Etiketa je hádanka nejen pro spotřebitele, problémy dělá i výrobcům

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 1169/2011 je jakousi „Biblí“ výrobců etiket. Dokument udává, jaké informace jsou na obalu povinné, jak mají být uvedeny, kdy je lze vynechat, opakovat a definuje základ- ní pojmy. Další informace, jaké má etiketa obsahovat, je třeba hledat v ostatních nařízeních, a především v českých vyhláškách. Ty upravují zejména přesná legislativní zařazení výrobků, teploty skladování a nalezneme zde i specifika pro různé komodity. Výrobce potraviny musí tedy hlídat několik dokumentů, aby zajistil správnou etiketu a zároveň hlídat, jestli se legislativa nezměnila.

Častou chybou na obalech je chybějící zákonný název. Obchodní názvy potravin jako „kozí mls“ nebo „labužnický speciál“ nikomu nepřiblíží, o jaký výrobek ve skutečně jde. Je tedy třeba zapátrat v příslušných vyhláškách a vybrat správnou kolonku v členění výrobků na druhy, skupiny a podskupiny. Název zároveň musí obsahovat údaje o fyzikálním stavu, jako je například označení „v prášku“, „uzený“ či „rozmrazeno“. Pokud zákonný název neexistuje, lze použít označení vžité nebo popisný název potraviny.

Seznam složek musí být uveden slovem „složení“ a následně je třeba jednotlivé ingredience řadit sestupně podle hmotnosti. Ve výčtu složek je pak třeba vyznačit alergeny a to tak, aby byly jasně odlišeny od ostatních složek například typem či stylem písma nebo barvou pozadí. Zároveň je nutné u některých složek uvést procento jejich zastoupení v potravině, třeba když je složka uvedena v názvu potraviny nebo je zdůrazněna graficky či slovně na obalu.

Neznalost neomlouvá

Potravina musí být označena datem minimální trvanlivosti a v případě potravin, které z mikrobiologického hlediska snadno podléhají zkáze, označí se datem použitelnosti. Po datu použitelnosti se potravina nepovažuje za bezpečnou. Naopak po datu minimální trvanlivosti smí být ještě za speciálních podmínek prodá- vána. Dalšími povinnými informacemi na obale jsou zvláštní podmínky uchování, návod k použití, čisté množství potraviny, jméno nebo obchodní název a adresa provozovatele potravinářského podniku. A do tohoto prostoru je pak třeba přidat tabulku s výživovými údaji.

Etiketa může zhubnout pár písmenek. Aby nedosahoval výčet ingrediencí rozměrů eposu není nutné do seznamu složení zařazovat přídatnou látku či enzym, které jsou v dané potravině obsaženy pouze proto, že byly obsaženy v jedné nebo více složkách potraviny. Podmínkou je, že látka v konečném výrobku již neplní původní technologickou funkci. V praxi se však výrobci této diskuze bojí, raději uvádějí všechny složky a etiketa tím narůstá.

Jiným případem je pak vynechání tabulky s výživovými údaji pro malé potravináře s ročním obratem do 20 milionů korun nebo 10 zaměstnanců.