Historie svařeného vína totiž sahá až do doby starověkého Říma, kde bylo zvykem víno nejen pít, ale i obohacovat o různé bylinky a koření. První verze tohoto nápoje byla známá pod názvem conditum paradoxum a obsahovala med, pepř, šafrán a různé další přísady. Pro Římany byla tato směs praktická – víno díky koření nejen lépe chutnalo, ale také mělo lepší trvanlivost, což bylo v tehdejší době bez konzervačních prostředků velmi důležité.
Z Říma se pak tradice přidávat do vína koření rozšířila po Evropě, zejména do severnějších zemí, kde se nápoj adaptoval na místní podmínky. V období středověku se víno podávalo horké, sladké a aromatické, a lidé věřili, že má léčivé účinky. Jeho hlavní ingredience, jako skořice, hřebíček, zázvor či badyán, byly dovážené z Orientu a měly nejen zajímavou chuť, ale byly považovány za prostředek k posílení imunity a obrany proti chladu.
Jiný kraj, jiný mrav
Dnes je svařené víno spojeno především s vánočními trhy v Evropě. Každá země má svou verzi tohoto nápoje a přidává do něj jedinečné ingredience. Například v Německu a Rakousku se tradičně pije Glühwein, který se připravuje z červeného vína, cukru, skořice, hřebíčku a citronu. Němci a Rakušané však do něj někdy přidávají i něco ostřejšího, například rum nebo amaretto, což nápoji dodává výraznější chuť, ale i zajímavé grády. Ve Švédsku a dalších skandinávských zemích se podává glögg, který je trochu sladší a často silnější než klasický svařák. Glögg se připravuje z červeného vína (a někdy i s přídavkem vodky nebo jiného silného alkoholu) a je ochucen skořicí, kardamomem, hřebíčkem a zázvorem. Co dělá švédský glögg zvláštním, je servírování s rozinkami a mandlemi, které se do nápoje přidávají buď přímo, nebo se podávají zvlášť, aby si je každý mohl přidat dle libosti.
Ve Francii je svařené víno známé jako vin chaud, což doslovně znamená „horké víno“. Francouzi si často vybírají kvalitní červené víno, kterému dodají jemnost přidáním pomerančové kůry, skořice a vanilky. Vin chaud je velmi oblíbený v horských oblastech, jako jsou Alpy, kde se podává ve střediscích během zimní sezóny a po dni stráveném na svahu je skvělým zahřátím.
V Anglii, kde je nápoj známý jako mulled wine, se často přidává i trochu sladšího jablečného moštu. Angličané mají zvyk přidávat do směsi i muškátový oříšek a někdy i zázvor, což vytváří velmi příjemnou štiplavost.
Na Moravě jedině se slivovicí
Ani Češi už nezůstávají věrní tradiční receptuře. Klasický recept na svařák často obměňují a přizpůsobují podle vlastního gusta. Tradiční český svařák je připravován z červeného vína, cukru, skořice, hřebíčku a plátků pomeranče. Nicméně stále častěji se setkáte s kreativními variacemi, které dodávají tomuto oblíbenému nápoji nový rozměr. Na Moravě se například často do svařáku přidává slivovice nebo hruškovice, což nápoj obohatí o výraznější ovocný tón a dodá mu ještě větší hřejivost. V horských oblastech, jako jsou Jeseníky nebo Krkonoše, můžete narazit na svařák dochucený místními bylinkami, jako je mateřídouška nebo šalvěj.
A nezůstává se jen u vína červeného. Oblíbenou variantou je bílý svařák, připravovaný z kvalitního bílého vína, jako je Ryzlink rýnský nebo Veltlínské zelené. Tato varianta je lehčí a svěžejší než klasický červený svařák a získává si stále větší oblibu mezi těmi, kteří preferují jemnější chuť. Bílý svařák se často dochucuje citronovou kůrou, vanilkou a medem, což vytváří svěží a aromatický nápoj, který je skvělou alternativou k tradičnímu receptu.
Důvěřuj, ale prověřuj
Pro mnoho lidí je „svařák“ nezbytnou součástí návštěvy adventních a vánočních trhů. Ovšem za touto romantikou se často skrývají různé finty obchodníků, které mají jediný cíl: maximalizovat zisk, často na úkor kvality nápoje. Jedním z největších triků, který obchodníci na trzích používají, je volba co nejlevnějšího vína. Vzhledem k tomu, že se víno zahřívá a dochucuje velkým množstvím koření a cukru, většina lidí rozdíl v kvalitě nepozná. Obchodníci tak mohou ušetřit značnou část nákladů.
Dalším trikem je ředění vína vodou nebo ovocnými šťávami. Tento postup nejen snižuje náklady, ale také umožňuje prodávat větší množství nápoje. Některé stánky používají dokonce hotové směsi na svařák, kde je víno předem ředěné a ochucené. Spotřebitel tak dostává nápoj s nižším obsahem alkoholu a často i horší chutí, což se maskuje velkým množstvím cukru.
Místo čerstvého koření a ovoce mnoho stánkařů používá také umělá aromata a esence, které dodávají nápoji silnou vůni a chuť, aniž by se musely použít kvalitní ingredience. Tato syntetická koření jsou mnohem levnější a jejich výrazná vůně přitahuje zákazníky, kteří očekávají autentický zážitek.
Žádná levná záležitost
Cena svařáku na vánočních trzích v posledních letech výrazně vzrostla a pohybuje se běžně mezi 80–120 Kč za kelímek či hrnek, přičemž v turistických lokalitách, jako je pražské Staroměstské náměstí, může cena dosahovat i 150 Kč. Přestože se cena zvyšuje, kvalita nápoje často stagnuje nebo dokonce klesá. Obchodníci navíc často používají malé hrnky o objemu kolem 150–200 ml, což může být klamavé, protože hrnky vypadají na pohled větší díky svému tvaru.
Další trik spočívá ve skrytých nákladech – mnohé stánky požadují zálohu na hrnek, která může činit dalších 50–100 Kč. Tato záloha se sice vrátí při odevzdání hrnku, ale někteří zákazníci si hrnek odnášejí domů jako suvenýr, což znamená další profit pro prodejce.