Sdílet
Masarykův osobní vztah k jídlu byl pověstný svou askezí. Prezident Osvoboditel se držel zásady, že jídlo je palivo, nikoliv cíl. Jeho snídaně často tvořil pouze šálek čaje, kousek suchého chleba nebo trocha ovoce. Tento osobní minimalismus však ostře kontrastoval s povinnostmi hlavy státu. Jakmile se na Hradě ohlásila zahraniční delegace, skromnost šla stranou. Nastoupil protokol, který musel obstát v konkurenci Paříže či Londýna.
Hradní kuchyně pod vedením zkušených šéfkuchařů, jakým byl například legendární Antonín Fiala, tehdy pracovala s precizností švýcarských hodinek. Cílem bylo ukázat, že mladé Československo je moderní, sebevědomé a kulturně vyspělé. Menu se psalo francouzsky, což byla tehdejší diplomatická norma. Přesto se v něm s oblibou objevovaly suroviny z českých luhů a hájů. Podávali se pstruzi ze šumavských potoků, zvěřina z lánských obor a samozřejmě proslulé české moučníky.
Kouzlo stříbrného servisu
Vizuální stránka banketů byla stejně důležitá jako chuť pokrmů. Tehdejší „stříbrný servis“ nebyl jen o drahém kovu. Šlo o choreografii. Stoly byly prostřeny jemným damaškem z libereckých textilek. Každý host měl k dispozici sadu příborů, která odpovídala počtu chodů, přičemž jejich vzdálenost od okraje stolu byla přesně vyměřena.
Křišťálové sklo z českých skláren se na stolech třpytilo pod tíhou masivních lustrů. Obsluha byla neviditelná, a přesto všudypřítomná. Číšníci v livrejích museli ovládat umění servírovat z mísy na talíř hosta tak, aby nedošlo k nejmenšímu zaváhání. Tento styl stolování vyžadoval od hostů znalost etikety, která dnes může působit složitě, ale tehdy byla přirozenou součástí společenského postavení.
Láska ke švestkovým knedlíkům
I přes svou přísnou disciplínu měl T. G. Masaryk jednu gastronomickou slabost, která se stala legendární. Byly jí švestkové knedlíky s tvarohem. Tento pokrm se občas objevoval i na menu méně formálních setkání, kde chtěl prezident navodit atmosféru domácí pohody a české pohostinnosti. Knedlíky musely být drobné, s tenkým těstem a bohatě zasypané jemným strouhaným tvarohem.
Pokud si chcete připravit tuto prezidentskou delikatesu přesně tak, jak ji měl rád Masaryk, držte se osvědčeného postupu. Základem je bramborové těsto, které je jemnější než kynutá varianta. Na přípravu budete potřebovat 500 gramů uvařených a nastrouhaných brambor, 200 gramů hrubé mouky, jedno vejce a špetku soli. Brambory smíchejte s moukou a vejcem, vypracujte hladké těsto a ihned do něj balte zralé švestky.
Knedlíky vařte v mírně osolené vodě zhruba osm minut, dokud nevyplavou na hladinu. Klíč k úspěchu leží v servírování. Masaryk preferoval knedlíky přelité rozpuštěným máslem, sypané moučkovým cukrem a velkým množstvím tvrdého tvarohu. Právě kombinace kyselosti švestek a sladké smetanové chuti tvarohu vytváří chuťový profil, který oslovil i muže, jenž jinak na požitky příliš nedal.
Dnešní doba přeje uvolněnosti, ale občas zatoužíme po rituálu, který povýší obyčejnou večeři na událost. Chcete-li hostit přátele v masarykovském stylu, nemusíte vlastnit zámek ani najímat personál. Stačí se držet několika principů, které definují vysokou úroveň stolování.
Prvním krokem je jednotný vizuální styl. Bílá barva ubrusu je sázkou na jistotu. Dodává stolu čistotu a slavnostní ráz. Místo papírových ubrousků zvolte látkové. Jsou nejen ekologické, ale pocitově posunou úroveň stolování o několik tříd výše. Květinová výzdoba by měla být nízká, aby nebránila očnímu kontaktu mezi hosty.
Druhým pilířem je posloupnost chodů. Místo jednoho velkého jídla připravte tři menší. Studený předkrm, lehký hlavní chod a dezert. Tento rytmus dává prostor pro konverzaci, což byla aktivita, které si Masaryk cenil nejvíce. U stolu se totiž nemělo jen jíst, ale především tříbit myšlenky.
Třetím aspektem je kvalita surovin. Prvorepubliková kuchyně stála na lokálnosti dávno předtím, než se z toho stal moderní trend. Kupte maso u řezníka, zeleninu na trhu a víno z malého vinařství. Tato poctivost je tím největším luxusem, který můžete svým hostům nabídnout.
Úcta jako hlavní ingredience
Gastronomie za dob Masaryka nebyla jen o receptech. Byla vyjádřením úcty k hostu, k surovině a k národní identitě. Prezident věděl, že u prostřeného stolu se píší dějiny stejně jako v parlamentu. Pokud dnes do svého stolování vneseme kousek této noblesy a pečlivosti, nevzdáváme tím hold jen historii, ale především sami sobě a svým blízkým. Kultura jídla je totiž nedílnou součástí kultury života.
Zdroje:
Fiala, A. (1930). Hradní kuchyně a její tajemství. Praha: Melantrich
Kosatík, P. (2000). Prezident Osvoboditel: Život Tomáše Garrigua Masaryka. Praha: Mladá fronta
