Sdílet
Mražení je nejjednodušší. Ale i tam má smysl trochu řádu: pokud maliny nejprve rozložíte na tácek a necháte je ztuhnout odděleně, neslepí se a v zimě z mrazáku vysypete jen hrstku na jogurt či do koláče. Kdo má rád experimenty, může plody usušit. Při nízké teplotě kolem 45 stupňů Celsia se promění v křupavou dobrotu, která si zachová barvu i chuť a hodí se do müsli i čaje. A pak je tu klasika – džem. Stačí kilo malin, půl kila cukru a kapka citronu. Patnáct minut v hrnci, sterilizovaná sklenice a máte hotovo. Konzervanty netřeba. Modernější verze? Malinový ocet, který promění i obyčejný salát v malý gastronomický zážitek.
Samozřejmě, největší kouzlo mají maliny čerstvé. Přesto stojí za to občas vybočit z bublaninové tradice. Skandinávci si z nich dělají studenou polévku s trochou smetany a máty. Kdo přidá pár malin k pečenému kuřeti, zjistí, že jejich nakyslá chuť dokáže maso krásně vyvážit. A kapka balzamikového octa k malinám? Kombinace, kterou si rychle zapamatujete.
Jak je to se „superpotravinami“?
Marketéři rádi mluví o „superpotravinách“. Právo ani seriózní věda tenhle pojem neznají, ale maliny se obejdou i bez módních nálepek. Jsou cenné samy o sobě. Barviva, která jim dávají červený odstín, patří mezi antokyany – flavonoidy, které chrání rostlinu před sluncem a podle článku v Food & Function (Zafra-Stone et al., 2007) mohou prospívat i našim cévám. Z jadérek zase pochází kyselina ellagová, látka se silným protizánětlivým účinkem, o níž píše Journal of Nutritional Biochemistry (Seeram, 2008). A nezapomeňme na vlákninu. Ta zpomaluje vstřebávání cukru a díky ní mají maliny nízký glykemický index. Studie zveřejněná v Obesity (2016) dokonce naznačila, že bobuloviny mohou zlepšit citlivost organismu na inzulin. Jinými slovy – hrst malin ke snídani není jen potěšení, ale i malá služba metabolismu.
Historie malin je stejně zajímavá jako jejich chemie. Už římský agronom Palladius ve 4. století doporučoval jejich pěstování. Ve středověku pak patřily ke klenotům klášterních zahrad. Mniši si jich cenili nejen pro sladkou chuť, ale i jako léčivky při horečkách a zažívacích potížích. A v 21. století? Maliny už nejsou jen na koláč. Staly se i modelovým organismem, na kterém vědci sledují, jak plody dozrávají a jak se při tom mění jejich biochemie.
Pokud tedy chcete mít v únoru na lžíci kousek léta, je nejvyšší čas část úrody zmrazit, usušit nebo zavařit. V zimě tak neotevřete jen sklenici s džemem, ale i malý příběh přírody – plný chuti, historie a látek, o nichž se píše v seriózních vědeckých časopisech.
