Sdílet
Plum pudding, známý také jako Christmas pudding, představuje fascinující jazykový i kulinární rébus. Název je poněkud zavádějící. Slovo „plum“ totiž v historické angličtině neoznačovalo výhradně švestku, nýbrž sloužilo jako obecné pojmenování pro sušené ovoce, zejména pro rozinky. V moderních receptech tak skutečnou švestku často nenajdete. Architektura tohoto pokrmu je vystavěna na surovinách, které modernímu strávníkovi mohou znít až podivně: základem je mouka, hovězí lůj, vejce, obrovské množství sušeného ovoce, cukr a směs koření, která evokuje spíše orientální trhy než britský venkov. Celá směs se tradičně několik hodin napařuje a následně nechává zrát. Právě dlouhé zrání v chladu a temnu je klíčem k jeho komplexní, hluboké chuti.
Od středověké kaše k Dickensově ikoně
Historie pudinku sahá hluboko do středověké Anglie, ovšem jeho prapůvodní podoba by nás dnes pravděpodobně nenadchla. Ve 14. století se konzumoval takzvaný „frumenty“ – druh husté kaše z hovězího a skopového masa, rozinek, vína a koření. Šlo o jídlo spojené s přípravou na adventní půst. Postupem času se maso vytratilo a zbyly jen tuk a sladké ingredience. Definitivní podobu dezert získal v 18. a 19. století, kdy se britské impérium opíralo o masivní dovoz surovin z kolonií.
Viktoriánská éra pak z pudinku vytvořila přímo náboženský artefakt domácího krbu. Literární nesmrtelnost mu vtiskl Charles Dickens, který ve své Vánoční koledě proměnil tento skromný dezert v sakrální moment rodinného štěstí. Popis paní Cratchitové, která přináší zapálený pudink „jako dělovou kouli“, se stal součástí britské kulturní identity. Tradice navíc velela připravovat pudink už pátou neděli před adventem, v takzvanou „Stir-up Sunday“, kdy každý člen rodiny musel směsí zamíchat od východu k západu na počest tří králů.
Proč zrovna únor? Marketing i pragmatismus
Nabízí se otázka, proč si USA vybraly pro oslavu právě 12. únor. Nejedná se o oficiální mezinárodní den pod záštitou OSN, ale o součást fenoménu takzvaných „food days“. Tyto dny často vznikají jako marketingové nástroje nebo komunitní recese. V únorovém termínu však můžeme hledat i jistou logiku. Po hektickém vánočním shonu se k tomuto historickému pokrmu lze vrátit bez tlaku rodinných rituálů, čistě jako k fascinující gastronomické kuriozitě.
Z nutričního hlediska je pudink energetickou bombou, postavenou na vysokém podílu cukru a nasycených tuků. V době tuhých zim dával tento koncept dokonalý smysl – poskytoval nezbytné kalorie a pocit sytosti. V dnešním světě, kde je zima v únoru spíše sychravým nepohodlím než bojem o přežití, působí pudink jako vznešený relikt minulosti. Je připomínkou epochy, kdy se jídlo plánovalo v horizontu měsíců a trvanlivost byla považována za nejvyšší ctnost.
Paradox únorového slavení vánočního jídla otevírá hlubší téma. Gastronomické tradice nemusí být pevně svázány s datem v kalendáři. Plum pudding je důkazem, že některá jídla přežívají díky svému příběhu. A příběhy, na rozdíl od vánočních stromků, s koncem prosince nevyhazujeme.
