Sdílet
Nejstarší předchůdce dnešních donutů popisují už kuchařské rukopisy z antiky, kde se objevují smažené bochánky namočené v medu. Ve středověké Evropě se pak objevují plněné kynuté pecny zvané „krapfen“ — rakouské, německé a později i české koblihy, které se smažily na sádle a plnily marmeládou, tvarohem nebo mákem. Recepty z 15. a 16. století dokládají, že to byla slavnostní sladkost spojená s masopustem.
Kulturní most k moderní koblize vznikl paradoxně díky námořníkům. Nizozemští kolonisté přivezli do Ameriky smažené „olykoeks“, tedy „olejové koláče“, jak potvrzuje i gastronomická analýza na Tasting Table. Nebyly kulaté, byly hutné a bez otvoru. Právě jejich těžká konzistence vedla k další legendární kapitole — vzniku ikonické díry uprostřed. Tradiční americký příběh přisuzuje vynález kapitánu Hansonu Gregorymu, který si podle záznamů New England Historical Society v roce 1847 stěžoval, že se jeho koblihy smaží nerovnoměrně, zvenku tmavé a uvnitř syrové. Vyřezal tedy prostředek a vznikl tvar, který o sto let později obkroužil celý svět.
Průmyslový vzestup koblihy ale přišel až s 20. stoletím. Rok 1937 přinesl první proslulou koblihárenskou značku — Krispy Kreme, která ve Winston-Salemu začala vyrábět glazované koblihy podle tajného receptu zakladatele Vernona Rudolpha. Jejich „Original Glazed“ se rychle proměnila v americký symbol — a rozsvítí-li se na pobočce ikonické červené „Hot Now“, zasvěcení přesně vědí, že glazovací tunel právě vydal čerstvou, ještě teplou várku. O pár let později, v roce 1950, přibyla druhá velká stálice americké koblihárenské kultury – Dunkin’ Donuts. Její zakladatel, William Rosenberg, ji od počátku stavěl jako síť, která dokáže prodávat koblihy v masovém měřítku bez ztráty kvality. Opřel se o přísně standardizované receptury, centralizovanou výrobu a rychlý servis, čímž vytvořil model, který později převzaly desítky amerických řetězců. Z běžné pekárny se tak stal jeden z pilířů americké „grab-and-go“ kultury, kde se kobliha a káva staly ranním rituálem, jenž si Amerika masově oblíbila.
Evropa šla o něco pomalejší cestou, ale i zde se vytvořily slavné adresy. V Paříži se staly kultovními sladkosti od pekaře Dominique Ansel. Ten v roce 2013 představil „cronut“, tedy hybrid croissantu a koblihy. Před pekárnou v SoHo se stály fronty ještě za tmy a dezert se stal fenoménem globálního marketingu i gastronomické kreativity.
A když už se zdálo, že nic nemůže překonat populární cronut, objevila se kobliha, která posunula tento segment do říše luxusu. Londýnská Dum Dum Donutterie představila tzv. Luxury Zebra Cro — zvenku šik, uvnitř dekadentní zážitek. Těsto ve stylu croissantu se kombinuje s vanilkou z Tahiti, plátkovým 24karátovým zlatem a kaviárem z šampaňského Cristal. O této extravagantní sladkosti psaly například The Taste nebo Cooking Panda. Cena této sladkosti se ustálila na 1 500 britských librách (tedy asi 45 000 korun), což z ní činí jednu z nejdražších koblih světa.
Koblihy ale nejsou jen hračkou pro cukrářské vizionáře. V mnoha zemích mají pevné místo v tradicích. V Polsku se „pączki“ jí před Popeleční středou a jde o národní událost, kterou média pravidelně mapují. V Izraeli jsou „sufganiyot“ symbolem svátku Chanuka, a cukráři se předhánějí v tom, kdo přinese odvážnější náplně — od slaného karamelu po pistáciový krém. V Japonsku získaly koblihy lehčí, nadýchanější podobu „mochi donutů“, které spojují rýžovou mouku a tradiční estetiku minimalismu.
Zajímavostí je, že koblihy sehrály i překvapivě vážnou roli ve 20. století. Během první světové války americké dobrovolnice z organizace Salvation Army smažily vojákům koblihy přímo v zákopech ve Francii. Říkalo se jim „Donut Lassies“ a právě díky nim se kobliha stala pro vojáky symbolem domova. A není náhoda, že právě v USA se později začal slavit National Doughnut Day — původně na počest těchto žen.
Dnes už kobliha patří mezi nejuniverzálnější dezerty planety. Linie mezi tradicí a výstřelkem se neustále posouvá. Na jedné straně stojí klasické české koblížky s marmeládou, které najdete na masopustních stolech, na druhé straně pandemie vizuálně opulentních donutů, které září na sociálních sítích. A někde mezi nimi se skrývá nostalgie, technologie i gurmánská extravagance.
