Sdílet
Velkou část obav, které dnes kolem plánovaného chovu chobotnic zaznívají, shrnuje podrobná analýza s názvem Octopus Factory Farming: A Recipe for Disaster, kterou zveřejnila organizace Compassion in World Farming (CIWF). Z jejích závěrů vyplývá, že první průmyslová farma by ke svému provozu potřebovala už v prvním roce 28 000 tun ulovených volně žijících ryb jako krmivo. Výsledná produkce masa by přitom dosáhla pouhých 3 000 tun. Jinými slovy, aby bylo možné plánovaný chov vůbec udržet, musely by se vylovit přibližně dvě miliardy ryb, které by skončily jako potrava pro chobotnice místo toho, aby posloužily přímo lidem.
Při pohledu dopředu, do roku 2040, CIWF předpovídá, že tento druh akvakultury (tedy chov masožravých vodních živočichů) v EU by se mohl rozrůst o 30 %, zatímco poptávka po ulovených rybách by mohla v EU vzrůst o 70 % — až na 2,5 milionu tun. A to není všechno: v Evropské unii bylo od roku 1985 zavedeno 78 nových druhů faremně chovaných ryb, z nichž asi 70 % vyžaduje krmivo živočišného původu.
Ryba není chobotnice
Je paradoxem, že chov zvířat, který by měl potravinovou bezpečnost posílit, by mohl – podle autorů zpráv – paradoxně tuto bezpečnost oslabit. Potřebné krmivo y se totiž mělo teoreticky získávat v Africe, jihovýchodní Asii či Jižní Americe, což bude mít za následek oslabení zón. Navíc jsou tu nedořešené otázky i z pohledu welfare zvířat. Chobotnice lze považovat za tvory inteligentní a citlivé, jejich chov by pravděpodobně vyvolávala stres, agresi, kanibalismus či úhyny.
Z pohledu ochrany zvířat je navíc tristní i metoda usmrcování ponořením do ledové vody – tzv. ice slurry. U některých druhů ryb se sice tato metoda v akvakultuře používá nebo používala, pro hlavonožce je však zcela nevhodná. Principem je tvora zchladit, zpomalit jeho tělesné funkce do ztráty vědomí. Jenže ryba není chobotnice. Hlavonožci mají nesrovnatelně složitější nervovou soustavu než většina ryb, vnímají okolí i bolest jinak a rychlé zchlazení u nich nevede k okamžitému bezvědomí. Naopak – jejich nervová zakončení zůstávají aktivní ještě dlouho poté, co jsou ponořeni do ledové vody. Pozorování ukazují, že celé umírání může trvat deset minut i déle, a během této doby zvířata reagují na podněty a snaží se uniknout.
Z environmentální stránky projekt též skýtá značná rizika. Farma by měla spotřebovat obrovské množství energie (elektrickou energii pro cirkulaci vody, filtrace) a vody. Navíc se plánuje, že výpust odpadu (živin, bakterií, chemikálií) by byla vypouštěna zpět do okolních vod — a to aniž by byly detailně popsány mechanismy jejího čištění.
K tomu přidejme další aspekt: financování z veřejných zdrojů. CIWF v dokumentu „Public Funding of Octopus Farming“ upozorňuje, že některé státy investují miliony z veřejných rozpočtů do výzkumu chovu chobotnic – včetně Španělska, které údajně vynaložilo kolem 9,7 milionu eur. V některých zemích už vidíme první obranné kroky: státy Washington a Kalifornie přijaly zákony zakazující chov nebo prodej chobotnic z intenzivních farem. V EU zatím chobotnice nejsou výslovně chráněny v legislativě pro welfare zvířat, což znamená, že projekt by nemusel podléhat striktním standardům.
