Sdílet
Hudba není jen kulisou večírku. Její rytmus i hlasitost dokážou nenápadně dirigovat, jak rychle upíjíme ze sklenice a kolik toho za večer zvládneme. Barmani a provozovatelé podniků s tím pracují už dlouho – věda však teprve v posledních letech potvrdila, že uši mají na naše pití možná větší vliv než chuťové buňky.
Rychlejší beat, rychlejší lok
Jedna z klíčových studií v tomto oboru vznikla už před více než dvaceti lety. Psychologové Gueguen, Jacob a Le Guellec (2008) sledovali chování hostů v barech v Bretani. V některých večerech hráli pomalou hudbu, jindy rychlé disco o vyšším tempu. Výsledek byl jednoznačný: čím rychlejší hudba, tím rychlejší tempo pití. Zatímco u pomalých skladeb hosté pili průměrně jeden drink za 14 minut, při rychlé hudbě se tento čas zkrátil na 11 minut. Na první pohled zanedbatelný rozdíl – ve výsledku ale znamená více objednávek, více alkoholu a více utracených peněz.
Podobné závěry potvrdila i americká studie publikovaná v Alcoholism: Clinical & Experimental Research (Stafford et al., 2012). Podle autorů působí rychlá hudba jako stimul: zvyšuje srdeční tep, urychluje metabolismus a zvyšuje tendenci „držet krok s rytmem“. Sklenička se tak zvedá častěji, než bychom plánovali.
Hlasitost hraje svou roli
Tempo ale není jediným faktorem. Výzkum provedený v Minnesotě (Guéguen et al., 2004) ukázal, že i samotná hlasitost hudby vede k rozdílům v chování. V hospodách, kde byla hudba puštěna na vyšší hlasitost (přes 88 decibelů), hosté pili pivo rychleji a objednali si větší množství než tam, kde zněla tiše (72 decibelů).
Mechanismus je přitom poměrně jednoduchý. Hlasitá hudba omezuje konverzaci, lidé tak tráví méně času povídáním a více se soustředí na sklenici před sebou. Navíc vytváří iluzi dynamického prostředí, ve kterém se mozek podvědomě přizpůsobuje vyšší aktivitě.
Co restauratéři dobře vědí
Není náhodou, že majitelé klubů a barů s hudbou experimentují. Rychlejší rytmy a vyšší hlasitost se hodí tam, kde je cílem vyšší obrat. Naproti tomu luxusní restaurace sází na pomalé, jemné melodie, které podporují delší pobyt u stolu a více-chodové večeře.
„Hudba je tichý společník každého jídla a pití. Restauratéři ji nepoužívají náhodně, ale jako nástroj, který reguluje atmosféru i spotřebu,“ shrnuje profesor Adrian North z Curtin University, který se vlivem hudby na spotřebitelské chování zabývá.
Efekt na výběr nápojů
Ještě o krok dál jdou pokusy, které ukazují, že hudba nerozhoduje jen o rychlosti, ale i o samotné volbě nápoje. Klasický experiment publikovaný v Journal of Applied Social Psychology (North, Hargreaves & McKendrick, 1999) to dokázal na obyčejném regálu s vínem. Jakmile v supermarketu zněly francouzské šansony, lidé sahali častěji po lahvích z Bordeaux. Když se playlist přepnul na německé písně, začala mizet vína z Porýní. Vědomě si toho přitom většina zákazníků ani nevšimla – mozek se nechal vést asociacemi a rozhodl za ně.
Riziko i příležitost
Z hlediska zdraví to ale není nevinná hra. Čím rychleji pijeme, tím hůře mozek stíhá vyhodnocovat hladinu alkoholu v krvi. Rychlejší pití tak vede k vyššímu riziku opilosti i následných zdravotních komplikací. Na druhé straně lze stejné poznatky využít i pozitivně – například v kampaních na zodpovědné pití, kdy pomalá hudba a klidnější prostředí pomáhají snižovat tempo konzumace.
Hudební placebo
Možná nejzajímavější je fakt, že hudba působí podobně jako placebo. Lidé jsou přesvědčeni, že pijí rychleji, protože „mají dobrou náladu“ nebo „je to večírek“. Ve skutečnosti je jejich chování částečně řízeno rytmem, který diktuje DJ nebo playlist. O to důležitější je uvědomit si, že hudební kulisa není neutrální – je to nástroj, který nás vede.
Hudba je tichým dirigentem našich skleniček. Určuje, jak rychle pijeme, kolik utratíme a jak si večer pamatujeme. Pokud tedy někdy zjistíte, že jste během hodiny vypili více, než jste plánovali, možná za to nemůže jen vaše společnost – ale i DJ, který nasadil rychlé tempo. V gastronomii se tak znovu potvrzuje, že jídlo vychutnáváme všemi smysly.
