Sdílet
Meloun (Citrullus lanatus) patří do čeledi tykvovitých, stejně jako okurky nebo dýně. Botanicky se jeho plod označuje jako bobule typu pepo – tedy má dužnatý obal, relativně měkkou slupku a semena rozesetá uvnitř. Přesně to, co odpovídá definici zeleniny. A přesto si ho 9 z 10 spotřebitelů zařadí mezi ovoce – kvůli jeho sladké chuti a červené dužině.
Ale právě chuť je klíčem k jeho výjimečnosti. Tu meloun nezískal náhodou. O tom, že meloun nepatří k novodobým výmyslům, svědčí i malby a semena objevená v hrobkách egyptských faraonů. Zřejmě sloužil spíš jako „kapsle“ na vodu než jako dezert. Byl světlejší, vodnatější, bez oné známé červené dužiny – a až staletí trpělivého šlechtění z něj udělala to, čemu dnes říkáme letní sladkost. Teprve v 18. století se začaly rozšiřovat červenomasé, vysoce sladké odrůdy, jaké známe dnes.
Meloun je také výrazným nositelem bioaktivních látek. Červenou barvu melounu má na svědomí lykopen – stejný pigment, který najdeme v rajčatech. Vědci si ho všímají kvůli jeho antioxidačním vlastnostem. A co je u melounu výhoda? Není potřeba vařit. Zatímco rajče musíte ohřát, aby tělo lykopen vstřebalo, meloun nabízí tuto látku v plně využitelné podobě i za syrova. Právě proto se objevuje ve studiích sledujících vliv stravy na cévy, srdce a civilizační choroby.
Citrulin – pojmenovaný právě podle latinského názvu melounu – bývá zmiňován spíš ve sportovní výživě než v kuchyni. V těle podporuje tvorbu oxidu dusnatého, který pomáhá prokrvení a okysličení svalů. Nezní to „sexy“, ale ve výsledku to znamená rychlejší regeneraci.
Spotřebitelé by ale měli věnovat pozornost několika detailům. Meloun bez semínek – tzv. seedless watermelon – není geneticky modifikovaný, jak se často uvádí. Jde o výsledek křížení diploidních a tetraploidních rostlin, který vytváří sterilní plod bez pecek. Odrůda je stabilní a bezpečná. Horší je to s přepravou: některé melouny se sklízí příliš brzy kvůli exportu a nikdy plně nedozrají. Tip pro nákup? Zkontrolujte spodní „skvrnu“ – měla by být žlutá, ne bílá (známka, že meloun ležel dostatečně dlouho na zemi). Při poklepu by měl znít dutě a kůra nesmí být matná.
A pak jsou tu raritní varianty. V Japonsku se pěstují hranaté melouny – nikoli pro chuť, ale pro design a úsporu místa v lednici. Vznikají vkládáním mladých plodů do hranatých forem. Existují také žlutomasé odrůdy, které se blíží chuťově spíše ananasu. V USA se pěstují tzv. icebox melons, malé melouny uzpůsobené velikostí pro dvě osoby. A pokud hledáte meloun s co nejvíce „retro DNA“, zkuste odrůdu Charleston Gray nebo Moon and Stars – původní americké kultivary z 19. století.
Meloun se v USA pěstuje ve velkém, zejména v Kalifornii, Texasu a Georgii. V roce 2024 dosáhla tamní úroda přes 1,5 miliardy kilogramů. V Česku není tak dominantní, ale pomalu se objevují i domácí pěstitelé – například na jižní Moravě či Polabí, kde mikroklima umožňuje sklizeň menších, ale chuťově intenzivnějších plodů.
A jedna tečka na závěr: v Oklahomě byl meloun v roce 2007 vyhlášen státní zeleninou. Zákonem! Pokud vás to mate, nejste sami – ale přesně to je na melounu fascinující. Je to jediná zelenina, která tak dobře klame tělem, chutí i kulturní pamětí.
