bankovní služby mohou být zpoplatněné.
Vedle toho existuje ještě jedna méně viditelná položka: zákazník, který odejde jinam, protože nemá čím zaplatit. Restaurace sice ušetří několik korun na karetní transakci, ale může přijít o celou útratu.
Na tuto souvislost upozornil už v rozhovoru pro Český rozhlas v červenci 2023 Roman Kotlán, výkonný ředitel Sdružení pro bankovní karty. „Tím, že akceptujete karty, dáváte možnost zaplatit daleko většímu segmentu klientů a návštěvníků vaší provozovny,“ uvedl.
Právě v tom spočívá ekonomický rozpor, který se při debatách o hotovosti často přehlíží. Pro menší podnik může být transakční poplatek nepříjemným nákladem. Pro restauraci v turisticky atraktivní lokalitě však může být nepřijímání karet ještě dražší.
Musí restaurace přijímat platební karty?
Obecná zákonná povinnost vybavit každou restauraci nebo prodejnu platebním terminálem v České republice neexistuje. Obchodník se může rozhodnout, zda bude přijímat karty, nebo dá přednost hotovosti. Zákazník tedy nemůže automaticky požadovat zaplacení kartou jen proto, že jde o běžný způsob úhrady.
Zajímavé je, že v opačném směru taková volnost neplatí úplně stejně. České bankovky a mince jsou zákonným platidlem a Česká národní banka upozorňuje, že obchodníci mají obecně povinnost tuzemskou hotovost přijímat. Zákon ovšem stanovuje výjimky, například při placení nepřiměřeně vysokým počtem mincí.
Rozhodnutí restaurace nepřijímat karty proto samo o sobě není protiprávní. Mnohem složitější otázkou je, kdy se o něm zákazník dozví.
Musí vás podnik předem upozornit, že přijímá pouze hotovost?
Pro zákazníka je podstatný rozdíl mezi restaurací, která má informaci o hotovostních platbách viditelně uvedenou při vstupu, a podnikem, který ji sdělí až ve chvíli, kdy host žádá o účet.
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zakazuje nekalé obchodní praktiky. Jeho § 5a upravuje také klamavá opomenutí, tedy situace, kdy podnikatel zamlčí podstatnou informaci, kterou spotřebitel potřebuje k rozhodnutí, a může tím ovlivnit jeho jednání.
Do hry vstupuje rovněž § 1811 občanského zákoníku, který mezi předsmluvními informacemi za určitých okolností uvádí také způsob platby. Zároveň však obsahuje výjimku pro běžné záležitosti každodenního života, při nichž má dojít k vzájemnému plnění bezprostředně po uzavření smlouvy.
Zákon proto nelze jednoduše vykládat tak, že každá restaurace bez platebního terminálu musí mít na dveřích povinnou ceduli. Stejně tak ovšem nelze říci, že je za všech okolností v pořádku sdělit zákazníkovi zásadní omezení až po konzumaci.
Rozhodující mohou být konkrétní okolnosti. Zda podnik možnost platby kartou například sám deklaroval, jak o placení informoval a zda zatajení této informace mohlo ovlivnit zákazníkovo rozhodnutí objednat si jídlo.
Právě proto je z pohledu restaurace rozumnější sdělovat omezení předem. Nejen kvůli případnému právnímu sporu, ale také proto, že host, který právě dojedl a zjistil, že nemá jak zaplatit, se do podniku pravděpodobně nebude s nadšením vracet.
Co když už máte snědeno a hotovost nemáte?
Tady nastává situace, kterou žádná cedulka dodatečně nevyřeší. Zákazník si jídlo objednal, restaurace ho připravila a poskytla. Povinnost zaplatit sjednanou cenu tím nezmizí jen proto, že host nemá bankovky a podnik nepřijímá karty.
Prvním řešením by měla být dohoda s obsluhou. Restaurace může umožnit bankovní převod, nabídnout úhradu prostřednictvím QR kódu nebo se se zákazníkem domluvit, že si hotovost obstará a následně účet zaplatí.
Na žádnou z těchto alternativ však zákazník nemá automatický nárok. Pokud podnik přijímá pouze hotovost, nelze ho bez dalšího donutit, aby přijal převod na účet. Stejně tak není možné jednoduše odejít bez zaplacení s odůvodněním, že restaurace neupozornila na chybějící terminál.
Jestliže se zákazník potřebuje vzdálit k bankomatu, je nejrozumnější domluvit se s personálem před odchodem. Při sporu je vhodné uchovat doklad o objednávce, případnou komunikaci a zaznamenat, jakým způsobem restaurace o přijímaných platbách informovala.
Zvlášť důležitý může být případ, kdy podnik předem výslovně uváděl, že karty přijímá, a po jídle tuto možnost odmítne. Pak už nejde pouze o nepříjemnou organizační komplikaci, ale mohou vzniknout otázky ohledně sjednaných podmínek a správnosti poskytnutých informací.
Kontroloři odhalili neoprávněné poplatky i zaokrouhlování
Že pravidla plateb nejsou pouhou teoretickou otázkou, potvrdila také poslední kontrolní akce České obchodní inspekce zaměřená na tuto oblast.
ČOI dne 10. září 2026 oznámila, že od poloviny března do poloviny července provedla 140 kontrol. Při 42 z nich zjistila porušení některého z právních předpisů spadajících do její působnosti. Ve 12 případech, tedy u 8,57 procenta všech kontrol, se pochybení týkalo přímo povinností, na které byla akce zaměřena.
Inspektoři zaznamenali mimo jiné neoprávněné účtování poplatků za použití platební karty a nesprávné zaokrouhlování bezhotovostních plateb. Výsledky ovšem neznamenají, že inspekce zjistila pochybení u každého obchodníka, který karty nepřijímá. Kontrola se zaměřovala na pravidla při přijímání plateb, nikoliv na vynucování platebních terminálů.
Právě zaokrouhlování představuje problém, kterého si mnozí zákazníci ani nevšimnou. Pokud účet činí například 199,90 koruny a platíte kartou, není důvod automaticky zvýšit výslednou částku na 200 korun podle pravidel pro hotovostní úhradu.
Ministerstvo financí výslovně vysvětluje, že při bezhotovostním placení má být dodržena sjednaná cena. Zaokrouhlování celkového účtu na nejbližší korunu se týká hotovostních plateb, protože haléřové mince už nejsou v oběhu.
Desetihaléřový rozdíl pochopitelně nikoho nezruinuje. Podstatné ale je, že obchodník nemůže svévolně měnit částku, na které se se zákazníkem dohodl.
Příplatek za kartu? U běžných plateb většinou zakázaný
Jiná situace nastává, když podnik karty sice přijímá, ale chce za jejich použití zvláštní příplatek. U běžných spotřebitelských debetních a kreditních karet Visa a Mastercard takový poplatek zákon zakazuje.
Pravidla upravuje § 254 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, spolu s evropskou regulací mezibankovních poplatků.
Existují však výjimky. Jak vysvětluje Česká obchodní inspekce, odlišná pravidla mohou platit například u některých firemních karet nebo karet třístranných schémat, mezi něž patří American Express či Diners Club.
Ani v těchto případech ale podnik nemá neomezenou možnost účtovat libovolnou částku. Příplatek nesmí překročit skutečné přímé náklady spojené s daným způsobem platby a zákazník o něm musí být před provedením transakce informován.
Pokud restaurace neoprávněný poplatek naúčtuje, může zákazník požadovat jeho vrácení. V případě sporu přichází v úvahu také mimosoudní řešení spotřebitelského sporu u ČOI. Podnět inspekci a individuální nárok na vrácení peněz jsou ovšem dvě odlišné věci.
Na co si dát pozor, než si objednáte
Než si v neznámé restauraci nebo kavárně objednáte, je rozumné ověřit si přijímané způsoby placení. Zvlášť pokud u sebe nemáte hotovost. Informace může být uvedena na dveřích, v jídelním lístku nebo na webových stránkách. Pokud chybí, nejjednodušší je zeptat se obsluhy.
Některé podniky dnes přijímají také platby QR kódem. Ty mohou být pro provozovatele alternativou k terminálu, přestože ani zde nelze automaticky předpokládat stejné podmínky a náklady u všech bankovních služeb.
Pro restauratéry z toho vyplývá poměrně jednoduché poučení. Rozhodnutí přijímat pouze hotovost je zpravidla jejich právem. Způsob, jakým tuto skutečnost sdělují zákazníkům, však může rozhodnout o tom, zda vše proběhne bez problémů, nebo skončí sporem.
A pro zákazníky? Platba kartou sice patří k běžnému komfortu současného života, zákonným nárokem v každé restauraci se ale dosud nestala. Pokud podnik karty nepřijímá, není to samo o sobě porušení zákona. Pokud však zatajuje podstatné informace, neoprávněně navyšuje účet nebo účtuje zakázané příplatky, je namístě se bránit.
