A není to ještě brzy aneb Kdy je čas, aby dítě převzalo odpovědnost za to, co jí?

Již od kojeneckého věku má dítě schopnost signalizovat, zda má hlad či je syté. Moderní pediatrie doporučuje tzv. „responsive feeding“ – responzivní krmení, kdy rodič vnímá signály dítěte a respektuje je. Studie publikovaná v Frontiers in Pediatrics (2025) potvrzuje, že tento přístup podporuje zdravější stravovací vzorce a nižší riziko obezity.

Okolo 3–6 let se rozšiřuje prostor pro volbu. Rodič stále určuje co, kdy a kde se jí, dítě si vybírá zda a kolik. Tento princip je známý jako Division of Responsibility in Feeding, popsaný nutriční specialistkou Ellyn Satter. Podle její teorie rodič nastavuje prostředí a dítě si volí v jeho rámci.

Výzkum shrnutý v Frontiers in Psychology ukazuje, že právě opakované vystavování různým chutím a texturám (i přes prvotní odmítání) zvyšuje ochotu dětí přijímat nové potraviny. Jinými slovy – dát na výběr mezi jablkem a banánem funguje lépe než nutit jedno jediné ovoce.

Školní věk: kombinace volby a pravidel

Děti mezi 6 a 10 lety už dokážou chápat důsledky svých rozhodnutí, a právě proto je vhodné je zapojovat i do přípravy jídel nebo nákupů. Zároveň je ale nezbytné udržovat strukturu – pravidelné časy jídla a omezený sortiment. Panel expertů pro děti ve věku 2–8 let doporučuje jasnou kombinaci autonomie a struktury: podporovat volbu dítěte, ale v rámci zdravých možností, které rodič předem připraví: Důležité je také prostředí. Studie publikovaná v International Journal of Behavioral Nutrition and Physical Activity (2025) ukázala, že rodiče podporují zdravější styl rozhodování u dětí tehdy, když je atmosféra klidná a vztahy v rodině pozitivní.

Adolescence: odpovědnost s přesahem

Jakmile děti vstoupí do puberty, stává se jídlo i vyjádřením identity. Někteří se rozhodnou pro vegetariánství, jiní tíhnou k fastfoodům. V této fázi už rodič není tím, kdo kontroluje každé sousto, ale spíše průvodcem a vyjednavačem. Studie z Frontiers in Psychology (2021) zdůrazňuje, že adolescenti jsou více ovlivněni vrstevníky, dostupností a reklamou než rodinou. Rodič zde hraje roli spíše „kormidelníka“, který nastavuje hranice a ukazuje, jak se rozhodovat uvážlivě.

Podle Americké pediatrické asociace je klíčem kombinace dvou strategií: struktury (např. omezený přístup k nezdravým potravinám doma) a autonomie (zapojení do plánování jídel, rozpočtu či vaření).

Kdy tedy dítě přebírá plnou odpovědnost?

Psycholožka MUDr. Blanka Táborská shrnuje: „Rodič nastavuje prostředí, dítě dělá volby.“ Plná odpovědnost přichází až v adolescenci, zhruba mezi 15.–17. rokem, kdy už dítě dokáže chápat souvislosti mezi výběrem a důsledkem (zdravotním, etickým, finančním). Ale cesta k tomu vede přes malé kroky: od rozhodování, kolik sníst, přes volbu z nabízených variant, až po sestavení vlastního jídelníčku.

Dítě by nemělo nést odpovědnost za svůj jídelníček příliš brzy – mohlo by to vést k chaosu, odmítání nebo nezdravým volbám. Stejně tak ale není vhodné držet ho pod kontrolou až do dospělosti. Nejlepší výsledky přináší rovnováha: rodič staví mantinely a dítě v nich získává postupně stále větší volnost. V praxi to znamená, že už tříleté dítě může rozhodovat mezi jablkem a banánem, školák pomáhat při vaření a teenager si sestavovat jídelníček – ale vždy v prostředí, které rodič nastaví tak, aby vedlo k dlouhodobě zdravým návykům.