Sdílet
Fitness se věnujete již řadu let. Vzpomenete si, kdy jste poprvé navštívil posilovnu a co Vás přivedlo k pravidelnému cvičení?
S fitness jsem se poprvé setkal přibližně ve třinácti letech. Tehdy nám učitelka tělocviku domluvila návštěvu místní posilovny v Náměšti na Hané. Většina spolužáků to brala spíše jako zábavu, ale mě okamžitě zaujala lavice na benchpress. Lehl jsem si na ni a začal cvičit. Potom jsem vyzkoušel ještě několik dalších strojů a odcházel jsem s pocitem, který jsem do té doby nepoznal. Už tehdy mi bylo jasné, že se do posilovny vrátím.
O několik dní později jsem se domluvil se spolužáky a začali jsme chodit cvičit pravidelně. Zpočátku jsme se jednotlivé cviky učili od zkušenějších návštěvníků posilovny. Postupně jsem zvládal větší zátěž a začal jsem na sobě pozorovat i první změny. To mě motivovalo pokračovat. Právě tehdy vznikla moje vášeň pro fitness.
Dnes se spousta lidí při cvičení a hubnutí řídí radami ze sociálních sítí. Jak poznat, jestli jim skutečně radí někdo, kdo tomu rozumí?
Na sociálních sítích může dnes radit prakticky kdokoliv. Některé informace jsou užitečné, jiné jsou nesmysly nebo polopravdy. A některými doporučeními si člověk může i uškodit. Určitě bych se proto neřídil počtem sledujících. To, že má někdo úspěšný profil a dobře vypadá, ještě neznamená, že ví, jak správně vést ostatní.
Zajímal bych se hlavně o jeho vzdělání a zkušenosti. Chodit do posilovny a učit někoho cvičit jsou dvě různé věci. Když někdo několik let posiluje, může mít výborné výsledky, ale to z něj automaticky nedělá trenéra. Měl by mít absolvovaný trenérský kurz, rozumět jednotlivým cvikům a umět vysvětlit, proč je klientovi doporučuje. A pokud radí také s jídelníčkem, měl by mít odpovídající znalosti výživy. V tomto oboru se navíc člověk musí neustále vzdělávat.
Vedle odborných znalostí je při spolupráci důležitý také osobní přístup. Co byste doporučil lidem, kteří si vybírají svého prvního trenéra?
Osobně bych se zajímal také o to, jestli trenér sám pravidelně cvičí a dodržuje zásady zdravého životního stylu. Hodně napoví jeho vystupování a způsob, jakým ke klientům přistupuje.
Dobrý trenér by se měl o klienta skutečně zajímat. Neměl by v něm vidět pouze další zdroj příjmů. Klient by měl především vidět výsledky. Ať už chce zhubnout, nabrat svaly nebo zlepšit kondici, měl by mít pocit, že mu spolupráce s trenérem něco přináší.
Jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé začínají cvičit, je snaha zhubnout. S tím se pojí také řada výživových mýtů. Se kterým se ve své praxi setkáváte nejčastěji?
Za jeden z nejrozšířenějších mýtů považuji přesvědčení, že člověk musí při hubnutí vyřadit pečivo. To ale není pravda. Pečivo samo o sobě hubnutí nebrání. Rozhoduje množství jídla a celkový energetický příjem. Není tedy důvod přestat jíst chleba jen proto, že chcete zhubnout.
Pokud si člověk může vybrat, doporučil bych spíše žitné nebo celozrnné pečivo. Zpravidla obsahuje více vlákniny než běžné bílé pečivo a může být součástí vyváženého jídelníčku. Ani při hubnutí se mu tedy nemusíme vyhýbat.
Podobně jako pečivo vyvolávají diskuse také proteinové výrobky. Obchody dnes nabízejí nejrůznější tyčinky, pudinky a nápoje s vysokým obsahem bílkovin. Jsou pro pravidelně cvičícího člověka skutečně potřebné?
Podle mě rozhodně nejsou nezbytné. Většinu potřebných živin člověk získá z běžných potravin. Vejce, maso, tvaroh nebo jogurty jsou běžně dostupné zdroje bílkovin. Rýže a brambory zase dodají především sacharidy.
Nápis „fitness“ na obalu ještě neznamená, že danou potravinu potřebujete. I při pravidelném cvičení si většinou vystačíte s běžným jídlem.
Proteinové tyčinky, pudinky nebo nápoje mohou být praktické třeba ve chvíli, kdy nemáte čas připravit si jídlo, případně když dostanete chuť na něco sladkého. Rozhodně ale nejsou nezbytné.
Navíc ne každý výrobek s označením „fitness“ má automaticky kvalitní složení. Proto bych doporučil číst etikety a nespoléhat jen na to, co výrobce zdůrazňuje na přední straně obalu.
Speciální fitness výrobky bývají často dražší než běžné potraviny. Kolik za stravování měsíčně utratíte Vy osobně?
Za jídlo měsíčně utratím přibližně 5 000 až 5 500 korun. Snažím se jíst pestře a nestřídat neustále jen několik stejných potravin. Samozřejmě bych se dokázal stravovat i levněji.
Když sestavujete jídelníček klientům, zohledňujete také to, kolik mohou za potraviny utratit?
Určitě. Každý má jiné finanční možnosti a s tím musím při sestavování jídelníčku počítat. Snažím se vybírat potraviny tak, aby klient nemusel zbytečně utrácet, ale zároveň měl ve stravě všechno, co potřebuje.
Dá se tedy jíst zdravě i za relativně málo peněz? Kolik by podle Vás mohl stát měsíční jídelníček?
Myslím, že se dá dostat přibližně na 4 000 korun měsíčně. Samozřejmě záleží na tom, co člověk jí, kolik toho potřebuje a kde nakupuje. Někdo za potraviny utratí podstatně více, ale rozhodně si nemyslím, že by zdravé stravování muselo být drahé.
Spíš než peníze je podle mě problém čas. Člověk musí nakoupit, připravit si jídlo, někdy vařit i na několik dní dopředu. To každému nevyhovuje. Já to ale beru jako součást péče o sebe. Když chci dobře jíst, musím tomu nějaký čas věnovat.
Lidé, kteří chtějí rychle zhubnout, někdy začnou jíst výrazně méně než dříve. Co se v takovém případě děje s tělem a jak se to může projevit na psychice?
Hodně záleží na tom, jak velké omezení to je. Když člověk upraví jídelníček rozumně, nemusí to být žádný velký problém. Ze začátku může mít větší hlad, být trochu podrážděný nebo častěji myslet na jídlo. Přechod na jiný způsob stravování zkrátka může chvíli trvat.
Pokud ale jí příliš málo, začne to na sobě poznávat. Může být unavený, nemá tolik energie na cvičení a hůře regeneruje. Navíc se může stát, že přes den hlad potlačuje, ale později sní mnohem víc, než původně zamýšlel. Proto nejsem zastáncem zbytečně drastických diet.
U žen může dlouhodobě vysoký kalorický deficit způsobovat rovněž poruchy menstruačního cyklu.
Na druhou stranu, když člověk začne pravidelně cvičit, upraví stravování a postupně vidí výsledky, může mu to pomoci i psychicky. Nejde jen o číslo na váze. Důležité je také to, jak se cítí a jestli mu nový způsob života dlouhodobě vyhovuje.
Na závěr pojďme teorii převést do praxe. Jak by podle Vás mohl vypadat jeden den stravování sestavený z běžně dostupných potravin, který nabídne dostatek živin, určitou pestrost a zároveň nebude zbytečně finančně náročný?
Jako inspiraci bych doporučil následující jídelníček.
Snídaně: Ovesná kaše s bílým jogurtem, banánem a hrstí ořechů.
Dopolední svačina: Jablko a skyr s arašídovým máslem.
Oběd: Kuřecí prsa s rýží a avokádem.
Odpolední svačina: Celozrnný chléb se sýrem cottage a zeleninou.
Večeře: Zeleninový salát s tuňákem, celozrnnými těstovinami a trochou olivového oleje.
Vedle jídla bych určitě připomněl také pitný režim. Lidé někdy věnují velkou pozornost tomu, co jedí, ale na dostatečný příjem tekutin zapomínají.
Gramáže záměrně neuvádím. Jinak bude jíst člověk, který chce zhubnout a má sedavé zaměstnání, a jinak někdo, kdo pravidelně sportuje. Porce je potřeba přizpůsobit konkrétnímu člověku a jeho cíli.
Uvedený jídelníček proto berte především jako inspiraci, nikoliv jako univerzální návod, podle kterého by se měli stravovat všichni.
