Sdílet
Podle dostupných trendových analýz se jídlo přestává chápat jako nástroj kontroly a disciplinování těla a znovu se vrací ke své základní roli – podporovat každodenní fungování organismu bez zbytečné zátěže.
Jídlo místo diet: důraz na mikrobiom
V posledních letech se v odborné debatě o výživě začíná stále častěji opakovat stejný motiv. Dosavadní dietní logika založená na zákazu a kontrole přestává fungovat. Místo snahy „uhlídat“ tělo se pozornost přesouvá k tomu, jak mu vytvořit podmínky, aby mohlo fungovat stabilně a bez dlouhodobé zátěže. Tento posun je patrný i v práci britského epidemiologa a specialisty na střevní mikrobiom Tim Spector, který ve své knize Food for Life: The New Science of Eating Well vychází z výzkumů realizovaných na King’s College London.
U Spectora je ten posun patrný spíš z tónu než z deklarací. Neútočí na diety jako takové, ale systematicky rozebírá, proč logika zákazů a omezení v praxi nefunguje. Stravu popisuje jako soubor vzájemně provázaných procesů, které lze podporovat, nebo naopak dlouhodobě narušovat. Právě proto se ve svých textech znovu a znovu vrací k fermentovaným potravinám a k různým typům vlákniny – nikoli jako k módním doplňkům jídelníčku, ale jako k základním prvkům, které formují prostředí střevního mikrobiomu a tím ovlivňují imunitní reakce i metabolismus. Dlouhodobě udržitelná strava podle něj nestojí na rychlých řešeních, ale na opakovatelných a biologicky smysluplných volbách. Právě v tomto bodě se jeho práce dnes často používá jako protiváha ke zjednodušeným dietním schématům, která slibují okamžitý výsledek, ale v delším horizontu narážejí na své limity.
Personalizace stravy a konec univerzálních rad
Se zdravotním aspektem úzce souvisí ještě jeden trend, který se v roce 2026 přestává pohybovat na okraji zájmu a stává se běžnou součástí debaty o jídle. Stravování se postupně individualizuje a odklání se od obecných doporučení platných „pro všechny“. Data analytické platformy Tastewise, vycházející z online vyhledávání, obsahu na sociálních sítích i jídelních lístků restaurací, ukazují, že lidé čím dál méně hledají neurčitě definované „zdravé jídlo“. Místo toho se zajímají o konkrétní potraviny a pokrmy spojované s určitým účinkem – ať už jde o více energie během dne, lepší schopnost soustředění nebo kvalitnější spánek. Tento posun je patrný i ve způsobu, jakým spotřebitelé o jídle mluví, a zároveň naznačuje pozvolný ústup důvěry v univerzální výživová doporučení, která slibují stejný efekt bez ohledu na individuální potřeby.
Výživová specialistka Marion Nestle z New York University k tomuto trendu dlouhodobě dodává, že personalizace nesmí sklouznout k prázdným marketingovým slibům. Ve své odborné práci opakovaně upozorňuje, že „zdravé stravování není otázkou zázračných produktů, ale kontextu, dostupnosti a dlouhodobých návyků“. Právě tento střízlivý přístup se podle analytiků promítá i do nabídky potravin v roce 2026, která se méně opírá o extrémní tvrzení a více o srozumitelné složení a reálné využití.
Návrat komfortních chutí bez pocitu viny
Vedle funkční roviny se však v roce 2026 výrazně prosazuje i emocionální rozměr jídla. Nostalgie a takzvané komfortní chutě, které se do popředí dostaly už během pandemie, nezmizely, ale prošly proměnou. Podle gastronomických analýz citovaných magazínem National Geographic lidé stále častěji vyhledávají známá jídla, která jim připomínají domov, ovšem v kvalitnější a lehčí podobě. Brambory, chléb, těstoviny nebo máslo se tak nevracejí jako kalorické hříchy, ale jako poctivé základní suroviny.
Potravinová historička Bee Wilson ve své knize The Way We Eat Now k tomu poznamenává, že „komfortní jídlo není návratem do minulosti, ale způsobem, jak se vyrovnat s nejistotou přítomnosti“. Tento výrok je často citován v souvislosti s tím, proč lidé v době ekonomických a společenských změn tíhnou k jednoduchým a srozumitelným chutím. Trendové prognózy naznačují, že právě tento směr bude v roce 2026 ještě výraznější.
Světové chutě bez exotické přehnanosti
Do popředí se nedostává žádná nová „velká kuchyně“, která by měla nahradit všechny ostatní. Místo toho se mění drobnosti – koření, techniky, jednotlivé suroviny, které si nacházejí cestu do běžného vaření bez větší pozornosti. Podle textů a analýz publikovaných magazínem National Geographic začínají být viditelnější vlivy regionů, jež dlouho zůstávaly mimo hlavní gastronomický zájem, například Karibiku nebo západní Afriky. Nejde přitom o nový typ restaurací ani o tematické koncepty, ale o tichý proces, kdy se konkrétní ingredience a postupy jednoduše osvědčí, začnou se používat a postupně zapadnou do místních kuchyní – bez ambice být trendem, zato s ambicí zůstat.
Sociolog stravování Krishnendu Ray z New York University tento posun vysvětluje tím, že zájem o cizí chutě dnes nesměřuje k exotice samotné. Lidé je podle něj vyhledávají proto, aby si rozšířili vlastní chuťový repertoár a obohatili každodenní vaření, nikoli proto, aby konzumovali něco „jiného“ jen pro efekt. Právě tato nenápadná integrace je podle Raye dlouhodobě udržitelnější a méně náchylná k rychlému vyčerpání než krátkodobé módní vlny.
Rok klidnějších, ale trvalejších změn
Celkový obraz food trendů pro rok 2026 tak podle odborníků není o revolučních objevech, ale o postupném dozrávání. Jídlo se přestává prezentovat jako rychlá odpověď na složité problémy a znovu se stává součástí každodenní péče o sebe. Jak shrnuje trendový report Whole Foods Market, budoucnost patří potravinám, které jsou funkční a dlouhodobě udržitelné pro tělo i planetu.
