Sdílet
Čas tak i v tomto případě v reálné praxi ukazuje, že obdobně jako v případě biopaliv se také „environmentální“ kampaň vedená proti geneticky modifikovaným organismům (GMO) ukázala jako sice dočasně emotivně úspěšný projekt, ale také jako cesta, která v delším časovém horizontu poškodila krajinu, zemědělce i spotřebitele – což je zcela opačný efekt, než jaký kritici GMO prezentovali. Dnes přitom nejde o GMO, ale o nové šlechtitelské metody postavené na technologii CRISPR, což není modifikace, ale editace genů. Právě ta umožňuje produkovat hospodářské rostliny, ale stále častěji i výrobky živočišného původu, které mají po všech stránkách mnoho benefitů.
Pozůstatkem kampaně Greenpeace je ovšem bohužel podoba evropské potravinářské legislativy, která mezi modifikací a editací ani v případě označování potravin, ani při jejich kategorizaci, nerozlišuje. Na rozdíl například od Velké Británie, která okamžitě po brexitu zahájila práce na změně zákonů umožňující komerční využití produktů na bázi editace.
K obdobnému kroku by se mohla a měla odhodlat také EU. Základ změn může položit stávající české předsednictví. Ačkoli to není příliš známo, patří liberalizace dotčené evropské legislativy také mezi témata našeho předsednictví – což má svou logiku jak historickou, tak ještě nedávno aktuální. Základy světové genetiky totiž položil Gregor Johann Mendel, jehož jméno nese i brněnská univerzita, a jehož dvousté výročí narození jsme si nedávno připomněli.
Kromě toho se na území naší země, v době kdy to bylo možné a povolené, pěstovaly ještě před několika lety jako v jediné zemi EU současně jediné dvě GMO plodiny, povolené tehdy EU ke komerčnímu využití.
Ve světě se mezitím začaly prosazovat produkty editace genů, a protože údaje s tímto trendem spojené nepatří a ČR ani v EU mezi moc frekventované (stín Greenpeace stále působí), není na škodu připomenout si alespoň několik příkladů, na nichž je možné demonstrovat, jak důležitá by změna dosavadního postoje EU byla.
Cesta za vyššími výnosy
Jednou z plodin, která je ve světě v současné době předmětem intenzivního výzkumu a také již praktické aplikace, je pšenice. Podle statistik pokrývá konzumace pšeničného zrna přibližně 20 % celkového množství bílkovin spotřebovaných ve světě. Je tedy žádoucí, aby byly hektarové výnosy pšenice i obsah bílkovin v zrnech co nejvyšší.
Na tuto problematiku se zaměřili vědci z australské univerzity v Adelaide. V pšenici identifikovali geny, které podmiňují produkci více květonosných klásků (tzv. párových klásků). Genetická varianta takové pšenice má pak podle vědců o 15 až 25 % více bílkovin, což v praxi znamená, že na stejné ploše seté pšenicí je buď možné zvýšit obsah žádoucích bílkovin až o čtvrtinu, nebo naopak pěstovat pšenici z pohledu srovnatelného obsahu bílkovin na o čtvrtinu menší ploše. Obojí je přitom v dnešní době žádoucí.
Na nové biotechnologie dnes stále častěji sází také Čína. Ta nedávno informovala o objevu genu OsDREB1C, který způsobil nárůst hektarových výnosů pšenice o 17 %, a zároveň se zkrátila doba zrání o tři až šest dnů. Ještě lepší výsledky mělo nasazení tohoto genu u dvou pokusných odrůd rýže, u nichž vzrostly hektarové výnosy o 30 %, a také se zkrátila doba zrání.
Zlatá rýže jako vitamínová nálož
Po letech sporů se očekává, že v nejbližší době na Filipínách začne cílené a intenzivní komerční pěstování tzv. zlaté rýže – tedy rýže s vyšším obsahem vitamínu A. Nedostatek tohoto vitamínu (VAD – vitamin A deficiency) způsobuje ročně smrt desítek milionů lidí, zejména dětí. VAD způsobuje dětskou slepotu, ale také oslabuje imunitní systém a přispívá k šíření zápalů plic, spalniček, úplavice a dalších infekcí.
Filipínský Rice Research Institute přijal již před rokem souhlas s jejím pěstováním, obdobně tak učinily i Kanada, Austrálie, Nový Zéland a USA. V červnu letošního roku pak filipínský institut definitivně rozhodl o jejím komerčním využití.
Ještě lepší ryby
Ačkoli je editace genů v myslích veřejnosti spojena především s rostlinami, technologie se v poslední době uplatňuje také v živočišné produkci – například v chovech tilapií. Tilapie je jednou z nejvýznamnějších ryb v tropické sladkovodní akvakultuře a běžně se prodává i na našem trhu. Má nízké produkční náklady, rychlý růst a kvalitní maso.
Díky editaci genů se očekává, že její význam ještě vzroste. Geneticky editovanou tilapii vyvinula společnost Intrexon. Podle zveřejněných údajů se u ní zvýšila rychlost růstu o 16 %, výtěžnost filetů o 70 % a spotřeba krmiva klesla o 14 %. Podle argentinské Národní poradní komise pro zemědělskou biotechnologii (CONABIA) tilapie označovaná jako GE-FLT01 neobsahuje žádnou cizí DNA ani novou kombinaci genetického materiálu. Proto nebude v Argentině klasifikována jako GMO – a právě to je cesta i pro editované produkty na území EU.
Zelený krok kupředu
Zejména geneticky editované hospodářské plodiny mají ale i ekologický význam. Metodou CRISPR totiž většina z nich získává větší odolnost vůči suchu i škůdcům – před nimiž je jinak třeba rostliny chránit chemickými postřiky. Nabídka biologických postřiků sice roste, jejich účinnost je však nižší a vyžadují častější aplikaci. To vede k opakovaným přejezdům zemědělské techniky po polích, utužení půdy a snížení její schopnosti zadržovat vodu.
Společná zemědělská politika EU přitom deklaruje snahu snížit kontaminaci krajiny a zvýšit schopnost půdy zadržovat vodu. Potraviny vyprodukované pomocí editace genů by tak měly být naopak podporovány – neboť tyto technologie odpovídají přesně tomu, co EU veřejně hlásá.
Zdroj: Autorský text předního agrárního analytika Petra Havla
Foto: Shutterstock (2x)
