Sdílet
Národní zemědělské muzeum v Praze se v posledních třech letech stalo laboratoří, v níž se testovalo, kam se může ubírat budoucnost českých potravin. Konference pořádané Potravinářskou komorou České republiky, Výborem pro kvalitu potravin a Platformou pro alternativní potraviny při České technologické platformě pro potraviny nabídly přesně to, co v oboru tak často chybí a tím je prostor, kde se vedle sebe potkají věda, průmysl, státní správa a technologie v nejrychlejším možném běhu. Zatímco jiné obory řeší, zda je pokrok příliš rychlý, zde se mnohem častěji řešilo, zda legislativa dokáže vůbec udržet tempo.
První z konferencí, pořádaná v roce 2023, se opírala o otázku, kdy se mohou rostlinné alternativy považovat za skutečné náhrady tradičních potravin živočišného původu. Diskusní sály tentokrát rezonovaly aktuálními tématy. Na jedné straně se mluvilo o evropském „proteinovém plánu EU“ a doporučeních FAO týkajících se role živočišných potravin. Na straně druhé stáli zástupci výrobců, včetně české Soyky, kteří zcela konkrétně ukázali, jak vypadá vývoj rostlinného výrobku v praxi.
Do programu vstoupili i odborníci na maloobchod, kteří nabídli podrobné srovnání kvality mléčných a rostlinných produktů a upozornili na několik paradoxů, jež dokážou vzniknout při překládání zahraničních zemědělských statistik do tuzemských podmínek. Celodenní debatní maraton završila ochutnávka, která příjemně narušila akademickou rovnost prostředí. Nutriční tabulky totiž mohou tvrdit mnohé, ale chuť má u spotřebitelů stále poslední slovo.
O rok později se debata rozšířila
Konference roku 2024 se již neptala jen na hranici rostlinných a živočišných produktů, ale na samotný rámec udržitelné výživy. Vystoupení odborníků z VŠCHT, Potravinářské komory i evropských institucí ukázala, jak složitý je dnes pojem „udržitelnost“, pokud se vztáhne k potravinám. Hovořilo se o hybridních masných výrobcích, precizní fermentaci, nových zdrojích proteinů i o tom, jaké informace musí výrobce poskytovat, aby zákazník nebyl odkázán jen na marketingová hesla. Do diskuse vstoupila i klimatická stopa živočišných potravin, hodnocená bez ideologických „nánosů“, zato s jasným vědeckým podložením. Významná pozornost se věnovala i otázce, jak lze využívat vedlejší zemědělsko-potravinářské produkty jako zdroj živin, což je téma, které může v dlouhodobém horizontu proměnit nastavení výroby v celém odvětví.
Nejmladší ročník, uskutečněný v roce 2025, ukázal, že svět potravin neválčí jen s emisemi a nutričními tabulkami, ale také s jazykem. Program vedený moderátorem Janem Pivoňkou otevřel otázku, která se v posledních měsících stala symbolem střetu inovací s regulacemi: Zda ochrana názvů potravin živočišného původu chrání spotřebitele, nebo brzdí technologický rozvoj. Na pódiu se střídali zástupci e-commerce, Ministerstva zemědělství i biotechnologických firem Mewery a Bene Meat Technologies. Výsledkem byla pestrá mozaika argumentů, která ukázala, že jazykové omezení na etiketě může mít překvapivě hluboký dopad na investice, marketing i spotřebitelský návyk.
Konference zároveň tradičně přinesla i praktický rozměr – slavnostní vyhlášení Ceny Potravinářské komory za nejlepší inovativní výrobek roku 2025. Debaty znovu potvrdily, že informovaná volba není samozřejmostí a že způsob, jakým jsou informace prezentovány, může hrát významnější roli než samotná výživová data.
Po třech letech je zřejmé, že tyto konference nesloužily jen jako odborné fórum. Staly se mapou, která ukazuje, kudy se české potravinářství může ubírat. Nejde o budoucnost, která by byla výhradně rostlinná, ani o návrat k čistě živočišným výrobkům. Ukázalo se, že nejvíce prostoru vzniká tam, kde se tradiční znalosti potkávají s moderní technologií, kde vědecká data nejsou dekorací, ale základem rozhodování, a kde je legislativa připravena reagovat stejnou rychlostí, jakou vývoj nových potravin postupuje vpřed.
Tříletá série ukázala, že klíčovým aktérem je nakonec stále spotřebitel. A že pro jeho orientaci v čím dál složitějším potravinovém prostředí jsou rozhodující především přesné, transparentní a vědecky podložené informace. Bez nich se totiž budoucnost potravin stává spíše marketingovým experimentem než skutečnou strategií.
