Sdílet
Tvrzení, že děti přijímají mnoho průmyslově zpracovaných potravin, dnes není nikterak zarážející. Poněkud znepokojující ale je, jak brzy se tento vzorec vytváří a jak silně ovlivňuje vývoj v dalších letech. Velmi konkrétní čísla přinesl výzkum vedený University College London, který analyzoval stravu dětí v raném věku v rámci britské kohorty a klasifikoval ji podle systému NOVA. U batolat (21 měsíců) vyšel průměrný podíl energie z ultra-zpracovaných potravin na 47 % a do sedmi let věku vzrostl na 59 %. To je přesně ten moment, kdy se „béžová dieta“ přestává tvářit jako přechodná fáze a začíná vypadat jako výchozí nastavení.
Ultra-zpracované potraviny nepředstavují jen chipsy a slazené colové nápoje. V uvedené studii byly mezi nejčastějšími ultra-zpracovanými položkami u batolat například příliš sladké ochucené jogurty a celozrnné snídaňové cereálie, tedy produkty, které se v mnoha rodinách i marketingově profilují jako „rozumná“ dětská volba. Hranice mezi „praktickým“ a „příliš průmyslovým“ se tak v běžném nákupu snadno rozmaže, zvlášť když obal působí rodičovsky uklidňujícím dojmem: ovoce na etiketě, slova o vláknině, vesele nakreslené postavičky, případně příslib, že jde o něco „pro děti“. Jenže právě takové potraviny často přinášejí více přidaného cukru a soli, než si rodič při pohledu na obal připouští.
„Některé celozrnné cereálie a ochucené jogurty obsahují vysoké množství přidaného cukru a soli a naše studie ukázala, že batolata, která konzumovala více ultra-zpracovaných potravin, měla zároveň vyšší příjem těchto složek,“ shrnula závěry vedoucí autorka studie Rana Conway z University College London. V praxi to znamená, že „béžový“ jídelníček nestojí pouze na typických fastfoodových položkách, ale i na potravinách, které se do rodinného režimu dostávají jako zdánlivě rozumnější a zdravější volba.
Béžová jídla jsou pro děti hyperatraktivní
Ještě důležitějším faktem je, že nejde pouze o živiny a čísla v tabulce. Tématem je i to, jak se formuje chuť a vztah k jídlu. Dr Conway v témže zdroji upozorňuje na mechanismus, který do béžové diety zapadá jako poslední dílek: „Kromě cukru a soli je strava s vysokým podílem ultra-zpracovaných potravin méně vhodná k tomu, aby si děti zvykly na přirozené chutě základních potravin, a je proto méně pravděpodobné, že bude podporovat zdravější stravování v pozdějším věku.“ Jinými slovy, dítě si ve velmi citlivém období zvyká na předvídatelnou, výrazně dochucenou a texturově „snadnou“ stravu, zatímco přirozené chutě zeleniny, luštěnin nebo některých druhů ovoce mohou působit mdle, hořce či „divně“. Béžová jídla jsou navíc často kaloricky vydatná a chuťově hyperatraktivní, takže „v soutěži“ o dětskou pozornost vyhrávají bez velkého úsilí.
Když už se béžový režim jednou rozjede, má tendenci se udržet. Seniorní autorka studie Clare Llewellyn k tomu říká „Stravovací vzorce v raném dětství jsou důležité, protože pomáhají vytvářet návyky, které mohou přetrvávat v dětství i v dospělosti.“ A výzkum přidává i tvrdší důkaz o setrvačnosti. Batolata s nejvyšší konzumací ultra-zpracovaných potravin byla následně výrazně častěji ve skupině s nejvyšší konzumací i v sedmi letech. V jazyce rodičovské každodennosti se tomu říká „zvykl si a nechce to pustit“, v jazyce výživy a veřejného zdraví je to časné ukotvení stravovacího vzorce.
Do celého vzorce vstupuje i marketing. Rodič může mít pocit, že doma reklamy „neřeší“, protože dítě nepouští televizi nebo mu omezuje čas na mobilu. Jenže v digitální éře je expozice reklamním podnětům mnohem širší a efekt může být překvapivě rychlý. Randomizovaná crossover studie prezentovaná na European Congress on Obesity (ECO 2025) popsala, že děti ve věku 7–15 let, které byly vystaveny pouhým pěti minutám reklam na potraviny s vysokým obsahem nasycených tuků, cukru a/nebo soli, přijaly v průměru o 130 kcal za den více.
„I krátká expozice marketingu potravin s vysokým obsahem tuku, soli a cukru může vést ke zvýšenému příjmu energie a potenciálně k nárůstu hmotnosti,“ varuje autorka výzkumu. Podstatné je, že nejde jen o konkrétní produkt, ale i o „brand-only“ reklamu, tedy reklamu, která pracuje se značkou a jejími asociacemi. Studie upozorňuje, že právě tento typ marketingu může unikat běžným restrikcím. Rodič tak může mít doma nastavená pravidla, ale dětské preference se přesto systematicky posouvají směrem k jídlu, které je z definice béžové: snadno dostupné, rychlé, výrazně ochucené, předvídatelné.
Béžová jídla navíc dobře sedí na tempo rodinného provozu. Když se v týdnu potkává práce, školka, škola, kroužky a logistika, nejlépe funguje jídlo, které je rychlé, skladné, „bez překvapení“ a bez rizika odmítnutí. Ultra-zpracované potraviny jsou na takový režim navržené: dlouhá trvanlivost, minimální příprava, stabilní chuť, často i stabilní textura. V tom je jejich „uživatelská přívětivost“ zároveň jejich problémem, protože přirozené potraviny jsou naopak proměnlivé a někdy vyžadují opakované ochutnávání, než se z nich stane běžná součást jídelníčku. Pokud se dítě naučí, že jídlo má být stále stejné, béžová dieta není výjimka, ale standard.
Pestrá strava má smysl – už jen pro budoucnost a zdraví dětí
Z pohledu zdravotních dopadů je nutné rozlišovat dvě roviny. První je dlouhodobé riziko spojené s vysokou měrou ultra-zpracovaných potravin v populaci obecně, ta druhá je specificky dětská rovina, tedy vytváření návyků, které se přenášejí do dospívání. Pro první rovinu existují rozsáhlé syntézy důkazů. BMJ například upozorňuje, že „konzistentní důkazy ukazují, že vyšší míra expozice ultra-zpracovaným potravinám je spojena se zvýšeným rizikem 32 škodlivých zdravotních dopadů…“
To samo o sobě není „dětský“ závěr, ale ukazuje, proč veřejné zdraví bere ultra-zpracované potraviny vážně. Jde o opakovaně nacházené asociace napříč různými zdravotními výsledky. Když si k tomu přidáte dětskou rovinu z UCL, tedy že expozice začíná extrémně brzy a má setrvačnost, dostáváte logickou otázku: jak moc si budoucí jídelníček „předepisujeme“ už v období, kdy dítě teprve skládá první slovíčka.
Zajímavý kontrast k béžové dietě přináší výzkum dietní rozmanitosti v kojeneckém věku. Studie v Pediatric Allergy and Immunology (2025) na datech z kohorty NorthPop uvádí v závěru větu, která se dá číst jako výživový protijed k béžovému stereotypu: „Pestrá strava ve věku devíti měsíců může snížit riziko vzniku potravinových alergií ve věku osmnácti měsíců.“
Vedle alergií je v tom ale i širší pointa. Rozmanitost není jen estetika talíře, nýbrž expozice chutím, texturám a potravinovým skupinám v období, kdy se preference teprve tvarují. Z pohledu rodiny to není moralizování, ale poměrně praktický princip: čím dřív a častěji dítě bezpečně potká různé potraviny, tím menší je šance, že později uvízne v úzkém, béžově laděném repertoáru.
