Sdílet
V posledních letech se stále víc mluví o tom, že naše schopnost soustředit se, přemýšlet do hloubky a pamatovat si i jednoduché věci slábne. Není to náhoda – a rozhodně to není jen problém generace Z. Důvodů je víc, ale dva z nich působí obzvlášť nenápadně: technologie, které myslí za nás, a jídlo, které nám chutná až příliš snadno.
Psycholog a lékař Richard E. Cytowic v textu pro Psychology Today popisuje zkušenost, která je čím dál běžnější. Místo aby při psaní textu sám hledal historické souvislosti nebo se pokoušel vzpomenout si na známý příklad, jednoduše ho zadá do „chytré aplikace“ – a má hotovo. Zní to prakticky, ale jak sám říká, problém nastává ve chvíli, kdy si odvyknete přemýšlet.
Nejde o výpadek, ale o návyk
A právě v tom se technologie začínají podobat cukru. Ten také působí rychle, hladce a bez námahy. Cukr je přitom pro mozek skutečně důležitý – konkrétně glukóza, která slouží jako jeho hlavní zdroj energie. Jenže to neznamená, že bychom měli jíst sladkosti na podporu soustředění. Tělo si glukózu umí vytvořit i z běžné, vyvážené stravy. Jenže když se cukru sejde moc – a upřímně, dneska to jde skoro samo – tělo i mozek si začnou stěžovat. Například tento výzkum ukázal, že u lidí, kteří denně přijmou víc než 100 gramů přidaného cukru, se riziko deprese zvyšuje téměř o třetinu.
Důsledky se navíc neprojevují jen na náladě. Lidé, kteří dlouhodobě konzumují příliš sladkého, častěji trpí výpadky pozornosti, zhoršenou pamětí i větší duševní únavou. Cukr totiž nepůsobí jen jako „rychlé palivo“, ale ovlivňuje i střevní mikrobiom – a ten má s mozkem překvapivě úzký vztah. Vědci mu říkají osa střevo–mozek. Když se ve střevě něco rozhodí, mozek to pozná. A platí to i obráceně.
Výzkumy naznačují, že i některá umělá sladidla – třeba aspartam nebo sukralóza – mohou ovlivnit rovnováhu střevních bakterií. A právě v tom může být kámen úrazu, protože složení mikrobiomu úzce souvisí s naší náladou i mentálním výkonem.
Celý tento obraz má jeden společný jmenovatel: přestáváme používat mozek způsobem, jaký vyžaduje úsilí. Přestáváme si pamatovat, přemýšlet, volit – ať už v jídle, nebo při psaní. A to může vést k paradoxu, kdy máme přístup ke všem informacím světa, ale nejsme schopni je vstřebat, zpracovat a pochopit. Anebo si je prostě jen zapamatovat.
Co s tím?
Pomáhá vrátit se ke starým zvyklostem. Ne jako nostalgici, ale jako lidé, kteří chtějí udržet mozek ve formě. Psaní rukou, čtení bez vyrušení, každodenní uvažování nad věcmi bez pomoci aplikací. Z hlediska jídla zase stačí omezit přidaný cukr na rozumné množství – třeba na 25 gramů denně, jak doporučuje WHO. A když sladit, tak s rozmyslem. Třeba medem, nebo stévií, ale hlavně vědomě. Ne automaticky.
Protože mozek není jen stroj na odpovědi. Je to orgán, který potřebuje podněty, výzvy a péči. Ať už v podobě přemýšlení, nebo dobrého, skutečného jídla.
