Sdílet
Konzerva tuňáka sice vypadá jako naprosto nenápadná jistota, kterou člověk bez dlouhého přemýšlení vloží do nákupního košíku, aby měl doma rychlý základ na pomazánku, salát nebo těstoviny, avšak právě u takto běžných komodit bývá otázka kvality nejcitlivější. Nejnovější laboratorní analýza serveru Novinky.cz čtyř tuňákových konzerv zakoupených v obchodních řetězcích Lidl a Kaufland v České republice a v Německu však přináší střízlivé uklidnění a boří zažité mýty o systematickém šizení českého zákazníka.
Laboratoř Eurofins Czech Republic podrobila zkoumané vzorky, konkrétně varianty ve slunečnicovém a olivovém oleji, rigorózním testům. Aby byl výsledek maximálně průkazný a nestál pouze na jedné lžíci, byl každý produkt důsledně rozdělen do pěti podvzorků, což eliminovalo riziko náhodného zkreslení. Hodnotila se nejen celková struktura masa a podíl celistvých kusů vůči rozpadlé drti, ale také chemické parametry včetně obsahu tuků, soli a přítomnosti sledovaných látek. Výsledky ukazují, že v otázce samotné kvality rybí suroviny nepanují mezi oběma zeměmi žádné dramatické rozdíly. Obsah všech analyzovaných konzerv plně odpovídá standardům evropského trhu a očekávání náročného spotřebitele, takže česká konzerva rozhodně nepředstavovala žádnou popelku vedle německé varianty.
Cenová disproporce a struktura rybího masa
Jediným momentem, který může českého tuzemského nakupujícího konfrontovat s realitou, zůstává cena. Zatímco v České republice stály všechny testované produkty shodně 49,90 Kč, v německých prodejnách se cena v přepočtu pohybovala výrazně níže. V německém Lidlu vyšla konzerva na 1,39 eura, což je zhruba 34 korun, a v Kauflandu na 1,69 eura, přibližně 41 korun. Tento finanční nepoměr sice vyvolává otázky ohledně cenotvorby na našem trhu a pro tuzemského zákazníka je nepříjemným detailem, avšak v samotné kvalitě masa se nijak neodráží, neboť vyšší cena u nás automaticky neznamená luxusnější obsah.
Co se týče podílu pevných kusů a drti, laboratoř zaznamenala poměrně široký rozptyl. U německého Lidlu se podíl drti pohyboval mezi 21 a 40 procenty, zatímco u českého Lidlu činil 13 až 34 procent. Podobné výkyvy se projevily i u vzorků v olivovém oleji. Tyto odlišnosti jsou však dány přirozenou technologickou proměnlivostí suroviny a použitým druhem ryby. Například tuňák pruhovaný (Skipjack) vykazuje křehčí strukturu a vyšší náchylnost k drolení než tuňák žlutoploutvý (Yellowfin), který má svalovinu výrazně pevnější. Rybí maso není lisovaná cihla a při tepelné úpravě se chová různě, takže rozdílné podíly drti v jednotlivých baleních jsou zcela běžným jevem, ze kterého nelze vyvozovat záměrné uplatňování dvojího metru.
Sůl jako hlavní dělící linie
Skutečné a prokazatelné odlišnosti přinesla až analýza obsahu soli, kde se projevují odlišné chuťové preference národních trhů a technologické nastavení výrobců. Chemické rozbory potvrdily, že německé konzervy jsou signifikantně slanější. Zatímco tuňák z německého Lidlu vykazoval hodnotu 0,79 procenta soli, česká varianta z Kauflandu obsahovala pouhých 0,26 procenta.
Tento rozdíl je natolik markantní, že ho spotřebitel snadno identifikuje i senzoricky. Slanější německá verze nabízí robustnější, hotovější chuťový profil, neboť sůl funguje jako intenzivní zvýrazňovač chuti a dodává konzervě větší razanci. Naopak české vzorky představují díky nižší salinitě nutričně šetrnější alternativu. Lidé, kteří pečlivě sledují denní příjem sodíku, trpí vysokým krevním tlakem nebo si obecně hlídají slané potraviny, v tomto případě jednoznačně ocení spíše tuzemské varianty. Nejedná se tedy o rozdíl v kvalitě, nýbrž o cílené chuťové formování produktu pro konkrétní region.
Bezpečnost na prvním místě: Těžké kovy pod limitem
Konzumace dravých ryb s sebou obecně nese obavy z bioakumulace rizikových látek, zejména rtuti, jež se přirozeně hromadí ve vyšších patrech potravního řetězce. Výsledky laboratorního testování jsou však v tomto ohledu pro spotřebitele nanejvýš uspokojivé.
Všechny prověřované vzorky bezpečně splnily přísné evropské limity, které pro konzervovaného tuňáka stanovují maximum 1 mg/kg. Nejvyšší zjištěná hodnota dosáhla pouhých 0,37 mg/kg u vzorku z českého Lidlu. Přestože je naměřená hladina hluboko pod legislativním stropem a nepředstavuje akutní riziko, neznamená to, že by se tuňák měl konzumovat bez rozmyslu každý den. V rámci pestré a vyvážené stravy se pravidelná obměna rybích druhů stále doporučuje, a to především u dětí a těhotných žen, u nichž má smysl konzumaci velkých dravých ryb preventivně omezovat.
Výživový profil a doporučení pro nákup
Rozbory se zaměřily také na doprovodné složky, kde se projevily rozdíly v obsahu tuku. Nejvyšší hodnotu vykazoval tuňák z německého Lidlu, což se projevilo v celkově hutnější a olejem více nasáklé konzistenci. Z hlediska výživového přínosu hraje klíčovou roli volba použitého nálevu. Slunečnicový olej nabízí chuťovou neutralitu, která nechává vyniknout přirozený profil ryby, zatímco olivový olej obohacuje produkt o mononenasycené mastné kyseliny, dodává jemnější a plnější chuť a zvyšuje celkovou nutriční hodnotu pokrmu.
Hodnoty bílkovin, vody i dalších sledovaných těžkých kovů, jako je kadmium či olovo, zůstaly u všech vzorků v normě a nevykázaly žádné zásadní anomálie. Závěr laboratorního šetření je proto poměrně střízlivý, ale pro spotřebitele uklidňující. Mýtus o podřadném zboží pro český trh se nepotvrdil a kdokoli čekal senzační odhalení, že německý tuňák je králem oceánů a ten český jen smutnou drtí, bude zklamán. Rozhodujícím faktorem pro výběr tak nezůstává země nákupu, ale individuální preference konkrétní receptury, typu oleje a obsahu soli, což jsou údaje, které si každý poučený zákazník snadno ověří na etiketě výrobku.
