Sdílet
Výsledkem je složitější provoz firem, nárůst byrokracie a v konečném důsledku i tlak na koncovou cenu zboží. Potravinářská komora proto letos deklarovala, že hodlá do legislativního procesu vstupovat v jeho raných fázích, aby bránila právě tomu, aby se z evropských norem stávala specificky česká disciplína v kladení překážek.
Co přesně goldplating znamená
V oficiální terminologii se za goldplating považuje nejen zavedení přísnějších národních variant pravidel, ale také nevyužití možností zjednodušení, které evropská legislativa členským státům dovoluje. Evropská komise ve svých zásadách pro „better regulation“ (lepší regulaci) výslovně upozorňuje, že by se státy měly tohoto postupu vyvarovat. Důvod je ryze ekonomický: nadměrná zátěž narušuje rovné podnikatelské prostředí na jednotném trhu a znevýhodňuje domácí výrobce proti zahraniční konkurenci.
Pro spotřebitele má tento proces zcela konkrétní dopad. Pokud český potravinář plní více formulářů, auditů a technických podmínek než jeho konkurent v sousední zemi, jeho provozní náklady logicky rostou. V odvětví s nízkými maržemi, jako je potravinářství, se tyto vícenáklady musí promítnout do hospodaření. Nemusí jít vždy o okamžité zdražení na pultech, často se tak děje formou omezení investic do modernizace nebo zúžením nabídky méně rentabilních produktů. Účet za byrokratickou nadstavbu však nakonec vždy zaplatí výrobce a jeho zákazník.
Klíčové oblasti v hledáčku
Aktuální varování přichází v době, kdy se formuje řada zásadních evropských předpisů. Potravinářská komora označila za prioritní oblasti regulaci obalů, problematiku potravinového odpadu, nařízení proti odlesňování a náročný ESG reporting. Rizikem je, že pokud tyto návrhy vzniknou bez hluboké znalosti každodenní výroby, promění se v praxi v čistě administrativní zátěž. Je to střet teorie s praxí – pravidla se často píší u zeleného stolu, zatímco výrobci v reálném provozu řeší logistiku, energetickou náročnost a skladování.
Tento apel na zjednodušení přitom nachází oporu i v samotném Bruselu. Evropská komise v roce 2025 představila balík změn k udržitelnému reportingu, který by měl díky redukci administrativy ušetřit firmám v EU přibližně 4,4 miliardy eur ročně. Pokud tedy české firmy varují před domácím přitvrzováním, reagují na střízlivý trend, který uznaly i unijní instituce: objem povinností narostl do míry, která začíná ekonomiku brzdit.
Od obalů po odlesňování
Vliv goldplatingu lze ilustrovat na nařízení o obalech a obalových odpadech, které vstoupilo v platnost 11. února 2025. Cílem je sice smysluplná podpora recyklace, ale firmy upozorňují, že příliš tvrdý nebo specificky český výklad může ekologický záměr proměnit v logistickou bariéru a prodražit balení potravin. Potravinářská komora zde například prosazovala možnost spotřebovat již vyrobené zásoby obalů, aby se předešlo zbytečným ztrátám a zákazům bez rozumných přechodných období.
Podobná situace nastala u nařízení proti odlesňování. Ačkoliv je záměr chránit světové lesy srozumitelný, jeho praktická proveditelnost narazila na limity. Rada EU dokonce v prosinci 2025 potvrdila odklad pravidel pro všechny operátory až do konce roku 2026 a zjednodušila požadavky due diligence. Právě tyto korekce na úrovni EU potvrzují, že česká debata o nepřidávání národních „přílepků“ má silné racionální opodstatnění.
Boj proti ekologii?
Odpor ke goldplatingu není vyjádřením neochoty chránit životní prostředí. Moderní regulace má být podle evropských standardů účinná, ale co nejméně zatěžující. Potravinářské firmy do udržitelnosti reálně investují a snižují svou energetickou stopu. Spor se tedy nevede o to, zda standardy zvyšovat, ale jak to dělat, aby pravidla neničila domácí výrobu rychleji, než stačí naplnit svůj cíl.
Pokud budou pravidla v Česku nastavena příliš rigidně, může dojít k paradoxu: část výroby se přesune mimo Evropu do zemí s nižšími standardy. Evropa by si tak sice zpřísnila vlastní pravidla, ale výsledkem by byla větší závislost na dovozu z míst, která k přírodě zdaleka tak ohleduplná nejsou.
