Sdílet
V jejím podání může být i jednoduchý dezert estetickým zážitkem. Co stojí za jejím přístupem a čím může inspirovat domácí kuchaře?
Janice Wong je známá jako tvůrkyně, která posunula hranice dezertní gastronomie. Její profil potvrzuje i tento zdroj, který ji popisuje jako „singapurskou šéfkuchařku, chocolatierku a umělkyni“ zaměřenou na koncept edible art, tedy umění, které se jí.
Ve Wonginých projektech se propojuje design, výtvarné přístupy a moderní gastronomie. Její kolekce čokolád bean-to-bar i rozsáhlé čokoládové a cukrové instalace vystavené například v tokijském muzejním prostoru NTT InterCommunication Center ICC dokládají, že pracuje s jídlem jako s materiálem, který má estetickou i chuťovou hodnotu.
Wong v rozhovorech často vysvětluje, že zážitek musí být vizuální i smyslový. Ne každému však její netradiční chutě sednou. Například reportérka magazínu The Guardian uvedla: „Čokolatiérka a cukrářka Janice Wong se spojila s Národní galerií a vytvořila několik opravdu neobvyklých příchutí. Čokoláda Smoked Dark 70 % s čokoládou z Thajska (7 liber/40 g) mi vůbec nechutnala, protože nemám ráda uzené věci, ale pokud je máte rádi, pak si určitě pochutnáte.“
Obecně ale Janicin přístup ukazuje, že dezert může fungovat na několika úrovních: má chutnat, ale zároveň má vyvolat emoci a propojit konzumenta s okamžikem, kdy se na něj dívá, voní k němu a teprve poté jej ochutná.
Proč její tvorba ovlivňuje i běžnou kuchyni
Janice Wong klade velký důraz na vizuální stránku jídla. I věda dokazuje, že estetická úprava jídla může zvýšit očekávanou chuť a celkový zážitek. Navíc při mnoha bádáních odborníci prokázali, že mnozí lidé hodnotí vizuálně „umělecky“ servírovaný pokrm jako chutnější.
Tento závěr vytváří most mezi vědou a prací Janice Wong. Pokud se dezert prezentuje jako vizuální kompozice, může to zlepšit i jeho vnímanou kvalitu. Odborná literatura tak poskytuje vědecký rámec pro to, co Wong dlouhodobě prosazuje prakticky.
Ačkoliv práce Janice Wong působí na první pohled jako něco, co vyžaduje profesionální vybavení, její principy lze adaptovat i v běžné domácnosti. Klíčem je kombinace barev, textur a jednoduché kompozice.
Jedním z postupů, které Wong opakovaně zdůrazňuje ve svých rozhovorech i ve své knize „Dim Sum: A Modern Guide“, je práce s kontrastem, a to chuťovým i vizuálním. Například obyčejný čokoládový dezert může získat jinou úroveň kombinací tmavé čokolády s jasnými barvami ovoce nebo jedlých květů. Její metoda tzv. kontrolované či řízené nedokonalosti nedokonalosti umožňuje, aby byl dezert působivý, aniž by vyžadoval precizní cukrářské schopnosti.
Domácí kuchař se může inspirovat i jejím přístupem k texturám. V rozhovoru pro Asia’s 50 Best Restaurants uvedla, že různorodé struktury vytvářejí „pocit hry“ na talíři, ať už jde o křupavé prvky, hladké krémy nebo měkké ovocné složky.
Estetické servírování je potom výsledkem několika jednoduchých kroků: zvolit jeden dominantní prvek (např. mousse nebo panna cottu), doplnit jej kontrastní barvou, využít střed talíře jako kompoziční bod a pracovat s drobnými prvky, jako jsou semínka, květy nebo kandované ovoce. Tyto zásady nejsou složité, ale vycházejí z dlouhodobé praxe Wong, která propojuje profesionální cukrařinu s designem.
Janice Wong je výraznou osobností, která dokazuje, že dezert může být současně gastronomickým i estetickým zážitkem. Na jejích jedlých kouscích umění je vidět, že lze s trochou píle a znalostí spojit jídlo s uměleckým přístupem. Inspirovat se od ní mohou ti, kdo mají cit pro to vnímat jídlo jako vizuální kompozici, a jako třešničku mu dát i chuťový prožitek.
