Sdílet
Nové díly Ano, šéfe! jsou od 20. srpna dostupné na platformě prima+. První návštěva zavádí Zdeňka Pohlreicha do hostince U Zlatého buřtu v Pihelu, který je součástí Nového Boru. Natáčení zde proběhlo už v listopadu minulého roku a zájem lidí o účast při zátěžovém testu byl tehdy tak velký, že rezervovaná místa rychle zmizela.
Tentokrát přitom nejde o podnik, do něhož by nechodili hosté. Provozovatelé Zuzka a Štěpán sami pojmenovávají problém poměrně přesně: restaurace má potíže s ekonomikou. Štěpán v pořadu přiznává, že hledají, kde by mohli ušetřit a proč jim navzdory návštěvnosti nezůstává očekávaný zisk.
„Možná nakupujeme draze, špatně investujeme,“ popisuje situaci. Zuzka k tomu přidává další vysvětlení: „Štěpán nakupuje megalomansky. Ve větším množství, než by musel.“
Právě tento moment dobře ukazuje, že současné Ano, šéfe! nemůže stát pouze na hodnocení svíčkové nebo velikosti porce. Restaurace může mít hosty a slušné tržby, přesto se dostat do problémů, pokud nesleduje nákupní ceny, zásoby, odpad a skutečné náklady jednotlivých jídel. Ostatně právě ekonomiku provozu označuje sama Prima za jednu z oblastí, na které se má nový Ano, šéfe! zaměřovat.
Pohlreich tentokrát vyvolal stejně silné reakce jako restaurace
Po uvedení prvního dílu se však na sociálních sítích nezačalo diskutovat pouze o tom, co se děje v kuchyni U Zlatého buřtu. Velkou část pozornosti na sebe opět strhl samotný Pohlreich.
Některým divákům vadila už jeho reakce na přivítání v restauraci, další kritizovali používání vulgarit nebo způsob, jakým se k lidem během natáčení obrací. „Křičí sprostě i mezi dětmi a jeho slovník je opravdu otřesný,“ zněla jedna z reakcí citovaných po zveřejnění epizody. Jiní diváci však reagovali přesně opačně a návrat pořadu vítali právě proto, že od něj očekávají Pohlreichovu přímočarost a jeho známé komentáře.
Pořad dnes řeší trochu jinou gastronomii než před lety
Důvod návratu Ano, šéfe! souvisí také s tím, jak se česká gastronomie v posledních letech proměnila. Restaurace čelí vysokým cenám surovin a energií, nákladům na personál a problémům se sháněním kvalifikovaných zaměstnanců. Zároveň přibyli hosté, kteří jsou ochotni za dobré jídlo zaplatit více, ale také mají vyšší očekávání. Právě tuto změnu zmiňovala při návratu pořadu programová ředitelka Primy Alex Ruzek.
U Zlatého buřtu je tento posun dobře patrný. Pohlreich neřeší pouze to, zda kuchař umí připravit konkrétní pokrm. Zabývá se množstvím nakupovaných surovin, fungováním týmu, skladováním, sestavením nabídky a tím, zda provoz restaurace jako celek dává ekonomický smysl.
Během zátěžového testu pak přijdou na řadu také stížnosti hostů a schopnost personálu pracovat ve chvíli, kdy je podnik pod tlakem. Právě tehdy se obvykle nejlépe ukáže, zda změny fungují pouze v klidné kuchyni, nebo je restaurace dokáže zvládnout i při plném provozu.
Změnila se gastronomie. A změnili se i diváci
První nový díl tak nakonec vypovídá nejen o jedné restauraci, ale také o samotném Ano, šéfe!. Formát, který se na českých obrazovkách poprvé objevil v roce 2009, stojí stále na podobných základech: problémy restaurací, otevřená kritika a výrazná osobnost Zdeňka Pohlreicha.
Za tu dobu se však proměnila gastronomie i publikum. Zákazníci dnes více sledují původ surovin, ceny, recenze, kvalitu obsluhy i celkovou úroveň podniku. A část diváků zároveň posuzuje Pohlreichovo vystupování podstatně kritičtěji než v době, kdy jeho ostrý televizní styl působil jako novinka.
Právě v tom může být nejzajímavější rovina nových dílů. Restaurace se musí přizpůsobit dnešním podmínkám, pokud chtějí obstát. A první reakce naznačují, že podobnou zkouškou bude po letech procházet i samotné Ano, šéfe!.
