Sdílet
V hlubokém stínu malajských pralesů vlhkost vzduchu hraničí s nasycením a půda je pokryta neustále tlející vrstvou listí. Právě zde se odehrává tichý souboj o přežití. Poblíž Kuala Lumpur, v turistické oblasti poblíž piknikového místa, učinili botanici objev, který vědeckou komunitu šokoval. Objevili nový druh tzv. vílí lucerny, rostliny, která se rozhodla jít cestou naprostého minimalismu a evoluční rebelie. Dostala jméno Thismia selangorensis, podle místa, kde byla rostlina nalezena, tedy Selangor, a její příběh je stejně zajímavý jako její vzhled. Jedná se zřejmě o houbu kriticky ohroženou, zatím bylo objeveno pouze 20 exemplářů tohoto druhu, přestože jinak vědci znají asi 120 druhů vílích luceren.
„Tento objev ukazuje, že významné vědecké nálezy se neomezují pouze na odlehlé džungle, ale mohou být učiněny i v běžném prostředí, kde neustálá lidská činnost ponechává jen malý prostor pro očekávání,“ uvádí spoluautorka studie, Mat Yunoh Siti-Munirah, spoluautorka studie a botanistka Malajského lesnického výzkumného ústavu ve svém prohlášení.
Rostlina bez slunce: Život v područí hub
Většinu z nás v hodinách biologie učili, že rostliny jsou autotrofní organismy, tedy že díky chlorofylu a slunečnímu záření vyrábějí energii pro svůj život. Vílí lucerny (rod Thismia) však toto pravidlo okázale ignorují. Patří mezi tzv. mykoheterotrofní rostliny. To znamená, že zcela postrádají chlorofyl, nemají listy a nejsou schopny fotosyntézy.
Místo toho se staly dokonalými parazity. Svou energii čerpají z podhoubí, neboli mycelia hub, které jsou v symbiotickém vztahu s okolními stromy. Nazývají se mykoheterotrofy a celkem jich je známo asi 550 druhů. Spojuje je to, že si samy nedokáží zajistit potravu. Vílí lucerna se na mycelia hub napojí a doslova krade živiny, které stromy vyrobily a houby transportovaly. Je to botanický ekvivalent hackera, který se naboural do energetické sítě pralesa. Díky tomuto životnímu stylu může trávit většinu roku skryta pod zemí, zcela neviditelná pro lidské oko.
Architektura z jiného světa
To, co vědci objevili a co zachycují unikátní fotografie, je vlastně pouze reprodukční orgán rostliny – její květ. Thismia selangorensis měří jen něco málo přes dva centimetry, ale její struktura je neuvěřitelně složitá. Květ má jasně oranžovou barvu a připomíná drobnou lucernu nebo lampion. Horní část je zakončena unikátním „baldachýnem“, který podpírají tři pilíře, což rostlině dodává vzhled mimozemského objektu.
Jak uvádí odborná zpráva v Smithsonian Magazine, tento druh je tak vzácný, že byl nalezen pouze na jediném místě na světě. Jejich objevitelkou je fotografka Gim Siew Tan, jenž poprvé uviděla nově identifikovaný, asi 10 cm vysoký druh rostoucí u kořenů stromu. Thismia selangorensis byly vysoké přibližně 10 cm a jejich květy připomínaly broskvově zbarvené deštníky, struktury zvané mitry. Ze středu každé mitry vyčnívaly tři anténovité výrůstky s kladivovitými konci.
Bohužel, radost z objevu kalí fakt, že rostlina byla spatřena pouze dvakrát a její přirozené prostředí je pod obrovským tlakem postupující civilizace. Tan zveřejnila své fotky na přírodovědné platformě iNaturalist, kde si jich všimla Siti-Munirah, jak napsal deník New York Times. Odbornice věděla, že se jedná o druh, který nebyl dosud nikde v odborné literatuře označen.
Proč by nás to mělo zajímat?
Mohlo by se zdát, že jedna malá oranžová houba v Malajsii nemá pro čtenáře v srdci Evropy žádný význam. Opak je pravdou. Vílí lucerny jsou tzv. bioindikátory zdraví pralesního ekosystému. Jejich existence je stoprocentně závislá na neporušeném spojení mezi stromy a houbami. Pokud z pralesa zmizí tyto drobné lucerny, je to jasný signál, že „podzemní internet“ lesa, který zajišťuje distribuci živin, včetně těch, které potřebujeme pro pěstování plodin v okolních oblastech, začíná kolabovat.
Botanik Michal Sochor z Palackého univerzity v České republice, který se na nové studii nepodílel, sdělil deníku The Times, že nejvýraznějším rysem této pohádkové lucerny je její „mimořádně široká“ deštníkovitá mitra. Podle něj právě její tvar pomáhá rostlině udržet vodu a nečistoty mimo její vnitřní strukturu a tři protáhlé výrůstky mohou při kvetení rostliny uvolňovat chemické látky.
Houba, nebo rostlina je malá a je velmi náchylná na poškození, a to jak už pošlapání od lidí, anebo zaplavení z nedaléké řeky. I proto je nová houba označena za kritiky ohroženou. „Ochrana Thismia selangorensis bude vyžadovat spolupráci mezi výzkumníky, lesním úřadem, zainteresovanými stranami a veřejností, protože její přežití závisí na tom, jak opatrně se chováme v jejím přirozeném prostředí,“ uvádí Siti-Munirah, která zdůrazňuje, že je potřeba dostat houbu, coby striktně endemický a ohrožený druh, do povědomí veřejnosti.
Závod s časem a buldozery
Aktuální status Thismia selangorensis je „kriticky ohrožená“. Je ironií osudu, že mnoho těchto druhů objevíme až v momentě, kdy jejich domov mizí pod koly těžké techniky. Deštné pralesy v Malajsii ustupují plantážím na palmový olej, což drasticky mění mikroklima půdy. Pro organismus, který je tak úzce specializovaný na konkrétní druh houby a stínu, znamená i malá změna teploty nebo vlhkosti jistou smrt.
Objev vílí lucerny je připomínkou toho, jak málo toho o naší planetě stále víme. V době, kdy plánujeme osídlení Marsu, nám pod nohama v pozemských džunglích unikají organismy, které popírají základní principy biologie, jak ji známe. Pokud nedokážeme ochránit tyto křehké „víly“ pralesa, ztratíme s nimi i klíč k pochopení nejsložitějších sítí života, na kterých jsme v konečném důsledku závislí i my při každém soustu jídla, které si vložíme do úst.
