Sdílet
Model, který se osvědčil ve finských školách, názorně ukazuje, jak děti pracují s hodnotami samostatnosti a zodpovědnosti, což může mít pozitivní důsledky i pro jejich budoucnost. Od raného věku jsou děti totiž vedeny k tomu, aby o jídle přemýšlely. Oběd se tak stává prodloužením výuky a přirozenou cestou, jak rozvíjet praktické dovednosti i zdravé návyky.
Samotný výdej probíhá formou bufetu. Kuchyně připraví jednotlivé složky pokrmu – maso, přílohu, omáčku, zeleninu, salátový pult, pečivo i nápoj – a žáci si sami sestaví svůj talíř podle toho, co chtějí jíst a kolik toho zvládnou. Mohou si porci zvolit podle aktuálního hladu, mohou se vrátit pro přídavek nebo některou složku úplně vynechat. Součástí výdeje bývá i ukázkový modelový talíř, který napovídá, jak by ideální složení mělo vypadat. Tento zdánlivě jednoduchý princip přináší překvapivě silné výsledky. Děti, které si jídlo samy nabírají, jej s větší pravděpodobností celé snědí, a množství zbytků tak dramaticky klesá. Finské statistiky ukazují, že v některých školách se potravinový odpad snížil až o 80 až 90 procent.
První vlaštovky inspirované finským přístupem ke školnímu stravování se už osvědčily i u nás a ukazují, že když se chce, nemusí české jídelny zůstávat v minulém století. Průkopníkem se stala Masarykova základní škola v Tanvaldu, která se do změny pustila už v roce 2022 a místo tradičního výdeje zavedla samoobslužný systém. Zpočátku se týkal jen mladších dětí, protože panovala obava, že samy nezvládnou porce správně odhadnout. Jenže tyto pochybnosti vzaly rychle za své – děti se v novém režimu zorientovaly překvapivě snadno a množství vyhozeného jídla kleslo o víc než tři čtvrtiny. Dnes už podle tohoto principu fungují v Tanvaldu tři školní jídelny a město si vysloužilo pověst českého průkopníka v boji proti potravinovému odpadu.
Podle dat organizace Prague Food Waste totiž běžná školní jídelna vařící pro čtyři až šest stovek dětí vyprodukuje týdně zhruba 426 kilogramů potravinového odpadu. Největší podíl přitom tvoří jídlo, které skončí na talíři, ale už ne v žaludku. A právě způsob výdeje se ukazuje jako překvapivě účinný nástroj, jak tuhle nelichotivou bilanci změnit.
Od letošního září se samoobslužný výdej testuje i na jedné z pražských základních škol. Kuchyně tam nově dělí hlavní jídlo na jednotlivé složky a děti si samy vybírají, co a v jakém množství chtějí. První zkušenosti mluví jasně: žáci si berou jen to, co opravdu snědí, a když mají hlad, jednoduše si přidají. Výsledek? Méně odpadu, úspornější provoz a navíc děti, které se už od útlého věku učí odpovědnosti a uvědomělému přístupu k jídlu – dovednostem, které se jim budou hodit i daleko za hranicemi školní jídelny.
Pilotní projekty míří i do dalších měst
O zavedení finského modelu se zajímají i další městské části. Na jedné ze škol v Praze 11 byla během letních prázdnin přestavěna výdejna, aby umožnila samoobslužný režim, a nyní se ladí provoz. Informovala o tom Česká tisková kancelář. Ta též uvedla ve svém článku, že Praha 3 připravuje pilotní projekt a zkoumá, na které škole by mohl být nový způsob výdeje otestován.
Pokud se tyto projekty osvědčí, mohl by se samoobslužný výdej rozšířit napříč Prahou i dalšími městy. Zájem projevují i další školy, které vidí v tomto systému nejen cestu ke snížení odpadu, ale i k výchově dětí k větší samostatnosti a uvědomělému přístupu ke stravování.
Talíř budoucnosti může vypadat jinak, než jsme zvyklí
Cesta k finskému modelu školního stravování sice není úplně zadarmo, ale zkušenosti z prvních českých škol potvrzují, že se tahle investice vrací hned několikrát. Jídelny musejí počítat s úpravami prostoru a pořízením nového vybavení, je potřeba proškolit personál i děti a změnit zaběhnutý systém plánování. Když se to ale podaří, odměnou je méně odpadu, spokojenější strávníci a jídelny, které už nejsou jen místem, kde se vydávají obědy, ale i prostorem, kde se děti učí úctě k jídlu, přemýšlení o jeho hodnotě a zodpovědnosti za to, co končí na jejich talíři.
Finská zkušenost ostatně mluví sama za sebe. Prázdný talíř tam už dávno není jen důkazem toho, že dítě snědlo oběd. Stal se symbolem proměny přístupu, který dává dětem důvěru, vede je k samostatnosti a posouvá školní stravování do 21. století – tedy do podoby, kde nejde jen o jídlo, ale i o výchovu k uvědomělému vztahu k němu.
