Sdílet
Způsob, jakým své jídlo konzumujeme, je stejně důležitý jako to, co vlastně jíme. A ačkoliv se to nezdá, tempo stravování není nevinná drobnost, ale faktor, který dokáže rozhodnout o naší váze, trávení, a koneckonců i vztahu ke světu na talíři. Jak ukazují výzkumy i zkušenosti odborníků, rychlé polykání je něco jako pozvánka k přejídání, zatímco pomalé, vědomé žvýkání má účinek téměř terapeutický. Závěry shrnula agentura AP s odvoláním na přímou citaci klinické psycholožky Leslie Heinbergové z Clevelandské kliniky.
„Žaludku trvá zhruba dvacet minut, než skrze hormonální signály informuje mozek, že už má dost,“ vysvětlila odbornice. Jinými slovy – kdo jí rychle, jako by si vypnul spojení mezi tělem a hlavou. Heinbergová připomíná, že lidé, kteří jedí ve spěchu, nejenže přehlížejí signály sytosti, ale zároveň riskují, že spolykají i velké množství vzduchu. A ten, jak známo, trávení příliš nesvědčí.
Nejde ale jen o nadýmání. Nedostatečně rozmělněné sousto se může stát pro naše trávení nechtěnou překážkou. Když jídlo projde ústy příliš rychle, ochuzujeme se o chuťový prožitek i základní biologickou práci zubů, které rozhodně nebyly určeny jen k úsměvu.
Výzkumy navíc naznačují, že rychlí jedlíci mají větší sklony k obezitě než ti, kdo se s jídlem mazlí pomalu. A nejen to – rychlé tempo prý může podráždit i společnost u stolu, zejména pokud vařil někdo jiný. Představte si, že vaříte s láskou tři hodiny a host to během pěti minut spořádá.
Jak tedy zbrzdit?
Heinbergová radí jednoduché triky: vypnout televizi, odložit telefon, a ideálně i příbor – tedy aspoň jeden z nich. Použití méně dominantní ruky nebo jídelních hůlek je podle ní překvapivě efektivní zpomalovací taktika. „Když lidé jedí u televize, často jedí, dokud neskončí pořad. Ne podle hladu, ale podle scénáře,“ poznamenává.
S tím souhlasí i vědkyně Sarah Berryová z britské společnosti ZOE, která připomíná, že i když jíme na pracovní poradě nebo během běhu mezi schůzkami, „měli bychom stále vnímat, co jíme a jak to chutná“. Nejde o žádnou zenovou dokonalost – stačí se prostě vrátit k jídlu jako k činnosti, která si zaslouží naši pozornost.
Psycholožka Helen McCarthyová dodává, že jedním z klíčů může být prosté zvýšení počtu žvýkacích cyklů. „Některé vysoce průmyslově zpracované potraviny mají často jemnou texturu, a tak je snadné je polykat bezmyšlenkovitě,“ vysvětluje. Oproti tomu zelenina nebo bílkoviny – tedy jídla s texturou a strukturou – si žádají čas, který je při jedení prospěšný.
McCarthyová uvádí i konkrétní případ: jedna z jejích klientek si každé večer dopřávala sáček chipsů. Když jí navrhla, aby jedla jeden brambůrek po druhém, a opravdu si je vychutnávala, přišel šok. „Bylo to, jako bych měla plná ústa chemikálií,“ popsala žena. Někdy totiž stačí jen zpomalit, abychom konečně ochutnali pravdu.
Zdroj: Autorský text, AP News
